„Německo potřebuje prezidenta, který by se obětoval národním i i mezinárodním zájmům. Pro mě již nadále není možné, abych dobře zastával funkci prezidenta směrem do Německa i směrem do zahraničí,“ řekl před obědem Wulff novinářům. „Proto odstupuji, abych umožnil co nejrychleji nástupu mého následovníka.“ Toho musí německý parlament podle ústavní listiny zvolit nejpozději do 30 dnů, tedy do neděle 18. března.
Kdo je Christian Wulff? Přečtěte si jeho profil:
Christian Wulff – uhlazený sympaťák bez lesku
Kvůli vyhrocené domácí situaci zrušila kancléřka Angela Merkelová narychlo svou dnešní cestu do Itálie. Wulff kvůli aférám čelil již delší dobu výzvám k odstoupení, což ale odmítal. Vše odstartovalo v prosinci odhalení, že jako dolnosaský premiér získal výhodou půjčku na dům od manželky známého podnikatele, obchodní styky s ním ale tehdy popřel. Později vyšlo najevo, že se Wulff pokoušel zabránit zveřejnění těchto informací údajně výhrůžným telefonátem šéfredaktorovi deníku Bild.
Německý tisk navíc upozornil na další politikovy vazby s vlivnými podnikateli, u nichž trávil bezplatné dovolené. Osudnou se mu pravděpodobně stala rekreace na ostrově Sylt, kterou zaplatil filmový investor David Groenewold. Dolnosaská vláda pod Wulffovým vedením poté nabídla jeho firmě finanční záruky. Ty Groenewold sice nevyužil, podle státního zastupitelství v Hannoveru se tím ale Wulff mohl dopustit zneužití svého postavení. Zastupitelství proto ve čtvrtek požádalo Spolkový sněm o zbavení imunity prezidenta, aby ho mohlo vyšetřovat.
Německá hlava státu se tak vůbec poprvé v dějinách ocitla v hledáčku vyšetřovacích orgánů, což jen zesílilo tlak na Wulffovu rezignaci. Kromě opozice totiž po ní začali volat i někteří představitelé vládního tábora, který doposud za bývalým místopředsedou kancléřčiných křesťanských demokratů (CDU) stál. Jeho pravděpodobný pád tak bude ranou i pro Merkelovou, která ho do nejvyšší funkce prosadila.
Wulff je druhým německým prezidentem v řadě, který předčasně složil funkci. V květnu 2010 abdikoval jeho předchůdce Horst Köhler kvůli kontroverznímu vyjádření, že by Německo mělo využít své vojenské přítomnosti v Afghánistánu i k prosazování svých hospodářských zájmů.
