Sféra ruského vlivu se rozkládá. Po Sýrii by Kreml mohl ztratit i Gruzii
Ještě nedávno se zdálo, že je Rusko přes své potíže na Ukrajině schopné udržovat vliv ve svém sousedství i vzdálených zemích. V moldavských a rumunských prezidentských volbách si relativně dobře vedli proruští kandidáti. V Gruzii se dokonce Moskvě nakloněná strana Gruzínský sen prohlásila za vítěze parlamentního klání. A dnes? Kavkazskou zemí otřásají protesty, rumunský ústavní soud prezidentské volby zrušil a v Sýrii Kreml nedokázal ubránit režim autoritáře Bašára Asada.
Přestože další vývoj v Sýrii zůstává nejistý, je jasné, že Asadův pád působí škody mocenské pověsti ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho intervence v syrské občanské válce byla výkladní skříní ruského zahraničněpolitického i vojenského úspěchu, který zkalila až vleklá invaze na Ukrajinu.
„Putinovo vojenské dobrodružství v Sýrii bylo navrženo tak, aby demonstrovalo, že Rusko je velmoc a může promítnout svůj vliv do zahraničí. Ztráta Sýrie je pro Putina obrovská facka,“ řekl Hlasu Ameriky (VOA) Phillip Smyth z think-tanku The Washington Institute.
Režim v Damašku držel silou vůle a silně spoléhal na podporu zvenčí. Asad se vzpíral výzvám k rozhovorům s umírněnou opozicí, syrská ekonomika se postupně rozpadala a armáda byla po třinácti letech občanské války oslabená, demoralizovaná, zkorumpovaná a zaskočená postupem povstalců. V době, kdy se Izraeli podařilo oslabit Írán a Hizballáh ani Rusko tentokrát nebyly schopné Asadovi pomoct, rebelové v čele s islamistickou skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS) dosáhli rychle úspěchu.
Sýrie slouží i k prosazování ruského vlivu v Africe
„Rusové by rádi pomohli syrskému režimu více, ale jejich vojenské zdroje v Sýrii jsou v důsledku pokračující války na Ukrajině značně omezeny,“ řekl webu France 24 odborník na Blízký východ Wassim Nasr. „Naše angažmá na Ukrajině něco stálo. Cenou byla Sýrie,“ konstatoval pro The New York Times Anton Mardasov z Russian International Affairs Council.
Moskva se nyní potřebuje plně soustředit na ukrajinské bojiště, protože očividně chce do nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa dosáhnout co největšího postupu v Donbasu, a především vytlačit síly Kyjeva z Kurské oblasti. Někteří komentátoři také podotýkají, že Putinovi nyní v Sýrii chyběl šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin, který zemřel při letecké havárii loni v létě, dva měsíce po svém neúspěšném pokusu o puč.
Pro Kreml nyní bude klíčové, jestli v zemi udrží dvě vojenské základny – námořní v přístavu Tartús a leteckou Hmímím u Latakíje. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov připustil, že Sýrii nyní čeká období transformace a o dalším vývoji bude třeba vést seriózní rozhovory s těmi, kteří nakonec budou u moci. Zatím se zdá, že povstalci ruská zařízení akceptují, ale Kreml nejspíš čekají dlouhodobé a neustálé obavy o jejich osud.
Moskvě však nejde jen o pokračující přítomnost v Sýrii, své tamější základny využívá jako důležitý logistický bod pro své africké aktivity a působení ve Středozemním moři. „Význam Sýrie pro ruské operace v Africe je neocenitelný,“ citovala agentura AP dalšího experta na region Nikolaje Suchova. Případná ztráta základen by pro Putina znamenala další oslabování vlivu v zahraničí.
Kremlu se přitom rýsují další potíže, a navíc mnohem blíž. Poté co Arménie loni přišla o Náhorní Karabach po bleskové vojenské ofenzivě Ázerbájdžánu, ztratila důvěru ve schopnost Moskvy zajistit její bezpečnost a stále více se od Ruska odklání. Citlivá je také situace v Gruzii. Říjnové volby z pohledu Kremlu dopadly dobře a strana Gruzínský sen už dokonce zmrazila přístupové rozhovory s Evropskou unií do roku 2028. Jenže část obyvatel nevěří ve férovost klání a nelíbí se jí současné směřování země.
Gruzínská opozice spoléhá na slabost Ruska
V Gruzii tak už dva týdny pokračují protivládní protesty a objevují se úvahy, že by mohly vyústit v novou gruzínskou revoluci. Napětí ve společnosti narůstalo s kroky vlády celé měsíce, zastavení rozhovorů s Bruselem nakonec popudilo i do té doby vlažnější Gruzínce. „Vstup do EU je pro ně dlouho sjednocujícím cílem bez ohledu na politickou příslušnost, přičemž průzkumy trvale ukazují více než 80procentní podporu integrace. Zastavení jednání bylo vnímáno jako hluboká zrada i mnoha příznivci vládnoucího Gruzínského snu,“ vysvětlil v analýze pro magazín Foreign Policy Luke Coffey z amerického think-tanku Hudson Institute.
Do demonstrací se proto tentokrát zapojují širší vrstvy obyvatelstva a desítky úředníků a diplomatů na protest rezignovaly na své posty. Pro vládu by bylo kritické, kdyby se k demonstrantům přidaly i bezpečnostní složky. „Myslím si, že jsme revoluci hodně blízko. Je to velká vlna protestů, takže jsme na pokraji velkých změn,“ míní analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
Zároveň ale nevylučuje, že protesty nakonec vyšumí nebo se vládě podaří odpor zlomit. Podle něj policie provádí cílené akce proti opozici a vyhledává vládní kritiky i doma a v práci. „Zaměřují se na klíčové představitele hnutí, uvězněny byly už více než čtyři stovky lidí včetně předáků opozice, novinářů a podobně,“ podotýká Havlíček.
Analytik míní, že další vývoj bude záviset i na tom, jak se zachová Západ a Rusko. Gruzínský sen možná spoléhá na to, že mu Kreml v krajním případě pomůže udržet v zemi pořádek. Teoreticky by vládě mohlo postačit i pouhé strašení ruskou intervencí. Otázka však je, jestli by si Moskva v době syrského fiaska mohla takový zákrok dovolit.
„Rusko je nyní přetížené. Dokáže konat velmi málo nad rámec aktivit na Ukrajině, kde má nyní masivní ztráty. S takovou intenzitou, s jakou se tam nyní Rusko snaží připravit si podmínky pro budoucí vyjednávání, nemůžeme počítat s tím, že by bylo schopné udržet zásadnější vojenskou přítomnost v dalších částech světa,“ domnívá se analytik AMO.
Havlíček připomíná, že Rusko se vždy snažilo třaskavý kavkazský region hodně hlídat a používat místní státy jako nárazníkovou zónu. Kvůli válce proti Kyjevu se mu to však už nedaří a muselo i masivně stahovat vojáky z gruzínských separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie. „Takže toto může být pro Gruzii příležitost. Část lidí včetně opozice si to uvědomuje a bude to určitě chtít využít,“ věří analytik AMO. Vzhledem k nepoměru sil podle něj ale stále existují velká rizika, protože i malý vojenský kontingent by Gruzii dokázal způsobit velké škody.
Ztráta Sýrie může ovlivnit mírové rozhovory o Ukrajině
Kreml se v uplynulých týdnech snažil upevnit také svůj vliv na jihovýchodě Evropy. Nyní ale vše nasvědčuje tomu, že i tato snaha přijde vniveč. Ve druhém kole moldavských prezidentských voleb se proruskému kandidátovi Alexandru Stoianoglovi nepodařilo porazit dosavadní prozápadní hlavu státu Maiu Sanduovou.
Její tábor přitom obvinil Moskvu z masového vměšování do voleb a souběžného referenda o ústavním zakotvení budoucnosti své země v Evropské unii. Podobné přesvědčení vyjádřil i Brusel. „Cíl Moskvy zůstává nezměněn: vykolejit moldavské snahy o integraci do Evropské unie a zatlačit zemi zpět do své sféry vlivu,“ obvinil Rusko z dezinformační kampaně šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Změna ústavy nakonec prošla těsnou většinou.
Rumunský ústavní soud s odkazem na ruské vměšování dokonce minulý týden zrušil prezidentské volby v běhu. Odtajněné dokumenty zpravodajských služeb podle něj dokazovaly, že Moskva zasahovala do kampaně a propagovala Calina Georgescua, jenž překvapivě vyhrál první kolo klání. Celý proces se bude muset opakovat, harmonogram ale zatím nebyl stanoven. Rusko sice přinejmenším dočasně přišlo o svého rumunského koně, ale vysoce kontroverzní rozhodnutí může nahlodat důvěru obyvatel země v politický systém a elity.
Je možné, že se současné dění, především pád Asadova režimu, propíše i do dalšího ruského snažení na Ukrajině. Odborníci se ale neshodují na tom, jakým způsobem. Někteří míní, že by ztráta prestiže Moskvy mohla vést k oslabení její vyjednávací pozice v mírových rozhovorech, které se čekají po Trumpově nástupu.
Existuje ale i riziko, že se ponížený Putin naopak bude snažit postupovat ještě tvrději než dosud. „Válka na Ukrajině ho do jisté míry stála Sýrii, což posiluje jeho neochotu ke kompromisu,“ napsala ve svém komentáři Taťana Stanovajová z think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
