Prodá vláda Explosii? Evropské země si vlastní výrobu střelného prachu hýčkají a investují do ní
- Prodej Explosie je v Evropě výjimkou, státy jako Francie či Finsko výrobu střelného prachu naopak posilují.
- Explosia může mít cenu desítek miliard, kritici ale varují před ohrožením dodávek munice pro český průmysl.
- Experti se obávají utlumení či přesunu výroby z Pardubic, což by oslabilo českou obrannou soběstačnost.
Úvahy premiéra Andreje Babiše o prodeji státní akciové společnosti Explosia, strategického výrobce výbušnin a střelivin, jsou v evropském kontextu zcela ojedinělé a s ohledem na takzvanou bezpečnost dodávek stěží pochopitelné. Vzhledem k mezinárodnímu napětí a zvýšené poptávce po vojenské munici i středo- a malorážovém střelivu si Německo, Francie, Finsko, Polsko a další země vlastní továrny na tyto klíčové látky doslova hýčkají a v posledních letech je výrazně rozšiřují.
To je také důvod, proč je cena Explosie mimořádně vysoká. Jejím prodejem by Babišův kabinet mohl jednorázově vydělat až desítky miliard korun. Kdo a jakým způsobem by však českým producentům granátů, raket a nábojů, tedy společnostem CSG, STV Group a Colt CZ Group, zajistil střelný prach v případě krize, zatím předseda vlády neprozradil. Spoléhat pouze na zlatou akcii, kterou by si stát v Explosii údajně ponechal, by mohlo být krátkozraké.
Odborníci spatřují největší riziko v možném rozhodnutí nového vlastníka utlumit v Pardubicích výrobu nebo ji přemístit mimo Česko. To by fakticky znamenalo zánik Explosie, která patří k nejstarším svého druhu v Evropě. Byla založena krátce po vzniku Československa v roce 1920 právě s ohledem na obranyschopnost nové republiky.
Finsko posiluje vlastní kapacity
Kritický nedostatek výbušných látek má už několik let celá Evropská unie. O posílení kapacit se snaží především státy na severu a východě kontinentu, které hrozby ze strany Ruska vnímají nejpalčivěji. V některých zemích má navíc výroba střelného prachu – podobně jako v Česku – dlouholetou tradici. Patří mezi ně například Finsko. Jeho klíčovými hráči v tomto odvětví jsou společnosti Nammo a Forcit. Z důvodu současné i budoucí bezpečnosti dodávek investuje Nammo do závodu v obci Vihtavuori desítky milionů eur, vzniká tam mimo jiné nový závod na výrobu zápalek.
Celou Evropu však tíží nedostatek trinitrotoluenu (TNT), jehož jediným producentem v EU je Polsko. Proto se Finové snaží o větší soběstačnost i v této oblasti a plánují ve spolupráci se spojenci postavit ve městě Pori nový podnik na výrobu výbušnin včetně TNT. „Výroba by mohla začít za rok nebo dva,“ odhadl finský ministr obrany Antti Häkkänen. „Zvýšení produkce je klíčové, protože Rusko se připravuje na dlouhodobé vojenské akce,“ dodal.
Podle Häkkänena je výstavba závodu na TNT nezbytná především pro případné kritické situace. Zároveň dokonale zapadá do rychle se rozvíjejícího finského obranného průmyslu. Finsko v posledních letech vynakládá značné prostředky na domácí výrobu munice, a to jak prostřednictvím vládních financí, tak evropských peněz.
Prudce rostoucí segment trhu láká také firmy z civilního sektoru. Například finská dřevařská společnost Stora Enso zkoumá možnost výroby nitrocelulózy, hlavní suroviny pro střelný prach, z dřevní buničiny. Od plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu jsou producenti výbušnin a střelivin včetně české Explosie závislí na bavlněné buničině. Jedním z největších světových dodavatelů této suroviny je ovšem Čína.
Francie obnovila výrobu výbušnin
Na zmíněnou bezpečnost dodávek v oblasti obrany a také na nárůst pomoci Ukrajině začala klást velký důraz také Francie. To zapadá do zvažovaného prodeje Explosie, na který se Babiš odvolává na jednání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Francouzská vláda před rokem oznámila, že se země po téměř dvaceti letech vrátí k výrobě střelného prachu. Společnost Eurenco proto přesunula produkci z Německa a Švédska zpět do Francie. Stát firmu podpořil injekcí ve výši 100 milionů eur. Díky tomu už zahájila výrobu 1200 tun střelného prachu ročně s výhledem na budoucí navýšení na 1800 tun.
Cílem je kompletace dělostřeleckých granátů ráže NATO 155 milimetrů. „To, že země jako Francie na začátku roku 2000 upustila od svých kapacit na výrobu střelného prachu, nedávalo absolutně žádný smysl. Uměli jsme vyrobit tělo granátu i nálož, ale ne potřebný prach uvnitř, takže jsme byli někdy závislí na Evropanech a někdy na dodavatelích mimo Evropskou unii,“ řekl loni na jaře tehdejší francouzský ministr obrany Sébastien Lecornu, který je od minulého podzimu ministerským předsedou. Firma Eurenco má o něco málo starší tradici než česká Explosia. Střelný prach vyráběla už za první světové války.
Vydělají Německo i Rumunsko
V oblasti výbušných materiálů pro obranný průmysl zvyšuje kapacity i Německo, a to prostřednictvím koncernu Rheinmetall. Ten například před několika měsíci založil společný podnik na výrobu různých prachových náloží v Rumunsku s tamní státní společností Romarm National Company for Military Equipment.
„Prachové nálože zůstávají v oblasti obrany komoditou s nejvýraznějšími omezeními v celém evropském dodavatelském řetězci. Nový výrobní závod v Rumunsku je dalším krokem k dosažení našeho cíle, kterým je do roku 2030 dosáhnout celkové roční výrobní kapacity skupiny ve výši dvacet tisíc tun střelného prachu, z čehož osm tisíc tun bude umístěno v zemích na východním křídle NATO,“ řekl šéf Rheinmetallu Armin Papperger.
Na rozšíření výroby střelného prachu tedy vydělá jak Německo, tak Rumunsko. To však v případě prodeje Explosie nemusí platit.
„Výroba střelného prachu je strategická výroba a stát musí garantovat, že bude nadále rozvíjena, nebude přesouvána mimo Českou republiku a strategičtí dodavatelé ministerstva obrany, tedy výrobci munice, budou mít garantované dodávky,“ upozornil prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek.
