Na Wall Street se jim smáli, teď je už nemůžou ignorovat. Drobní investoři ovládli americké burzy

Miliony akciových amatérů, kterým Wall Street posměšně říká „hloupé peníze“, stále víc udávají rytmus obchodování na burzách. Profesionálové z fondů a bank je už nemohou ignorovat, a dokonce je často kopírují. 

Americké burzy ovládli drobní investoři. Právě oni totiž v poslední době diktují rytmus trhů a bez váhání nakupují akcie po sebemenších propadech. Profesionálové z Wall Street, kteří investicím od milionů těchto malých hráčů donedávna posměšně říkali „hloupé peníze“, je dnes už nemohou ignorovat, a často je dokonce kopírují. 

Podle dat americké burzy Members Exchange drží akcie v USA zhruba 60 procent domácností, přičemž drobní investoři stojí až za 37 procenty veškerých denních obchodů. I díky jejich mnohdy přehnanému optimismu akcie ve Spojených státech rychle umazaly ztráty vyvolané válkou v Íránu a vystoupaly znovu na rekordní ceny. Hlavní americký index S&P 500 v dubnu posílil o 10,4 procenta, což je nejlepší měsíční výsledek od listopadu 2020, kdy trhy zachvátila euforie kvůli vakcínám proti koronaviru. 

Nárůst vlivu retailových investorů začal právě během covidové pandemie, kdy americká vláda poskytla domácnostem rozsáhlou podporu. Součástí byly takzvané helicopter money – tedy přímé rozdávání peněz. Místo běžných nákupů, jež pandemické uzávěry tehdy komplikovaly, začali Američané tyto peníze ve velkém investovat do akcií. Často přitom šlo o určitou formu zábavy: spíš než serióznímu investování se tyto obchody podobaly gamblingu. 

Tak velký boom by nebyl možný bez nástupu uživatelsky přívětivých aplikací jako Robinhood nebo Revolut, které obchodování s akciemi a jinými finančními nástroji podstatně zjednodušily a zdemokratizovaly. S jejich pomocí lze totiž obchodovat přímo z mobilu, s relativně malými částkami a za přijatelné poplatky.

Během covidu drobní investoři zároveň vypozorovali zásadní věc: centrální bankéři či politici mají tendenci přispěchat v případě potíží trhu na pomoc. Amatérští akcioví obchodníci si proto oblíbili strategii „buy-the-dip“, tedy nákupy po poklesech.

Logika je jednoduchá: když po otřesech na burze centrální banka sníží sazby nebo začne nakupovat dluhopisy, případně se situaci pokusí stabilizovat vláda, je velmi pravděpodobné, že se trhy rychle zotaví. A v takovém případě se po propadech vyplatí nakupovat. 

Na číslech nezáleží, důležité jsou pocity

Vzestup drobných investorů ovlivňuje samotné fungování trhu, a to ne zrovna pozitivně. Malí hráči si totiž pořizují především silně rostoucí akcie, čímž ale často uměle prodlužují jejich růst. Dříve investování naopak spočívalo v hledání firem, jejichž akcie byly podhodnocené, a tudíž měly růstový potenciál. 

Příkladem je středeční raketový růst akcií americké čipové společnosti AMD v reakci na publikaci hospodářských výsledků. Ty sice dopadly lépe, než analytici očekávali, přesto prudký nárůst ceny překvapil: jen během středy titul vyskočil o 18,6 procenta, přičemž už v dubnu posílil o 74 procent. 

Nedá se přitom říct, že by se perspektiva této firmy nějak dramaticky zlepšila. Ano, AMD sice těží z boomu kolem umělé inteligence, ale zmíněný vzestup ceny akcií výrazně předbíhá očekávaný růst zisků. Ty se na začátku dubna obchodovaly na 30násobku čistého profitu, zatímco ve středu večer stály téměř 60násobek. Titul je tedy v současnosti extrémně drahý.  

Drobní investoři však vysoké valuace či jiná tvrdá data ignorují a akcie si vybírají podle pocitů. Hodnotí sice, zda je byznys atraktivní, ale příliš se netrápí konkrétními čísly.

Problém je, že na stejnou vlnu začínají naskakovat i fondy a jiní finanční profesionálové. Uvědomují si totiž, že pokud se jim podaří trefit akcie, které se těší zájmu retailových investorů, mají šanci vydělat víc peněz. 

Nákupy podhodnocených titulů vyžadují důkladnou analýzu a v současném prostředí investorům tolik nevydělají. Fondy samozřejmě svým klientům chtějí vydělat co nejvíc, takže nadhodnocené tituly ještě více zdražují a ty podhodnocené zůstávají levné. Kvůli rostoucímu počtu drobných investorů tak schopnost trhu správně oceňovat aktiva a rizika slábne. 

Iracionální optimismus

Síla retailových investorů je jedním z důvodů, proč akciové ztráty způsobené válkou v Íránu trvaly tak krátce. Konflikt sice možná způsobí zrychlení inflace a ekonomické ochlazení, na korporátních ziscích to však zatím vidět není.

Zisky 390 firem z indexu S&P 500, které zatím zveřejnily své výsledky za první kvartál, stouply o vysoce nadprůměrných 26 procent. V následujících čtvrtletích americké podniky hospodářské zpomalení nejspíš pocítí, ale tím se držitelé akcií v tuto chvíli netrápí.

Drobní investoři si až příliš zvykli na jev nazývaný TACO (Trump always chickens out) – tedy předpoklad, že šéf Bílého domu vždy vycouvá, pokud by jeho kontroverzní kroky jako cla, pokusy o omezování nezávislosti centrální banky nebo válka měly vyvolat tržní otřesy. Trump totiž považuje výkonnost S&P 500 za měřítko úspěchu svého působení v úřadu. Proto obchodníci s akciemi pořád očekávají, že prezident brzy zajistí znovuotevření Hormuzského průlivu.

Dává to smysl: když 60 procent amerických domácností vlastní akcie, tak se z dění na burzách stává klíčové politické téma. Dělat opatření, jež by způsobila propady trhů, se v takovém případě rovná politické sebevraždě. Naopak na administrativu vzniká tlak, aby akcie i jiná aktiva co nejvíce podporovala, pokud ekonomické ochlazení dorazí.

Samozřejmě v delším období opět rozhodne kvalita hospodaření jednotlivých společností. Drobní spekulanti ale z trhu jen tak nezmizejí. Kdo chce být na burze úspěšný, musí brát tuto měnící se strukturu v potaz a přizpůsobovat jí svá investiční rozhodnutí.