Staré penzijní připojištění je k ničemu, zjistila vláda. Prodělává státu, lidem i bankám
- V transformovaných fondech leží prostředky účastníků v podstatě ladem.
- Stát lidem přispívá na důchodové spoření a chce, aby se tyto prostředky spolu s penězi účastníků lépe zhodnocovaly.
- V posledních několika letech je patrný velký nárůst ochoty Čechů skutečně investovat, nikoliv jen spořit.
Vláda ve shodě s penzijními společnostmi hodlá zrušit původní důchodové připojištění, tedy takzvané transformované fondy, do nichž od roku 2013 už nelze vstupovat.
I když se daří přesvědčovat stále více lidí, aby tento nevýhodný způsob ukládání peněz opouštěli, aktuálně v něm zůstává 1,7 milionu účastníků. Celkový objem úložek činí zhruba 350 miliard korun včetně příspěvků od státu. Tato suma přitom leží ve zmíněných fondech v podstatě ladem.
Hluboko pod inflací
Roční zhodnocení ve starém typu spoření se pohybuje pouze kolem 1,5 procenta a nepřekonává tak ani inflaci. Oproti tomu konzervativní fondy v novém doplňkovém penzijním spoření dosahují výnosu mírně přes 2,5 procenta. Růst cen proto porážejí nebo alespoň vyrovnávají.
Zatímco člověku s úložkou ve výši půl milionu korun vydělá transformovaný fond za rok 7,5 tisíc korun, modernější nástroj mu nabízí přibližně 12,5 tisíce.
V rizikovějších dynamických fondech s podílem akcií je pak zhodnocení ještě vyšší. Minulý rok v průměru dosáhlo 16,5 procenta a za celou uplynulou dekádu činilo 7,15 procenta. Tento nástroj je však určen mladším účastníkům. Těm, kterým je přes padesát let, jsou doporučovány právě konzervativní fondy. Odvážnější z této věkové kategorie mohou zkusit vyvážené fondy, které vynášejí zhruba čtyři procenta.
Snaha kabinetu má tedy jasný motiv. Pokud stát lidem přispívá na přilepšení k budoucímu starobnímu důchodu sedmi až osmi miliardami korun ročně, je v jeho zájmu, aby se s těmito prostředky a také s penězi účastníků nakládalo efektivněji. Pomohou si i penzijní společnosti spravované bankami, které si z vydělaných peněz účtují poplatky.
Zájem střadatelů a státu
„Transformované fondy kvůli zákonné garanci nezáporného výnosu investují velmi konzervativně a reálně se po inflaci znehodnocují. To není v zájmu střadatelů ani ekonomiky,“ uvedl pro server SeznamZprávy Byznys vicepremiér pro ekonomiku Karel Havlíček (ANO). Vláda podle něj diskutuje o tom, že stát tento nefunkční nástroj za deset let zruší.
Otázkou je, proč se debata o konci transformovaných fondů otevírá až nyní po více než deseti letech po jejich uzavření pro nové střadatele. „Byť se dílčí kroky, které měly lidi motivovat k přestupu do nových fondů už realizovaly – jde například o předloňské zjednodušení procesu přestupu – na takto velké rozhodnutí muselo dozrát celospolečenské klima,“ řekl e15 mluvčí Asociace penzijních společností (APS) Jan Sedláček.
Lidé se naučili investovat
Faktem je, že teprve v posledních několika letech je patrný velký nárůst ochoty Čechů skutečně investovat, nikoliv jen spořit. Nové účastnické fondy musely navíc prokázat, že umějí dlouhodobě výrazně lépe zhodnocovat. To potvrzují čísla za posledních deset let: například nové fondy zaměřené na akcie v průměru vydělávají účastníkům přes zmíněných sedm procent ročně.
Dalším faktorem je klesající zájem o dřívější penzijní připojištění. Zatímco před pěti lety v něm byly přes tři miliony lidí, dnes je jich téměř polovina. A za deset let to už mohou být jen nižší stovky tisíc.
Zkrátka nepřijdou ani penzijní společnosti. „Stát v první řadě sleduje potřeby občanů, takže hlavní důvod je, předpokládáme, zvýšit výnosy účastníkům. Co se týče penzijních společností, ty jsou v nových fondech zásadně motivovány vydělávat klientům co nejvíc, protože si z vygenerovaných peněz mohou účtovat poplatky za zhodnocení,“ dodal Sedláček.
Reformu ladí Schillerová
Reformu penzijního spoření už několik měsíců připravuje ministryně financí Alena Schillerová (ANO) s APS. Podrobnosti má představit tento měsíc. Součástí jednání je právě i zánik transformovaných fondů.
„Byli jsme přizvání do odborné diskuze k tomuto tématu a desetiletý horizont vidíme jako smysluplný kompromis mezi potřebou fondy ukončit na jedné straně a splněním legitimních očekávání účastníků a minimalizací negativních dopadů na dluhopisový trh na straně druhé,“ podotkl Sedláček. Ze strany zájmového sdružení jde podle něj pouze o jeho odborný názor.
Důvodem, proč staré fondy nelze zrušit dříve, je skutečnost, že nakupují státní bondy. Pokud by tento typ spoření na důchod zanikl například už příští rok, penzijní společnosti by musely v krátkém čase prodat státní dluhopisy v objemu přibližně 275 miliard korun. To by rozkolísalo trh a negativně ovlivnilo ceny těchto dluhopisů.
Druhý důvod pro zdrženlivost je oněch 1,7 milionu střadatelů. Příliš rychlý konec fondů by je podle vlády i APS připravil o dosavadní garance. Jde o záruku nezáporného hospodaření fondů a možnost takzvaného výsluhového důchodu. To je možnost vybrat si po 15 letech od uzavření smlouvy až polovinu naspořených prostředků.
Většině účastníků je navíc už přes padesát let. Desetiletý horizont jim umožní buď v klidu dospořit, nebo kdykoliv vstoupit do výhodnějšího doplňkového penzijního spoření, ideálně do jeho konzervativních fondů.
