Pod lupou: Rodinné firmy založené po revoluci čeká masivní výměna generací

Video placeholder
Jiří Liebreich

Rodinné firmy v Česku čeká náročný úkol. Mnoho podniků vzniklo po revoluci, po uplynutí tří dekád je jejich zakladatelé opouštějí a předávají potomkům. Zdánlivě jednoduchý proces přitom většina podniků až dosud podle statistik nezvládala. Jak mohou rodinné firmy, „základ státu“, docílit hladké generační výměny majitelů? Odpovídali hosté diskuse Pod lupou, již pořádal deník E15.

„Až sedmdesát procent rodinných firem nepřežije přechod z první generace na druhou, nástupnickou,“ uvádí advokát a expert na problematiku z Asociace rodinných firem Jan Pavelka. Paleta důvodů selhání je pestrá: od nezájmu dětí o podnik rodičů po vystudování vzdáleného oboru. Majitelé mohou firmu předat v zásadě dvěma způsoby. „Nejčastější je manažerské předání, potomci volně navazují na rodiče. Může ale dojít i k předání vlastnickému, kdy potomci nechtějí firmu řídit, ale vlastnit,“ vysvětluje Pavelka. Společnost v takovém případě řídí profesionální management, majitel ji vlastní například skrze svěřenský fond.

Definici rodinného podnikání v Česku odpovídá asi jeden milion firem. Na generační obměnu se pomalu připravuje i zlínská společnost NWT, holding o ročním obratu 1,5 miliardy, jenž zahrnuje energetiku, IT služby, stavebnictví nebo vícero startupů, a zaměstnává čtyři stovky pracovníků. „Začali jsme podnikat, když nám bylo s manželem osmnáct. Nikdo nám neřekl, jak to dělat. Učili jsme se průběžně a někdy zakopli a prodělali,“ popisuje své začátky spolumajitelka NWT Martina Vítková. Podnik předá třem dcerám, až dostudují. „S manželem jsme spíše vlastníky než výkonným managementem. I naše děti tak vychováváme, aby dokázaly správně vlastnit a firma dokázala dlouhodobě přežít,“ říká Vítková.

Firemní kulturu a hodnoty sepsala do rodinné ústavy, jíž budou následovat i dcery. „Není právně vymahatelná, ale představuje morální hodnoty, které i já předám svým dětem. Vyrůstala jsem, když firma začínala a učila se pozorováním. Učíme se i od ostatních firem, ať už se předání daří či nikoliv,“ přibližuje svou pozici spolunáslednice „trůnu“ Klára Vítková.

Právě angažovanost „dětí“ a jejich zapojení do chodu firmy zásadně ovlivňuje úspěšnost předání podniku. „Proces přechodu z generace na generaci nyní masivně probíhá ve spoustě firem. Důležité je, aby děti znaly firemní kulturu, historii nebo i tvorbu strategie,“ radí expertka z Asociace rodinných firem Simona Bodláková. „Je důležité, aby vlastník dovolil nástupci převzít zodpovědnost, třeba i dělat chyby, ale vyzrát,“ pokračuje Bodláková a dodává: „Vlastníci někdy neví, zda děti podnik vůbec chtějí. To se dá řešit zmíněným svěřenským fondem, klíčová je každopádně komunikace.“

Manželé Vítkovi nicméně ani po plánovaném předání rodinného žezla i „železa“ s byznysem úplně končit nechtějí. „Firmu povedeme, rozšíříme, předáme a pak se vrhneme na nějaký menší byznys. Výhoda rodinných firem spočívá v tom, že jsou rychlejší v rozhodování, majitelé dávají podniku obvykle veškerý čas,“ tvrdí Vítková starší.

Že jsou rodinné firmy odolnější vůči krizím, potvrzuje i Pavelka a odkazuje na průzkum Odolná firma 2020. „Ukázalo se, že jsou odolné především díky rychlosti a flexibilitě rozhodování. Nečekají, než rozhodne mateřská společnost, jenž často sídlí v jiné zemi,“ dodává Pavelka. Rodinné firmy jsou obvykle méně zadlužené a vytvářejí větší finanční rezervy, uzavírá.