Geopolitika, debanking a makro. To vše přinesly Investiční výhledy EMUN 2025

Vývoj úrokových sazeb hraje zásadní roli při rozhodování o alokaci kapitálu a ovlivňuje jak dluhopisové trhy, tak akciové investice. Sektorová dynamika se postupně proměňuje, přičemž některá odvětví vykazují výrazný růstový potenciál, zatímco jiná čelí strukturálním výzvám. V kontextu českého trhu a jeho specifik se do popředí dostává strategie České národní banky, která musí reagovat na vnější i domácí ekonomické faktory. Stabilizace inflace, podpora hospodářského růstu a udržení finanční stability zůstávají klíčovými prioritami, přičemž vývoj kurzu koruny i úrokových sazeb bude mít zásadní dopad na domácí ekonomické prostředí. 

Na konferenci vystoupila také viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, která se nechala slyšet, že rok 2025 bude mimojiné ve znamení zrychlení růstu ceny potravin a poklesu silových složek cen energií. Co se inflačního cíle týče, Zamrazilová je pozitivní. “Troufám si říct, že lednová inflace bude začínat dvojkou a že mezi 2 a 2,5 procenty se bude tempo růstu cen pohybovat i za celý letošní rok” dodala. ČNB postupně snižuje úrokové sazby z 7 % na 4 % a pokud inflace zůstane pod kontrolou, může dojít k dalšímu poklesu sazeb.

Tlak na růst mezd slábne v důsledku mírně rostoucí nezaměstnanosti, čímž se snižuje riziko mzdové inflace. Ceny nemovitostí po stagnaci opět rostou, což může ovlivnit celkovou inflaci, ačkoliv dlouhodobé úrokové sazby zůstávají vysoké a prodražují financování bydlení. “Česká koruna by měla zůstat stabilní, i když její vývoj může ovlivnit geopolitická situace a politika ECB” uzavřela Zamrazilová. 

VIDEO:Záznam konference EMUN 2025

Makroekonomický výhled dodal Ľuboš Mokráš z PPF. Ve své prezentaci, jež byla přínosným a obsáhlým vhledem do přemýšlení makroekonoma významné české finanční instituce se věnoval i geopolitice. Jeho analýza globálních trendů a potenciálních rizik poskytla účastníkům cenný kontext pro jejich investiční rozhodování v nadcházejícím roce.

Tržní výhled dodal Leoš Jirman z EMUN, který shrnul zásadní tržní data za uplynulý rok a pro ten aktuální predikoval především volatilitu. V příspěvku jsme se dozvěděli, že americké akcie loni vzrostly téměř o 25 %, dominovaly zejména technologičtí giganti z řad  „Magnificent 7“. U.S. trh nyní tvoří 66 % globální kapitalizace, a zbytek světa rostl jen o 5 %. Česká koruna oslabila vůči dolaru o 8 %, cena ropy Brent mírně klesla i kvůli očekávání růstu í těžby v USA.

Navzdory snižování úrokových sazeb v USA výnosy dluhopisů vzrostly, což souvisí s politickými očekáváními. Kreditní marže se však pohybují na velmi nízkých úrovních, které jsme naposledy sledovali před Velkou finanční krizí. Někteří investoři proto volí strategii „credit barbell“, kombinující státní dluhopisy s investicemi do private credit, kde jsou marže zajímavější.

Ocenění akcií nenaznačuje dle Jirmana bublinu, ale nenechává prostor pro chybu a proto se očekává vyšší volatilita. Pro rok 2025 by americké růstové akcie měly dál vést, ale k jednocifernému rlstů indexu za celý rok je očekáván i příspěvek od akcií mimo „Magnificent 7“. Pro větší diverzifikaci experti EMUN doručují  použít equal weight akciové produkty.

Další vystoupení bylo představení strategické a taktické alokace aktiv pro rok 2025 od Petra Čermáka z EMUN. Jeho prezentace odhalila posun v investičním myšlení, kdy alternativní investice získávají stále větší význam v portfoliích investorů. Čermák zdůraznil, že private equity, private credit, private infrastructure a hedgeové fondy nejsou jen nástrojem diverzifikace, ale v době ekonomické nejistoty nabízejí i potenciál pro vyšší výnosy.

Tuto myšlenku dále rozvinul Filip Savi, partner EMUN, který ve svém projevu předpověděl, že do roku 2032 bude třetina světových investic směřovat do fondů privátního kapitálu. Jeho prognóza byla, že globální alokace kapitálu do těchto fondů dosáhne hodnoty 60 bilionů dolarů. Filipa Saviho jsme se také ptali na další dotazy které situace na privátních trzích dokreslí. 

Pane Savi, vaše předpověď o třetině světových investic směřujících do privátních fondů do roku 2032 je poměrně odvážná. Na čem konkrétně zakládáte tuto prognózu?

Tento konkrétní předpoklad je založený na výzkumu od konzultantské společnosti Bain & Co. Ta ve své studii zmapovala trendy v investiční alokaci mezi různými typy investorů. V posledních letech globálně rostla aktiva pod správou v privátních fondech rytmem cca 9 % za rok, což je více než dvakrát rychleji, než v tradičních podílových fondech investujících do akcií a dluhopisů. Očekává se, že tento trend vydrží i v následujících letech, zejména díky probíhající demokratizaci privátních tříd aktiv, která přivádí kapitál od nových typů investorů jako jsou jednotlivci či penzijní fondy. 

Vidíte nějaké geografické rozdíly v tom, jak rychle a v jakém rozsahu se tento trend projeví?

Očekáváme, že implementace fondů privátních trhů do portfolií investorů proběhne rychleji v USA než v jiných světových regionech. Američtí investoři mají typicky zdravější toleranci k riziku a menší zaměření na likviditu investic. Většina kvalitních alternativních asset manažerů, PE a VC fondů je amerických, takže pomáhá i to, že tento styl investování má v Americe vybudovanou tradici, a že jsou investoři blíže nabídce tohoto typu produktů.  V Evropě je implementace pomalejší. Z části vlivem nižší poptávky, z části z regulatorních důvodů. Např. většina penzijních fondů nemá povoleno investovat do privátních aktiv a většina bank je nemůže distribuovat. V obou ohledech však sledujeme pokrok a i v Evropě začíná tento styl investování akcelerovat.

Jak podle vás ovlivní rostoucí zájem o privátní fondy likviditu na veřejných trzích?

Je pravděpodobné, že odklon kapitálu do dlouhodobých investic v privátních fondech povede k poklesu likvidity na veřejných trzích. Ta však v minulých letech klesala spíš vlivem realokace investorů do nízkonákladových pasivních ETF. Paradoxně růst kapitálu v privátních fondech ale vede k lepší likviditě na privátních trzích. V roce 2024 jsme například mohli sledovat historicky rekordní zobchodované objemy v sekundárních transakcích. 

Jaké dopady může mít tento trend na globální ekonomiku a finanční stabilitu?

Zastávám názor, že tento trend by měl být pro globální ekonomiku blahodárný. Privátní fondy s dlouhodobým investičním horizontem jsou ideálními strukturami pro financování růstových projektů, které nemohou být financovány tradičními metodami jako jsou bankovní půjčky, dluhopisy či prodej akcií na burze. Privátní fondy jsou tedy důležitým nástrojem kapitálových trhů. Např. startupový ekosystém je z velké míry postaven na financování ze strany profesionálních VC fondů.  Absolutní likvidita a denní přeceňování investičních instrumentů není vlastnost, která by jednoznačně podporovala finanční stabilitu systému. Naopak může vést k prohlubování krizí. Viděli jsme to během GFC, během Covidu či během britské “minibudget” krize. Pro systém je občas blahodárnější, když do přecenění není ihned promítnutá krátkodobá investorská panika. 

Jak by se měli investoři připravit na tento předpokládaný posun v alokaci kapitálu?

Aktivně spravované investiční fondy na veřejných trzích ztrácejí na popularitě z toho důvodu, že většina z nich zkrátka nefunguje. Z investičních studií vyplývá, že drtivá většina aktivních manažerů na veřejných trzích nedokáže porazit index. V oblasti privátních trhů je ale opak pravdou. Kvalitní manažeři typicky zůstávají kvalitními a dokáží generovat relativní nadvýnos napříč fondovými generacemi. Investor hledající “alfu” v roce 2025 ji ideálně najde u dobrých manažerů na privátních trzích. Klíčové je takové manažery identifikovat.

Jak diverzifikovat investice v rámci privátních trhů?

Privátní trhy jsou již poměrně rozsáhlý ekosystém s relativně dobře definovanou a sjednocenou taxonomií investičních strategií. Fond privátních trhů již není jen “Private equity” a “Private equity” již není jen “Leveraged buyout”. Pro postavení skutečně diverzifikovaného portfolia na privátních trzích je nutné zahrnout vícero podstrategií v rámci Private equity jako Buyout, Growth Equity, Venture či Secondaries. Portfolio by mělo obsahovat protiinflační složku Real Assets, tedy nemovitosti a infrastrukturu, a dluhovou složku Private Credit. Vhodná je geografická diverzifikace, minimálně mezi Ameriku a Evropu. Důležitá je diverzifikace mezi fondovými manažery, ale neměla by být příliš široká. 10-20 protistran by mělo být dostačující i pro větší investory. V neposlední řadě je důležitá i časová diverzifikace napříč generacemi fondů, aby nebyl veškerý kapitál alokován na vrcholu trhu.    

Jak řešíte likviditu u private equity investic?

Investice do jednoho PE fondu je nelikvidní záležitost. Ta se však dá optimalizovat portfoliovým přístupem. Při rozložení portfolia do vícero fondů se dá řídit cash-flow tak, aby bylo vysoce pozitivní. Starší vintage fondy ve fázi sklizně distribuují kapitál, kterým je možné platit nové investice, nebo vybírat. Míru expozice je možné relativně dobře ovládat využíváním semi-likvidních fondů, ze kterých lze průběžně vystupovat. Vysoce kvalitní fondy “top-tier” manažerů jsou navíc poměrně dobře prodejné na sekundárních trzích a mohou sloužit jako kolaterál pro lombardní úvěry. Smysluplně nastrukturované PE portfolio může být překvapivě likvidní.