Unijní frustrace může zkomplikovat doladění dohody s USA. Slib energetických nákupů je nejspíš utopií
Obrys obchodní dohody Evropské unie se Spojenými státy nevzbudil v největších unijních ekonomikách nadšení. Německo tvrdí, že ho podmínky úmluvy poškodí, a Francie je ještě kritičtější. Vzhledem k tomu, že je stále potřeba doladit mnohé detaily, mohou vyjednávače ještě čekat krušné chvíle. Navíc není vůbec jasné, jak sedmadvacítka může splnit příslib nákupu amerických energetických produktů za 750 miliard během pouhých tří let.
Obchodní dohoda zahrnuje zavedení patnáctiprocentních cel na dovoz z EU do Spojených států. Evropská unie se rovněž zavázala k rozsáhlým nákupům zboží a investicím ve Spojených státech. Německý konzervativní kancléř Friedrich Merz sice uvítal ujednání s tím, že zabrání zbytečné eskalaci v transatlantických vztazích, spokojený však rozhodně není.
„Německá ekonomika utrpí v důsledku těchto cel značné škody,“ řekl novinářům. Francouzský premiér François Bayrou byl podstatně tvrdší a na sociální síti X označil den dosažení dohody s americkým prezidentem Donaldem Trumpem za černý. „Je to temný den, když se aliance svobodných národů, sjednocená k prosazování svých společných hodnot a k obraně společných zájmů, takto podvolí,“ napsal premiér.
Francie stále pomýšlí na tvrdou odvetu
Z Paříže zazněly i další kritické hlasy. „Donald Trump rozumí pouze síle. Bylo by lepší, kdybychom dříve ukázali naši schopnost odvety. A dohoda mohla pravděpodobně vypadat jinak,“ prohlásil ministr obchodu Laurent Saint-Martin. „Tento stav věcí není uspokojivý a nelze jej udržet,“ řekl v rozhlasovém vysílání i francouzský ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad.
Podotkl, že EU by měla aktivovat nástroj proti ekonomickému nátlaku (ACI), což Francie prosazovala už dříve. Úředníkům by poskytl široké pravomoci k odvetným opatřením vůči třetím zemím, jež vyvíjejí na členské země ekonomický tlak. Výsledkem by mohly být nové daně pro americké technologické giganty nebo cílená omezení amerických investic v EU. Odveta by také mohla zahrnovat omezení přístupu na určité části unijního trhu nebo znemožnění účasti amerických firem ve veřejných zakázkách.
Obavy mají přitom i další země. České ministerstvo financí uvedlo, že dohoda povede ke zpomalení růstu české ekonomiky v letošním roce o 0,2 procentního bodu a v příštím roce o 0,39 bodu. „Principy volného obchodu, které od konce druhé světové války podporovaly transatlantickou prosperitu, jsou systematicky likvidovány,“ uvedla ve svém prohlášení Karin Karlsbrová, švédská místopředsedkyně obchodního výboru Evropského parlamentu. „Riziko evropské ekonomické a politické marginalizace roste s každým učiněným ústupkem,“ dodala.
Čekají se třenice kolem oceli a dalších produktů
Nespokojenost Paříže a Berlína a dalších unijních členů může mít každopádně negativní dopad na pokračování jednání s Američany. Dohoda totiž zdaleka není definitivní, do 1. srpna je potřeba domluvit se na právně nezávazném společném prohlášení a poté obě strany začnou pracovat na právně závazném textu. To by mohlo trvat poměrně dlouho, obchodní jednání sedmadvacítky s třetími zeměmi a bloky se tradičně vlečou roky.
„Dohoda odstraňuje některá rizika, ale postrádá detaily, které bude třeba v nadcházejících týdnech prodiskutovat, hrozí tedy nová volatilita,“ varoval podle Bloombergu Oliver Rakau z poradenské společnosti Oxford Economics. „Nejistota pravděpodobně zůstane vysoká,“ podotkl.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla, že se blok s USA dohodl na bilaterálním snížení cel na nulu na určité strategické produkty včetně letadel a jejich součástek. Snížení zahrnuje také některé chemikálie, polovodiče, kritické materiály a část zemědělského zboží. Tento seznam je však potřeba ještě doladit.
Třecím polem bude patrně unijní vývoz kovů. Brusel bude prosazovat určité kvóty na ocel a hliník, na které nyní Washington uplatňuje celní sazbu padesát procent. Evropští oceláři už vyjádřili obavy z nejistoty a očekává se, že v tomto směru se bude angažovat zejména Berlín. Jasno není ani v otázce léčiv a také ohledně vína a některých destilátů.
Energetický cíl je prakticky nerealizovatelný na obou stranách
Vysoce problematický je i příslib nákupu energetických produktů ve výši 250 miliard dolarů po zbývající tři roky Trumpovy administrativy. Má se to týkat ropy, zemního plynu a jaderných technologií včetně malých modulárních reaktorů, které jsou ovšem stále ve vývoji a komerčně životaschopné budou nejspíš až po uplynutí lhůty.
Celý energetický import unie přitom loni dosáhl 376 miliard eur. Velké podíly tvořily nákupu plynu v Norsku a odběr ropy od různých partnerů. Z USA sedmadvacítka nakoupila zhruba šestnáct procent ropy a necelou polovinu LNG. Celkově tam loni za energie utratila méně než osmdesát miliard dolarů. Jenže problém může být i na straně dodávky, veškerý energetický export ze Spojených států v uplynulém roce podle Bloombergu činil 330 miliard dolarů.
Experti proto kritizují takto nadstřelený slib. „Je bezvýznamný, protože je nedosažitelný nejen kvůli tomu, že poptávka EU nemůže tak moc vzrůst, ale i z důvodu, že američtí vývozci také nemohou tolik dodat,“ prohlásil podle zmíněné americké agentury Davide Oneglia, ekonom konzultační společnosti TS Lombard. „Ta čísla jsou naprosto šílená,“ konstatovala podle webu Politico i plynová expertka Laura Pageová ze společnosti Kpler.
Nejde přitom jen o holé objemy, například rafinerie jsou konstruované na určité typy ropy a není tak možné některé dodávky rychle nahradit americkou surovinou. Není navíc vůbec jasné, jak chce Brusel soukromé společnosti přimět k takovým nákupům, pokud pro ně nebudou komerčně výhodné. Závazek zvýšených nákupů fosilních paliv je k tomu v rozporu s dekarbonizačním úsilím EU, což může vyvolat další třenice uvnitř společenství.
Někteří komentátoři proto považují slib za ryze politický tah ve snaze za každou cenu uchlácholit Trumpa, který slyší na snižování amerického obchodního deficitu při výměně s Evropou. Prezident by si nejspíš prioritně přál, aby američtí producenti zkapalněného plynu získali kontrakty na dodávky z nových projektů.
