Národní zájem v hodnotě miliard. Přesun agendy pod ministerstvo průmyslu má zajistit cash flow pro české firmy

Reorganizace se dějí běžně, ale o dost méně obvyklé jsou přesuny agend a kompetencí, včetně tabulkových míst a peněz mezi vládními resorty. V tomto textu popisuji ten druhý, vzácnější případ, kdy česká vláda rozhodla o převodu agendy odboru průmyslové spolupráce (včetně zahraniční spolupráce) z ministerstva obrany na ministerstvo průmyslu a obchodu.

Vládní komuniké to vysvětlilo snahou „zajistit efektivnější podporu českého obranného průmyslu včetně výzkumu, vývoje a inovací a udržení či posílení jeho pozic na světových trzích. Bude tak možné zlepšit spolupráci odborných útvarů napříč klíčovými tématy pro rozvoj průmyslu nebo zefektivnit podporu obranného průmyslu prostřednictvím operačních programů. Současně bude zachována úzká spolupráce s Ministerstvem obrany, především s Agenturou pro mezivládní obrannou spolupráci Ministerstva obrany, a Armádou ČR.“

Proč se zabývat organizačními opatřeními, která se – přeneseno do korporátu – odehrávají na úrovni B-1? Protože pro Česko, stejně jako pro všechny země, jež v příštích letech a možná desetiletích budou muset do obrany investovat násobně více peněz, je i z makroekonomického hlediska důležité, jak se tento příliv peněz promítne do české ekonomiky. Na téhle organizační změně hodně záleží.

Je totiž setsakra velký rozdíl mezi tím, zda máte, nebo nemáte na správném místě kompetentní útvar, který se stará o to, jak u velkých českých zakázek u zahraničních koncernů prosadit co nejvyšší míru participace nejen na dodávkách komponentů, ale i toho, co následuje poté. After sale služby, servis, náhradní díly a logistická podpora pro stíhačky F-35 tvoří výrazně více než polovinu celkové hodnoty životního cyklu kontraktu.

Na offsetové programy má komise spadeno

Kde to dneska vezmete, takovou jistotu cash flow a výrobní náplň pro firmu na desítky let?

Má to ale háček v podobě obecného zákazu takzvaných offsetových programů v Evropské unii. Zatímco v minulosti byly offsety u zakázek typu Gripen (kde tvořily 130 procent ceny kontraktu) běžné, dnešní platná evropská legislativa (směrnice 2009/81/ES) považuje podmiňování kontraktu kompenzacemi typu investic do místní ekonomiky za nepřípustné.

Ony jsou totiž jednak diskriminační, protože nutí dodavatele upřednostňovat místní firmy před efektivnějšími partnery, a jednak tím, že brání volnému pohybu zboží a služeb, narušují trh. Jenže kde jde o velké objemy, tam se najde také zdůvodnění v podobě článku 346 Smlouvy o fungování EU, který umožňuje přijmout opatření nezbytná k ochraně základních bezpečnostních zájmů státu a vyžadovat takzvané programy průmyslové spolupráce. Ty se však musejí striktně týkat předmětu zakázky nebo schopnosti státu techniku servisovat a udržovat (například přenos technologií pro opravy či výroba klíčových komponentů).

Veledůležitá průmyslová spolupráce

Ukažme si to na už zmíněném obřím kontraktu na „ef-pětatřicítky“ pro české letectvo. K březnu 2026 Lockheed Martin podepsal všech 11 plánovaných dohod o průmyslové spolupráci: do programu F-35 bude zapojeno 13 českých firem, výzkumných ústavů a univerzit. Dohody zajišťují českým firmám místo v globálním dodavatelském řetězci Lockheed Martin na dalších 50–60 let a součástí budou i tři projekty se společností Pratt & Whitney, zaměřené na motory F135. Celková hodnota průmyslové spolupráce navázané na „F-35 v Česku“ převyšuje 15 miliard korun.

Takže odbor průmyslové spolupráce není jen tak něco, ale velmi důležitý útvar, který děla „matching“ a jeho význam s perspektivou nárůstu obranných zakázek ještě vzroste. Dobře fungující průmyslová spolupráce znamená transfer špičkových technologií. A co teprve když ji integrujete do celkového ekosystému podpory aplikované vědy a výzkumu, inovačního podnikání a efektivnější spolupráce vědeckých institucí a výzkumných univerzit s firemní sférou.

- Nedostižně exotický vzor efektivní státní správy:

Nenajdete mnoho potenciálně národohospodářsky důležitějších impulzů pro strukturální změnu a tisíckrát omílané navýšení přidané hodnoty v českém průmyslu. Může to být srovnatelné s renesancí jádra a znovuvybudováním robustního zapojení domácích firem do dodavatelského řetězce v jaderné energetice. Takže Karlu Havlíčkovi lze velmi dobře rozumět, proč si vzal zmíněný odbor pod křídla, ale ministerstvu obrany, které jej chtělo v rámci reorganizace rozpustit, pro změnu nelze rozumět vůbec. Co už, snad to bude fungovat.