Poptávka inspirovala službu, od které se sice podolský ústav alibisticky distancuje, ale setrváváním na systému registrace její existenci dál umožňuje. Když víte jak, prostě si koupíte přední místa ve frontě.
Porodnice pražské vinohradské nemocnice naopak náporu zájemkyň zrovna nečelí. Má však v týmu porodníků někdejšího pražského primátora Bohuslava Svobodu. Na něj se obrátila dokumentaristka Erika Hníková s nápadem, že natočí o porodnici film v rámci cyklu Český žurnál. Svobodovi se to prý zamlouvalo.
Ostatně i dnes připouští, že si od filmu sliboval možnost ukázat porodnici v dobrém světle. Očekával, že lidé uvidí, že porodníci s rodičkami komunikují a přivádějí na svět živé a zdravé děti. Dokument s názvem Pět zrození měl před několika dny premiéru. Skandál ovšem provázela už jeho anotace a Česká televize její kontroverzní text pod hrozbou žaloby stáhla.
Rozhořčení „své“ porodnice sdílí po premiéře i Svoboda. Podle něj chtěla Hníková pomluvit vše, co se dá, odvedla slabou práci a nedodržela nic z toho, na čem se dohodli. Z hlediska Strategie je pozoruhodné především to, jak ještě donedávna aktivní a bezpochyby protřelý politik Svoboda zoufale nezvládá krizovou komunikaci s médii. Neváhá přiznat, že od známé režisérky výrazně autorských a leckdy kontroverzních dokumentů očekával něco jako propagační video.
Hovoří o „tendenčním pořadu na zakázku“, což je fráze natolik otřepaná a typická především pro hloupé provinční politiky, že by ji měl každý soudný mediální poradce klientovi zakázat pod hrozbou smrti. Možná se opravdu cítí ukřivděný, podvedený a zklamaný. Ale pokud jsou Svobodovy ambice komentovat a propagovat potřebná profesní témata v tak příkrém rozporu s jeho schopností posoudit a zvolit ten správný komunikační kanál, měl by se raději obrátit na profesionály.
