Od roku 2002, kdy se o likvidaci nepotřebného bytového fondu rozhodlo, do konce loňského roku vydala vláda na bourání panelových domů 2,8 miliardy eur (78 miliard korun). Pro letošní rok je vyčleněno dalších 105 milionů eur (tři miliardy korun), o výši podpory na příští rok Spolkový sněm zatím nerozhodl.
Celkem by mělo být strženo téměř půl milionu bytů na území bývalé NDR, pro které už není využití. Za vyprazdňováním panelových domů stojí především stěhování východních Němců do západní částí země, kde je více pracovních příležitostí i vyšší mzdy. To se do bytové situace promítá dvojím způsobem: přímo se uvolňují byty, navíc v bývalé NDR klesá porodnost, a proto se poptávka po bydlení neobnovuje s příchodem nové generace.
Podle údajů Spolkového sněmu bylo do konce roku 2007 strženo zhruba 220 tisíc nevyužívaných bytů a jejich bourání postupně pokračuje. Vzhledem k celkovému počtu bytů a ke klesajícímu objemu prostředků určených pro jejich likvidaci ale není pravděpodobné, že se do konce příštího roku podaří naplnit celkový stanovený cíl.
Kanceláře a správní budovy
Na místě zbouraných panelových domů by měly vyrůst především kancelářské a správní budovy. To je i případ domů na nábřeží Sprévy v centru Berlína, které dělníci bourají v těchto dnech. Tři paneláky by měly uvolnit místo pro další rozšíření zázemí Spolkového sněmu. Komplex parlamentních budov by se tak měl protáhnout do zhruba sedmisetmetrové délky.
Panelová zástavba na území bývalé NDR pochází především ze 70. a 80. let minulého století. Zatímco v centrech měst panelové domy obvykle vyplňují mezery v zástavbě způsobené válečným bombardováním, na periferiích často stojí sídliště postavená na zelené louce.
Socialistická klasika
Stavba velkých sídlišť patřila mezi příznačné rysy východoněmeckého bytového programu, podobně jako v dalších zemích socialistického bloku. V roce 1973 vedení NDR slíbilo občanům, že do roku 1990 vybuduje tři miliony bytů. Svého cíle ale nedosáhlo.
Tehdejší šéf východoněmeckých komunistů Erich Honecker sice v roce 1988 slavnostně předal jedné mladé rodině klíče od údajně třímiliontého bytu, později se ale ukázalo, že se do té doby podařilo vybudovat pouze dvě třetiny uváděného počtu nových panelových bytů.
