Povstaly z popela jako fénix. Podívejte se na významné budovy, které se vrátily k původní kráse
- V posledních třech letech bylo opraveno hned několik krásných historických budov.
- Jde o různé stavby, jako jsou zámky, pivovary nebo restaurace.
- Společné mají to, že se jim vrátil jejich původní historický vzhled.
Často jde o příběhy, ve kterých se někdo zamiloval do chátrajícího stavení. Ruinu pak třeba i několik let opravoval a vracel jí původní slávu. Anebo si stavení vybrala státní společnost, která v rámci svého plánu opravuje i další objekty. Ať tak či onak, na konci je návrat k původní historické podobě budovy. V posledních třech letech přibylo hned několik významných opravených staveb. Tady jsou některé z nich.
Nádraží Františkovy Lázně
Nádraží lázeňského města se od ostatních v Česku liší, budova byla totiž na rozdíl od jiných postavena podle typového projektu Chebské saské královské státní dráhy. Jako jediná tohoto druhu se dochovala v původní hmotě, ke které byly později přistavěny další části. Některé zdobné prvky na fasádě zmizely už během rekonstrukce v roce 1929, zbytek dokonala rekonstrukce v osmdesátých letech minulého století.
Historické kvality nádraží navrátila rekonstrukce dokončená na konci loňského roku. Ta vrátila budově původní barvu, tedy růžovou, a některé ztracené historické prvky. Vzhled z doby svého vzniku má také střecha a vrátily se i tvary historických říms. Uvnitř stavebníci pod asfaltovou vrstvou objevili dlažbu z velkoformátových desek, která byla repasována a umístěna před budovu. Zároveň se podařilo zmodernizovat odbavovací halu a přidat stánek s občerstvením. Budova má tak zpět svou původní podobu, ale s moderní výbavou pro cestující uvnitř.
Zámek Kvasetice
Podobně jako další zámky v zemi se i ten v Kvaseticích na Havlíčkobrodsku za komunismu proměnil k nepoznání. Pseudogotickou stavbu nechal v roce 1864 postavit majitel panství Květinov–Kvasetice Prokop Richlý. Užívala ji ale jeho sestra Berta, a to až do druhé světové války, kdy ho zabrala německá armáda. Komunisté zámek zestátnili a umístili sem mimo jiné inseminační stanici. Než našel posledního majitele, nacházel se ve zpustošeném stavu, obrostlý křovinami.
Zachránil ho až Lubomír Dvořák. Podnikatel před lety vymyslel sekačku Spider, která zvládne jezdit v nepřístupném terénu i na svazích. Dlouho měl problém ubytovat v okolí Pohledu na Vysočině své obchodní partnery z celého světa, a tak ruinu koupil. Dnes má zámek zpět svou původní fasádu i interiéry a funguje v něm hotel a restaurace.
Sluneční lázně
Mlýn v místě dnešních Slunečních lázní vznikl v Luhačovicích už na začátku osmnáctého století, lázně v něm vznikly až o mnoho let později, když vlastníci, rod Serényiů, pro přestavbu našli známého architekta Dušana Jurkoviče. Tak vznikl Vodoléčebný ústav, o rok později také Říční a sluneční lázně. Vodoléčba v areálu fungovala asi sto let, během nichž tu proběhlo několik stavebních úprav. Po roce 2012 areál zastaral, zůstal prázdný a začal chátrat.
V roce 2021 prošel kompletní rekonstrukcí, díky které se objekty vrátily do původní podoby, již jim vtiskl právě Jurkovič. Kromě toho tu vznikla také nová přístavba pro zázemí a expozici vodoléčby a její historie. Podívanou slibuje po rekonstrukci odpočívárna, což je převýšená prostorová hala, která sloužila pro setkávání v lázních. Je tu nový biotop, zůstaly ale Jurkovičovy dřevěné převlékací kabinky a také původní bazén. V plánu je také vyhlídková terasa a občerstvení.
Výletní restaurace Rudolfov
Karel Čapek zde napsal Krakatit, protože sem jezdil na letní byt. Výletní restaurace Rudolfov však bývala místem vyhlášeným široko daleko, a tak se sem sjížděli lidé ze všech koutů země. Restaurace se nachází kousek od Jindřichova Hradce a jde o výjimečnou stavbu – v roce 1862 vznikla podle návrhu architekta Josefa Zítka, autora původního projektu Národního divadla nebo pražského Rudolfina. Na břehu řeky Nežárky ji nechal postavit hrabě Černín, název dostala po jeho synovi Rudolfovi.
Konaly se tu srazy Sokolů a pořádaly se zde studentské majálesy. Postupem času byla z města vybudována promenáda. Výletní restaurace s hostinskými pokoji patřila Černínům do konce roku 1945, poté ji převzal jiný soukromý majitel a po roce 1948 byla znárodněna. Převzal ji národní podnik Restaurace a jídelny. Za jeho provozu Rudolfov zchátral natolik, že musel být ještě před revolucí uzavřen.
Příběh má dobrý konec. Do ruiny se zamiloval univerzitní pedagog Petr Chvojka a objekt za tři sta tisíc korun koupil, ovšem bez pozemku. Restauraci začal opravovat svépomocí a později chtěl odkoupit také pozemek, o který se ale začali soudit původní majitelé. Trvalo to třináct let. Chvojka vydržel, stejně tak přečkal krádež nově udělané střechy i narůstající škody. Na podzim roku 2023 výletní restaurace opět otevřela, a to v podobě, jakou jí vtiskl architekt Zítek. Objektu zůstala i funkce: dole je restaurace, nahoře čtyři hostinské pokoje.
Villa Fitz
Novorenesanční vila v Rokycanech byla na konci devatenáctého století postavena jako sídlo mirošovského kamenouhelného těžařstva. Až po několika letech ji odkoupil důlní inženýr a podnikatel Johann Fitz, který ji upravil pro účely bydlení. Podnikatele vystřídala po únoru 1948 okresní vojenská správa, v devadesátých letech pak policie, až přešla zpět do soukromých rukou.
Odtud ji už značně zchátralou v roce 2017 koupil místní podnikatel a majitel společnosti Biggest Robert Beneš. Na pomoc si přizval ateliér Luni, který postupně odstranil všechny nánosy a úpravy a budovu vrátil do historické podoby. K ní přibyla moderní skleněná přístavba, která objekt propojuje s novostavbou. Celý areál se pak předloni otevřel veřejnosti. Nachází se zde hotel, restaurace i wellness, k dispozici jsou konferenční a multifunkční prostory, které slouží i jako učebny pro jógu. Na cvičence přitom shlíží původní vyřezaná zvonice ve stropě domu.
Pivovar Rožmberk
Pivo se tu vařilo stovky let, postupně se nad ním pouze střídali majitelé. Pivovar Rožmberk nejdříve patřil rodu, po němž dostal jméno, poté Švamberkům, Buquoyům nebo Schwarzenbergům. V novodobé historii ale především chátral. Pivovaru Rožmberk se nakonec ujal jihočeský podnikatel Martin Neudörfl. Jeho rekonstrukce stála více než sto milionů korun.
Neudörfl využil blízkosti rožmberského jezu, po kterém každé léto sjíždějí Vltavu tisíce vodáků. Vznikla tu tak vodácká základna i prázdninový hotel, který otevřel před dvěma lety. Stejně jako dříve se tu navíc vaří pivo, čímž navazuje na tradici sahající až do roku 1590.
