Jan Žižka, EXPORT.CZ | Investice společnosti Intel v Evropě mohou mít podobný význam jako evropské základny americké armády. Nadnárodní firma sídlící v Kalifornii je přeborníkem v odvětví čipů – jednom z nejdůležitějších oborů, v němž světové mocnosti bojují o technologickou převahu.
Zájmy Intelu a Evropské unie se prolínají. Americká firma, která stále kraluje ve vývoji čipů, v minulosti zaostala za konkurenty ve výrobě a chce se vrátit na výsluní. Také Evropa by ráda obrátila trend, protože její role v odvětví polovodičů klesá celá desetiletí. Evropská komise přišla s projektem revitalizace, kterým se bude zabývat také české předsednictví v Radě EU ve druhé polovině roku.
Intel letos oznámil plány postavit dvě továrny v Magdeburku a dále investovat do výzkumných i výrobních kapacit po Evropě v hodnotě až 80 miliard eur. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to označila za první úspěch bruselské iniciativy, která směřuje k přijetí nové legislativy – takzvaného Evropského aktu o čipech (The European Chips Act). Podobný zákon, který má povzbudit domácí strategické odvětví, chystají Spojené státy.
Snaha o revitalizaci polovodičového průmyslu v Evropě a Americe má tři rozměry. Západ se chce vyhnout dalším výpadkům v dodávkách čipů, které zažíváme od covidové krize dodnes. Zadruhé potřebuje posílit konkurenční schopnosti v ekonomice – čipy jsou základem veškerých moderních technologií.
A zatřetí je tu širší bezpečnostní rozměr. Demokratické země si v tomto odvětví stále udržují technologickou převahu. Pokud o ni přijdou, bude to mít závažné bezpečnostní důsledky. Platí to i v užším smyslu – nejmodernější čipy jsou klíčové také pro obranný průmysl. Když se podaří dotáhnout investice Intelu do úspěšného konce, transatlantická bezpečnostní vazba se ještě posílí.
Nohama na zemi
Z velkých ambic na druhé straně vyplývají přehnaná očekávání. „Polovodičový nástup“ Evropy bude úspěšný v případě, že si dobře vyhodnotí, co je reálné a co nikoli. Nové velké továrny typu těch, které plánuje Intel v Magdeburku, jsou příslibem do budoucna, ale aktuální problém s nedostatkem čipů nevyřeší. A polovodičový průmysl není pouze výroba čipů; ta je jen jednou z řady významných součástí řetězce.
Největší přidaná hodnota vzniká ve firmách, jež se zabývají návrhy čipů. Vedle nich se v polovodičovém oboru prosazují firmy, které se zaměřují na produkci high-tech zařízení pro výrobu čipů. A na ni ještě navazuje sice méně sofistikovaná, ale také důležitá fáze kompletace, testování a balení.
Intel se rozhodl bořit představu, že by jednotlivé firmy v rámci celého řetězce měly mít úzkou specializaci. Tím se zásadně liší od proslulé tchajwanské společnosti TSMC, světové jedničky ve výrobě nejmodernějších čipů. Tchajwanci se soustřeďují právě jen na výrobu čipů na zakázku jiných firem.
V posledních letech s nimi dokázal v tomto segmentu držet do jisté míry krok už pouze Samsung. Není náhodou, že obě asijské firmy investují do výroby ve Spojených státech a že právě o tchajwanskou investici by měla velký zájem řada evropských zemí včetně Česka.
Evropa i Amerika hodlají polovodičový průmysl podpořit miliardovými veřejnými investicemi. Cílem evropského aktu o čipech je mimo jiné zmírnit pravidla čerpání státní podpory. Bude záležet na tom, jestli jednotlivé státy dokážou tok financí zacílit správným směrem. V případě jakékoli veřejné podpory hrozí, že bude utracena neefektivně.
Každá země by si měla nejdříve vyhodnotit, jestli už se tamní firmy v rámci celého řetězce mohou pochlubit nějakými výraznými úspěchy. A pak se rozhodnout, zda dává větší smysl posílit tuto existující konkurenční výhodu, nebo se spíše snažit rozvinout další část řetězce.
Studie britských společností Imagination Technologies a Global Counsel například dochází k závěru, že Spojené království by nemělo jít cestou EU či Spojených států a snažit se za každou cenu získat na své území výrobu čipů. Britské firmy jsou silné ve výzkumu, vývoji a v ochraně i prosazování svého duševního vlastnictví. Toho by se měly držet, říká studie. Realisticky je nutné počítat s tím, že výroba nejmodernějších čipů zůstane doménou triumvirátu TSMC–Samsung–Intel.
Pro Evropu bude důležité posílit investicemi celý ekosystém od univerzitního výzkumu po malé a střední firmy. Plány Intelu v Magdeburku, hlavním městě Saska-Anhaltska, jsou důležité, ale stejně významné je, že se nedaleko odtamtud v minulých letech zrodil projekt „Křemíkového Saska“. V klastru kolem Drážďan se usídlila řada firem napojených na polovodičový průmysl, loni tam začala vyrábět čipy pro automobilový průmysl společnost Bosch, která do provozu investovala miliardu eur.
Takových klastrů je v Evropě více, jejich centry jsou například Grenoble, Eindhoven, Lovaň a dnes už mimo Evropskou unii i Cardiff. Také Česko má své malé centrum polovodičového průmyslu v Rožnově pod Radhoštěm, které navazuje na tradici někdejší československé státní Tesly a kde mimo jiné vyrábí čipy nadnárodní firma onsemi (dříve ON Semiconductor). Mezi nejvýznamnější světové hráče v oboru patří nizozemská ASML, přední dodavatel zařízení pro výrobu čipů.
Ropa 21. století
O polovodičových čipech se říká, že se stávají ropou nynějšího století. Obavy Evropanů a Američanů, že jim hrozí stále větší závislost na výrobě ve východní Asii, jsou z tohoto pohledu logické. Naštěstí je zjevné, že s „novodobou ropou“ na tom mohou být demokratické země pořád výrazně lépe, než tomu bylo v případě fosilní suroviny.
Ropa a také zemní plyn byly v minulosti nebezpečnými nástroji v rukách řady autoritářských režimů a jak ukazuje agrese diktátora Vladimira Putina na Ukrajině, platí to dodnes. Většinu trumfů v oboru polovodičových čipů drží demokratické státy – včetně jejich výroby ve východní Asii.
Více než polovina světové produkce připadá na Tchaj-wan, Jižní Koreu a na Japonsko. Zcela dominantní postavení v rámci odvětví mají Spojené státy. Americké firmy jsou lídry ve vývoji, designu i v produkci zařízení pro výrobu čipů a drží technologické know-how. Právě ze spolupráce s Američany v minulosti těží asijské společnosti TSMC a Samsung. Americké restrikce vůči dodávkám technologie čínským firmám naopak způsobují, že říše středu zatím nejpokročilejší čipy vyrábět nedovede.
Bylo by ale chybou čínský nástup v odvětví polovodičů jakkoli podceňovat. Podobně jako Brusel a Washington věnuje velkou pozornost dalšímu rozvoji odvětví také Peking. Vzhledem k napjatým obchodním vztahům se Spojenými státy se snaží rozvíjet čínské schopnosti ve všech částech dodavatelského řetězce. Výrazný podíl už se Číně podařilo získat ve finální fázi řetězce – v kompletaci, testování a v balení čipů. Silná je i ve výrobě relativně méně pokročilých čipů.
Týdeník The Economist nedávno upozornil, že čínským firmám se daří „stahovat“ značnou část zařízení pro výrobu čipů od západních firem. Tím se údajně čínským firmám daří do jisté míry narušovat například i dodavatelský řetězec tchajwanské společnosti TSMC, která je jako čistý výrobce také závislá na subdodávkách ze zahraničí.
Řetězce jinak
Covidová krize ukázala, jak zranitelné jsou dodavatelské řetězce, do nichž jsou zapojeny firmy z desítek zemí. Koronavirus přitom zdaleka nebyl jediným podobným škůdcem světového obchodu – přidaly se k němu různé přírodní anomálie, aktivity hackerů nebo třeba zablokování Suezského průplavu.
Putinova agrese pak potvrdila, že dalekosáhlé dopady může mít výpadek třeba jediné suroviny, jakou je vzácný plyn neon. Jeho dodávky pro polovodičový průmysl jsou do značné míry závislé na obou stranách konfliktu – byl totiž vedlejším produktem ruského ocelářského průmyslu a jeho dalším zpracováním se zabývaly ukrajinské firmy.
Vývoj během posledních měsíců však zároveň potvrdil, že krize dodavatelských řetězců nemá jednoduché řešení typu onshoringu nebo reshoringu – přesunu veškeré výroby třeba do evropských zemí, které se chtějí problémům vyhnout. Nedává to smysl ani z ekonomického, ani z bezpečnostního hlediska.
Stávající řetězce se ukázaly mnohem odolnějšími, než mnozí očekávali, a stále byly nejjistější cestou, jak výrobu a obchod oživit. A případné spoléhání na výrobu pouze ve vlastní zemi by bylo nejen drahé, ale také nebezpečné – dnes už je zcela evidentní, že žádný stát není zcela odolný proti všem současným hrozbám.
Přehodnocení si určitě zaslouží princip just-in-time, tedy systém dodávek přesně na čas, který příliš nepočítal s potřebou vytvářet zásoby. Řetězce by měly být do budoucna odolnější a je možné toho dosáhnout diverzifikací. Současná situace, kdy v jednotlivých segmentech řetězce existují po celém světě jenom jeden nebo dva klíčoví dodavatelé, je po zkušenostech z posledních krizí nepřijatelná. A Putinova agrese ukázala, že zapojovat některé země do komplexních řetězců prostě nejde.
Nedostatek polovodičových čipů je jedním z největších problémů světové ekonomiky. Dobrou zprávou je, že podobně naladěně demokratické země mají v tomto oboru schopnost společně vybudovat diverzifikované i odolné řetězce. Evropská unie, Spojené státy, Velká Británie a demokratické země Indo-Pacifiku naštěstí mají obrovský znalostní, vývojový i výrobní potenciál. A jsou tu i další možní partneři jako Indie nebo země Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), které v minulosti příliš významnými hráči v odvětví nebyly, ale mají ambiciózní plány.
