🎧 Zelená budova už není jen ekologie. Banky začínají řešit, jestli domy obstojí v nové klimatické realitě
• Šetrné budovy už nejsou jen otázkou energetických úspor, certifikátů nebo dobrého pocitu. Stále víc se stávají tématem financování, rizik a dlouhodobé hodnoty nemovitostí.
• Podle Libora Musila z rodinné firmy LIKOS-S je nutné přestat přemýšlet o budovách izolovaně. Stavby mají podle něj začít aktivně ochlazovat své okolí, pracovat s vodou, zelení a pomáhat městům zvládat přehřívání.
• Štěpán Černohorský z ČSOB upozorňuje, že banky už při financování projektů čím dál více posuzují klimatická rizika, uhlíkovou stopu, kvalitu lokality i to, zda bude budova dávat smysl za deset, dvacet nebo třicet let.
Stavebnictví se dostává do bodu, kdy už nestačí řešit jen to, kolik budova spotřebuje energie a jak pohodlně se v ní lidem pracuje nebo bydlí. Klimatická změna, přehřívání měst, přívalové deště i nedostatek vody mění pohled na to, co vlastně znamená kvalitní nemovitost. V novém dílu podcastu REcast o tom mluvili zakladatel a spolumajitel společnosti LIKO-S Libor Musil a Štěpán Černohorský ze skupiny ČSOB, který vede ČSOB Advisory.
Podle Musila je nutné opustit představu budovy jako samostatného objektu, který se jen chrání před okolním světem. „Nestačí neškodit, je potřeba tomu jít naproti,“ říká v podcastu. Budovy podle něj musí začít fungovat jako součást prostředí: zadržovat a odpařovat vodu, pracovat se zelení, snižovat teplotu ve svém okolí a pomáhat městům i průmyslovým areálům zvládat extrémní horka. Zelená střecha, fasáda, stromy nebo keře tak podle něj nejsou jen estetický doplněk, ale technologie s konkrétním dopadem.
Poslechněte si nejnovější díl REcastu
Černohorský na to navazuje pohledem bank. Ty podle něj už dnes neposuzují udržitelnost jen jako vedlejší parametr, ale stále víc jako součást rizika. Pokud banka půjčuje peníze na projekt, který má fungovat desítky let, musí se ptát, zda bude mít hodnotu i v klimatických podmínkách budoucnosti. Do rozhodování proto vstupují data o uhlíkové stopě, lokalitě, energetice, fyzických klimatických rizicích i o tom, zda projekt odpovídá dlouhodobým cílům banky a regulace.
Debata se dotkla i konkrétních příkladů. Musil popisuje vlastní areál společnosti LIKO-S, kde firma pracuje se zelenými fasádami, zelenými střechami, kořenovými čistírnami odpadních vod a opětovným využíváním vody v okolí budovy. Zmiňuje také přístavbu bratislavského Auparku, kde zelená fasáda a střecha podle něj nejen zlepšily klima kolem budovy, ale přinesly investorovi i nižší náklady na chlazení a vytápění a silný marketingový efekt.
ČSOB zase ukazuje příklad na svém sídle v pražských Radlicích. Černohorský připomíná, že už první budova pracovala se zelenou střechou a ohleduplností k okolní lokalitě. Druhá budova pak využívá technologicky pokročilejší řešení včetně desítek tepelných čerpadel s hlubinnými vrty, které slouží k vytápění i chlazení. Podle Černohorského se zároveň mění role bank: už nejsou jen pasivním poskytovatelem peněz, ale vstupují do debat o parametrech projektů dřív než v minulosti.
Klíčová otázka proto zní, co bude za pár let považováno za normální budovu. Podle obou hostů už nepůjde jen o cenu výstavby nebo výši nájemného. Stále důležitější bude, zda stavba obstojí v horku, jak bude pracovat s vodou, jaký dopad bude mít na okolí a zda bude atraktivní pro generaci, která bude v těchto domech žít a pracovat dalších několik desetiletí. Udržitelnost se tak z oblasti dobrých úmyslů přesouvá do tvrdého byznysového rozhodování.
