Jedné je patnáct a druhé třináct let. Přesto vlastní Denisa a Jana Fukalovy svou vlastní oficiální stanici syrských křečků. Doma jich teď mají asi dvanáct. Jejich odchovanci mají dokonce průkazy původu. „Průkaz původu je vlastně rodokmen křečka. Jsou v něm předci až po pradědečky a prababičky a také jejich chovatel. Najdeme tam i jejich zbarvení, typ srsti, datum narození a gen, který křeček nese,“ vysvětluje patnáctiletá Denisa Fukalová, která podle genů rodičů umí předpovědět, jak barevná se mláďata narodí.
První český křeččí klub
Chovatelské stanice křečků lidé ještě moc neznají. Vznikly nedávno. „My jsme se registrovaly minulý rok v Prvním českém křeččím klubu. Jen jsme vyplnily pár papírů a zaplatily poplatek,“ vysvětluje o dva roky mladší sestra Jana.
Rodiče z chovatelství křečků nejdřív moc radost neměli. „Ale když viděli, že i přes veškeré zákazy tajně propašovaní křečci do pokoje přibývali, nakonec svolili,“ popisují sestry.
Mezi hlodavé miláčky patří třeba i Piňakoláda nebo Kofola. Dále pak Hoblinka, Vojtěška nebo Cora. Péči o ně si sestry dělí.
„Se sestrou se občas kvůli nim i pohádáme, třískneme dvěřmi, ale po chvíli se opět usmíříme. Křečky máme rozdělené. Každá z nás se stará a pečuje o své svěřence,“ říká Denisa.
O křečky syrské mají zájem hlavně jiní chovatelé. Lidé nakupují taková zvířata spíše ve zverimexu. „Je to škoda, protože když si ho lidé pořídí od nás nebo z jiné chovné stanice, mají záruku dobré povahy, znají rodiče a ví, že je křeček zdravý. Zaručíme taky, že křečci neprožili žádný stres, protože s nimi zacházime velmi dobře. Křečci od nás zaručeně nekoušou,“ dodává Denisa.
Na chovu spíš prodělají
Chov křečků není byznys. Jeden stojí padesát až osmdesát korun. „Děláme to pro radost. Tu nám však občas kazí nezodpovědní lidé, kteří si křečka zamluví a pár dní před odběrem mládě odřeknou. To nám komplikuje situaci, protože musíme čekat na další zájemce,“ přiznává Jana Fukalová.
Najdou se ale i výjimky. „Musím říct, že někteří noví křeččí páníčci jsou skvělí a po celý život jejich miláčka nás informují a zasílají fotografie. Tohle nás naopak velmi potěší a dává motivaci do dalšího chovu,“ doplňuje Denisa.
Se sestrou se chovu syrských křečků chtějí věnovat i dál. Své svěřence i s fotografiemi a popisem vystavily na webových stránkách chs-felix.sblog.cz, kde si je mohou případní zájemci prohlédnout a něco se o nich dovědět.
