Drahá ropa vrací do hry inflaci. Z chaosu na Blízkém východě těží Rusko, problémy se rýsují i v USA

Vážená e15 investorská komunito,

vítejte u dalšího vydání investičního newsletteru e15. Konflikt na Blízkém východě se stále vyvíjí a nepřímé efekty se začínají dotýkat i ekonomik, které do něj nejsou přímo zapojeny. V dnešním díle si přiblížíme, jakým způsobem bude Rusko ze situace profitovat, podíváme se na dopad zvýšených cen ropy a plynu na státy Evropské unie a také rozebereme aktuální situaci na trhu soukromého financování v USA.

V tomto vydání se dozvíte ✅

• Jaké implikace mají vysoké ceny ropy pro kontinentální Evropu
• Komu hraje konflikt na Blízkém východě do karet
• S jakými problémy se potýká „private credit“ v USA

Stručně 📻

Ropný šok vrací do hry jestřáby z ECB

Eskalace konfliktu na Blízkém východě začíná tvrdě dopadat na evropské ekonomické vyhlídky. Místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis varoval, že pokud se ceny ropy udrží kolem hranice 100 dolarů za barel a plyn zůstane nadále drahý, mohla by inflace v Evropské unii v letošním roce překročit 3 procenta. Tento energetický šok by zároveň mohl srazit očekávaný hospodářský růst Unie v roce 2026 až o 0,4 procentního bodu. K alespoň částečnému zmírnění situace a uklidnění trhů proto Mezinárodní agentura pro energii (IEA) rozhodla o historicky největším uvolnění 400 milionů barelů ropy z nouzových rezerv – objem značně převyšuje objem uvolněný na začátku roku 2022 po ruské invazi na Ukrajinu, který činil 183 milionů barelů.

Na hrozící stagflační šok již reagují i centrální bankéři. Člen Rady guvernérů Evropské centrální banky Peter Kažimír uvedl, že válka s Íránem a její dopad na ceny může ECB přinutit ke zvýšení úrokových sazeb dříve, než se původně očekávalo. Ačkoliv podle něj banka není pod tlakem jednat hned na nejbližším březnovém zasedání, po inflačním šoku z roku 2022 jsou nyní firmy mnohem náchylnější k rychlému zdražování a spotřebitelé k požadavkům na navyšování mezd. Kažimír zdůraznil, že aktuálně je sice politika nastavena optimálně, ale zároveň jasně dominují rizika dalšího růstu cen, a pokud nové prognózy ukážou, že se inflace zastaví nad dvouprocentním cílem, ECB nesmí s dalším zásahem váhat. Tento jestřábí postoj podpořil i šéf německé Bundesbanky Joachim Nagel, podle kterého je nyní hrozba rostoucí inflace pro Evropu palčivějším problémem než případné zpomalení hospodářského růstu.

Drahá ropa a drolící se sankce – z chaosu těží Rusko

Evropské ekonomiky konfliktem na Blízkém východě trpí, avšak pokud některé zemi aktuální situace nahrává, je to Rusko. Eskalace napětí a faktické uzavření Hormuzského průlivu totiž pro Kreml představuje nečekané ekonomické i geopolitické vítězství. Globální ceny ropy bleskově vystřelily nad 100 dolarů za barel, což s sebou vytáhlo i cenu klíčové ruské ropy Urals, která v západních přístavech překonala hranici 72 dolarů za barel. Vzhledem k tomu, že ruský státní rozpočet je postaven na ceně pouhých 59 dolarů za barel, znamená tento rozdíl pro Moskvu masivní neplánovaný příliv financí, který může obratem využít k financování války na Ukrajině. K těmto neplánovaným ziskům navíc paradoxně a nechtěně přispělo rozhodnutí Spojených států dočasně uvolnit sankce – toho okamžitě využily indické rafinérie, kterým tento krok umožnil bleskově skoupit 30 milionů barelů ruské ropy z tankerů do té doby nečinně čekajících na moři.

Celý tento vývoj vyvolává vážné obavy v Kyjevě i mezi evropskými spojenci. Zástupci Evropské unie se obávají, že pokud bude energetický šok trvat dlouho, mohl by nalomit evropskou solidaritu a donutit některé členské státy odložit chystaný zákaz krátkodobých kontraktů na ruský zkapalněný zemní plyn. Trhliny se ostatně už začínají objevovat – Maďarsko například rovnou vyzvalo k úplnému pozastavení evropských energetických sankcí vůči Moskvě. Ruský prezident Vladimir Putin tak ze současného globálního chaosu těží hned na několika frontách. Kromě finanční injekce hraje v jeho prospěch i fakt, že se pozornost Západu odklání od dění na Ukrajině, a co hůř, Kyjev nyní musí o kriticky důležité systémy protivzdušné obrany – jako jsou nedostatkové střely Patriot – přímo soutěžit s bohatými státy Perského zálivu.

Téma týdne 🗞️  

Trh se soukromým úvěrováním (takzvaný „private credit“) zažíval v uplynulé dekádě bezprecedentní boom. Do tohoto sektoru plynuly obrovské objemy peněz od investorů, které lákala vidina stabilních výnosů a zdánlivého bezpečí. Nyní se však nad tímto masivním trhem začínají stahovat mračna – kombinace netransparentního oceňování aktiv, hrozící vlny firemních bankrotů kvůli nástupu umělé inteligence a skrytého zadlužování technologických gigantů tvoří nebezpečný koktejl, jehož toxické účinky už začínají pociťovat i tradiční banky. Základní problém celého systému spočívá v jeho extrémní neprůhlednosti.

Odborníci přirovnávají investice do některých úvěrových fondů k otevírání „černé skříňky, uvnitř které je dalších 5 000 černých skříněk“. Ukázkovým příkladem je gigantický Cliffwater Corporate Lending Fund, který spravuje aktiva v hodnotě 42 miliard dolarů. Ten se aktuálně potýká s odlivem investorů, kteří začali zpochybňovat, jakou mají aktiva fondu vůbec reálnou hodnotu. Až 71 procent investic tohoto fondu totiž spadá do kategorie takzvaných „Level 3“ aktiv, u kterých neexistují tržní ceny a jejich ocenění je závislé na složitých a subjektivních modelech. Strukturálním paradoxem těchto fondů je, že investorům slibují možnost krátkodobých výběrů, přestože drží dlouhodobá a vysoce nelikvidní aktiva. Jakmile trh znervózní a žádostí o výběr přibývá, fondy musí zavírat pomyslné brány a limitovat objem, který jsou investorům schopny vyplatit.

Problémy se však neomezují pouze na netransparentnost a oceňování. Do hry vstupují zhoršující se ekonomické fundamenty firem, přičemž analytici Morgan Stanley vydali varování, že míra nesplácení u přímých úvěrů (takzvaný „direct lending“) se může vyšplhat až na hrozivých 8 procent. Epicentrem tohoto otřesu má být překvapivě softwarový sektor. Softwarové firmy byly v uplynulé dekádě pro správce alternativních aktiv obrovským lákadlem díky vysokým maržím a předvídatelným ziskům. Dnes ale softwarové úvěry vykazují vůbec nejvyšší zadlužení a nejnižší schopnost splácet napříč všemi hlavními odvětvími, přičemž zásadním katalyzátorem potenciálních bankrotů je rychlý nástup umělé inteligence, která agresivně narušuje tradiční byznys modely těchto firem. Všechny zmíněné negativní proudy se nyní slévají dohromady a narážejí na tradiční bankovní sektor. Úvěrové fondy totiž samy figurují jako velcí dlužníci – peníze si půjčují právě od klasických bank, aby zvýšily své výnosy nebo aby měly dostatek hotovosti na vyplacení vystupujících investorů. Pokud by tak musely narychlo prodávat nelikvidní aktiva pod cenou, mohly by tím přímo ohrozit právě bankovní sektor.

Investoři na akciových trzích si tuto zranitelnost začínají naplno uvědomovat. Bankovní index KBW Nasdaq se letos propadl o téměř 10 procent. Akcie Deutsche Bank klesly o 7 procent bezprostředně poté, co banka přiznala, že má v soukromém financování vystavené úvěrové portfolio v hodnotě zhruba 30 miliard dolarů.

Problém je v tom, že banky v posledních letech do sektoru soukromého financování vložily obrovské množství peněz – celkový objem bankovních úvěrů poskytnutých nebankovním finančním institucím vzrostl za poslední tři roky z 1,1 bilionu dolarů na 1,9 bilionu dolarů, což dnes představuje zhruba 14 procent všech bankovních úvěrů v USA. Tradiční banky tak mohou brzy stát před nelehkým rozhodnutím. Pokud začnou nebankovní fondy pod tlakem svých klientů ve velkém čerpat sjednané úvěrové linky, může to bankám v nevhodnou chvíli vázat důležitý kapitál. Bankovní domy tak budou muset hledat opatrnou rovnováhu mezi podporou svých dlouholetých byznysových partnerů a ochranou vlastních bilancí před případným poklesem hodnoty těchto úvěrů. Sektor soukromého financování tak aktuálně prochází zátěžovou zkouškou. Je proto pravděpodobné, že tato situace povede k postupnému ústupu drobných investorů, pro které může být trh příliš nepřehledný, a sektor se tak stane opět doménou především velkých institucionálních hráčů.

Co by vám nemělo uniknout 🚨

💥 Válka s Íránem odhaluje kritické limity Trumpova uvažování. Prezident podle analytiků uplatňuje na současný konflikt rigidní vidění světa z 80. let. Navzdory varováním o ruské pomoci Íránu ruší Trump sankce na ruskou ropu a odmítá strategickou asistenci Ukrajině. Proč je tento přístup tak nebezpečný, rozebírá komentář agentury Bloomberg na webu Bloomberg.

💥 Jak ochránit své portfolio v době extrémní geopolitické volatility a neklidu? Kteří takzvaní „dividendoví králové“ dokážou investorům stabilně zvyšovat výplaty i během nejhlubších krizí a dnes nabízejí výnos přesahující 6 procent? A proč se nyní vyplatí vsadit na defenzivní giganty ze starých odvětví? Přečtěte si, jaký je investorský lék na globální chaos v novém článku na webu e15.

Osobnost týdne 👑

Mariana Mazzucato (*1968) se narodila v italském Římě. Její otec Ernesto Mazzucato byl špičkový jaderný fyzik a v roce 1972 přijal nabídku pracovat v laboratoři fyziky plazmatu na slavné Princetonské univerzitě. Rodina se proto přestěhovala do USA a Mariana vyrůstala v Princetonu v New Jersey. Dětství strávené v hluboce akademickém a vědeckém prostředí – a navíc s otcem, jehož základní výzkum byl masivně financován z veřejných peněz – později zásadně formovalo její přesvědčení o tom, jak ve skutečnosti vznikají přelomové inovace. Její akademická cesta nevedla přímo k tradiční ekonomii, což vysvětluje její současný neortodoxní pohled na svět. V roce 1990 nejprve získala bakalářský titul v oboru historie a mezinárodních vztahů na Tufts University v Massachusetts. Když se následně rozhodla pro ekonomii, záměrně se vyhnula tradičním školám, které vyučovaly standardní modely volného trhu. Zapsala se na The New School for Social Research v New Yorku – instituci celosvětově proslulou svým alternativním a kritickým přístupem k ekonomické vědě, kde v roce 1994 získala magisterský a v roce 1999 doktorský titul (Ph.D.) v oboru ekonomie.

Po získání doktorátu si Mazzucato budovala akademickou kariéru na univerzitách v USA i Velké Británii – učila například na University of Denver, London Business School, Open University či University of Sussex. Její profesní zaměření se postupně krystalizovalo kolem ekonomiky inovací. Byla hluboce frustrovaná převládajícím mediálním a politickým narativem, který tvrdil, že stát je pouze těžkopádný byrokratický aparát, zatímco veškerou dynamiku a inovace, jako ty v Silicon Valley, tvoří výhradně soukromí vizionáři. Vzpomněla si na prostředí, ve kterém vyrůstala, a začala zkoumat tvrdá data. Zjistila, že za největšími technologickými revolucemi, jako jsou internet, GPS, nanotechnologie či léčiva, stojí masivní a vysoce rizikové počáteční investice státu. Aby tyto myšlenky přetavila do praxe, založila v roce 2017 Institut pro inovace a veřejný účel (IIPP) na prestižní University College London, který dodnes vede. Z jejího výzkumu čerpá řada vlád, jako jsou ty v Jihoafrické republice, Brazílii či Španělsku, zároveň radila při zakládání Skotské národní investiční banky a předsedala také speciální Radě Světové zdravotnické organizace pro ekonomiku zdraví. Mazzucato je také autorkou mezinárodních bestsellerů, z nichž se mezi nejznámější řadí Podnikavý stát (2013) a Hodnota všeho (2018), kde obhajuje postoj, že stát nemá trh pouze opravovat, ale má ho aktivně spoluutvářet.

Graf týdne 📊

Na grafu je zobrazen několikaletý vývoj dodávek surové ropy do Evropy a zemí Středomoří. Patrné je postupné snižování dodávek během roku 2022 po začátku ruské agrese na Ukrajině až do úplného nahrazení ruské ropy alternativními zdroji na začátku roku 2023. Pozoruhodné je, že Turecko dodávky ruské ropy nepřerušilo a po celou dobu války ropu z Ruska odebírá.

Zdroj: Bloomberg

Budu moc rád, když mi na e-mail martin.ceska@cncenter.cz dáte vědět, jak vás newsletter (ne)baví, a zároveň ocením i tipy na témata, o kterých byste si chtěli v newsletteru pravidelně číst. 

Děkuju a přeji hezký den!