Bodies: výstava, která svírá žaludek

Při vstupu na výstavu preparovaných lidských těl a orgánů na člověka jako první dýchne atmosféra hrobového ticha a přítmí. Tu sugestivně dokreslují mnohotisíckrát zvětšené lidské buňky, promítnuté na stěny místnosti.

„Je to fascinující. Člověk si báječně uvědomí, jak tělo funguje. Protože nejsem odborník, nemám možnost vidět to jinde,“ říká Zdeňka Vavrouchová, která kvůli Bodies přijela z Havířova.

Hned na začátku výstavy se potkávám s prvním „člověkem“ bez kůže. Ukazuje kosterní svaly a šlachy. A usmívá se. Ve skleněných vitrínách si můžu prohlédnout části lidského těla důkladněji. Pod sklem jsou svaly, uši, oči, pohlavní orgány nebo jednotlivé kosti.

Pro děti i dospělé

Věk návštěvníků je neomezený. Proto s sebou vzal Lubomír Chytrý i dva syny v předškolním věku. „Jsou zvídaví a vyptávají se, jak vypadá člověk uvnitř. Teď jim můžu vše ukázat,“ pochvaluje si Chytrý.

Zanedlouho rodina prochází kolem vitríny se zdravými a nemocnými plícemi a otec ukazuje, jak vypadají plíce dlouholetého kuřáka. „Takže to jsou tvoje plíce, tati. Slib mi, že přestaneš kouřit,“ žádá otce po zhlédnutí téměř černých plícních sklípků tříletý syn. Vedle vitríny je dokonce box, kam mohou kuřáci svou poslední cigaretu odevzdat.

Lidské plody: doleva

V polovině výstavy mě stejně jako ostatní navštěvníky čeká křižovatka. Můžu se rozhodnout, zda jednu z pasáží vynechám, nebo ne. Cedule totiž upozorňuje, že ve speciální látce jsou zde zakonzervovány lidské plody ve čtyřech různých stádiích těhotenství. Stejně jako Chytrý se svými dětmi se vydávám doleva. „Takhle jste vypadali u mamiky v bříšku,“ ukazuje jim lidské plody.

Postupně potkávám na výstavě dvanáct celých lidských těl. Některé v dost bizarních polohách. Například žena, která má ukazovat strukturu ženského reprodukčního systému, hraje volejbal. Další postavy tančí balet, střílí z luku či běží.

Návštěvníkům, které oslovuji, se výstava líbí. „Už nejsem nejmladší a leccos mě bolí. Tady se aspoň můžu podívat, co to vlastně je,“ říká Pavel Mohelský. Když vycházím z temné haly, nejdříve se zhluboka nadechnu. Dívat se tváří v tvář rakovině nebo šedému zákalu není nic příjemného.