Hokejový vicemistr z Vítkovic Jiří Burger má doma i extraligové zlato. V roce 2001 získal svůj první a zatím poslední mistrovský titul s HC Slovnaft Vsetín.
Když to se vsetínským hokejem začalo jít z kopce, nadějného útočníka Jiřího Burgera oslovili vítkovičtí manažeři.
„Ozvali se mi z Vítkovic, že by o mně měli zájem. Vyřídily se smlouvy a já přestoupil,“ vzpomíná na své nasměrovaní do Ostravy Jiří Burger, jinak kladenský rodák.
V Ostravě je devátým rokem. Přiznává, že na začátku toho o ní moc nevěděl. „Pocházím z Čech a tam není mínění o Ostravě bůhvíjaké. Pro všechny je to jednoduše černá Ostrava,“ vysvětluje třiatřicetiletý Burger.
Už jeho otec byl sportovec, i když se neproháněl po ledě, nýbrž běhal po trávníku. „Táta hrával za Kladno druhou fotbalovou ligu,“ vzpomíná Burger, kterého ovšem odmalička přitahovaly puk a hokejka. V šesti a půl letech nazul brusle a oddal se hokeji.
Elitní střelec
Na extraligový led poprvé vyskočil 24. února 1995 v dresu HC Kladno. Bylo mu sedmnáct a premiéra dopadla na výbornou. Kladno porazilo Plzeň 4:1. Po pěti letech v Kladně šel Burger na rok do finského Blues Espoo, pak na dva roky do Vsetína. Potom po něm sáhly Vítkovice.
„Když jsem přijel do Ostravy, byl jsem z ní nadšený. A nadšení mě neopustilo dodnes. Ostravu považuji za jedno z nejlepších měst v celém Česku,“ říká nekriticky Burger o místě, kde hraje hokej a bydlí. „Nechybí mi tu vůbec nic,“ dodává.
Proč by si stěžoval, když se mu daří. Kromě mistrovského titulu ze Vsetína dvakrát slavil s Vítkovicemi stříbro. To poslední vloni, o titul Vítkovice přišly ve finále s Pardubicemi. Před necelým rokem, v listopadu 2009, se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. Za více než 250 vstřelených ligových a reprezentačních branek.
Už šest let patří Jiří Burger k širšímu kádru reprezentace. Má za sebou jednatřicet reprezentačních zápasů, ve kterých vsítil sedm branek.
Na čísla útočník dá. Už ve Vsetíně si vybral dres s číslem 85. „Jsou to čísla z data mého narození,“ vysvětluje hokejista, který přišel na svět 8. května 1977.
Burger už se s Ostravou a okolím dobře zná, má místa, která sám nebo s rodinou rád navštěvuje. Třeba golfová hřiště na Čeladné, v Ropici nebo v Šilheřovicích. Často bývá k vidění v Beskydech. „Nejezdíme tam jenom lyžovat, ale když je trocha času, chodíme se do Beskyd jen tak projít. Že jsou ty hory tak blízko Ostravy, to je vynikající,“ pochvaluje si Burger.
Na rodném Kladensku už si prý zvykli, že má angažmá na druhém konci republiky. „Jen se někteří diví, jakto že jsem v Ostravě takovou dobu,“ popisuje Burger.
Sám vidí, že se za devět let, co tu bydlí, Ostrava v mnohém změnila. Prý jednoznačně k lepšímu.
Do zoo i dinoparku
Doma má ženu Michaelu a dva syny, šestiletého Jiřího a tříletého Lukáše.
„Navštěvujeme spolu několikrát do roka ostravskou zoologickou zahradu, byli jsme v dinoparku v Doubravě, máme rádi aquaparky v Olešné a v Bohumíně, chystáme se i do zrekonstruované Čápkárny v centru Ostravy, ale zatím nebyl čas,“ vypočítává Burger, co s rodinou podniká, když má volno.
Jinak prý Burgerovi žijí jako každá jiná ostravská rodina. Občas zajdou do kina nebo se projedou na kole po Komenského sadech.
Oblíbeného hokejového útočníka mohou fanoušci vidět nejen na ledě v ČEZ Aréně, ale i na Bazalech. Tam v roli diváka. „Na Baník chodím pravidelně, tedy pokud zrovna nehrajeme zápas,“ usmívá se Burger.
Jako úspěšný střelec má mezi vítkovickými fanoušky spoustu obdivovatelů. „Diváci ho milují za jeho chytrou kombinační hru. Není to žádný bijec, ale má cit a myslí mu to, umí chytře přihrát nebo ještě chytřeji zakončit. Podobně hrají útočníci Richard Král nebo Jiří Dopita,“ říká o Burgerovi Stanislav Zach, jeden z dlouholetých fandů vítkovického hokeje.
Na rozdíl od Krále nebo Dopity však není Burger žádný obr. Měří 183 centimetry a váží něco málo přes osmdesát kilo. Proto se přirovnání k oběma hokejistům trochu směje. „Je těžké sám sebe hodnotit. A zrovna ti dva mají o nějakých patnáct centimetrů více než já,“ dodává
Chválí ho i vítkovický trenér Mojmír Trajčík. „Je lídrem na ledě i v kabině. Jeho dovednosti na ledě i mimo něj jsou pro Vítkovice důležité,“ zdůrazňuje trenér.
Pokud jde o hokejové sny, tam má Jiří Burger jasno. Má jediný: vyhrát s Vítkovicemi ligu.
