Krizi autoprůmyslu může zmírnit nečekaný spojenec. Zbrojní boom mění plány
- Zavírají některé továrny a ruší desítky tisíc pracovních míst po Evropě.
- V době, kdy automobilky šetří, představují zakázky zbrojařů a evropských armád zajímavou příležitost pro české dodavatele autoprůmyslu.
- Zajímají se o ně jak menší podniky, tak i ty větší jako Tatra ze Strnadovy CSG nebo i samotný Volkswagen.
Zatímco evropský automobilový průmysl škrtá, kde může, obranný rychle roste. Automobilky se potýkají s přebujelými náklady na personál, energie i suroviny a s dravou čínskou konkurencí, zbrojovky naopak nestíhají vyrábět v éře zvyšujících se státních výdajů na obranu. Přesměrovaného toku peněz si dobře všímají i manažeři z tuzemského automotive. Ubývající zakázky od automobilek a jejich dodavatelů se snaží nahrazovat kontrakty se zbrojaři.
„Hledáme, které naše kompetence můžeme využít i v obranném průmyslu,“ řekl Marek Šantavý, šéf společnosti Kentigen. Ta vyvíjí a vyrábí stroje, které testují, zda daná součástka – například elektronika – splňuje požadované parametry. Zabývá se i robotikou nebo automatizací řízení strojů.
„Do obranného průmyslu jsme se pustili před pár lety, když velcí dodavatelé přišli s tím, že budou další díly nakupovat z Číny a ne od nás. Pamatuji, jak ještě v letech 2018/2019 autoprůmyslové firmy nabíraly lidi a otevíraly nové haly. Stejnou dynamiku dnes vidíme v obraně,“ dodal Šantavý na konferenci „Od aut k obraně“. Tu spolupořádala společnost Defence Consulting pod záštitou vicepremiéra Karla Havlíčka a ministra obrany Jaromíra Zůny (oba ANO).
Volkswagen a protiraketové systémy
Zástupce automobilového a zbrojního průmyslu sezvala symbolicky do mladoboleslavského Škoda Muzea společnost Defence Consulting. Samotná automobilka si přitom dává záležet na tom, aby nebyla s tématem zbraní jakkoliv spojována. Mateřský koncern Volkswagen se přitom netají tím, že chce nově vznikajících příležitostí v obraně využít.
Jeho šéf Oliver Blume nedávno potvrdil, že firma vstoupí do obranného průmyslu. Například výroba vozidel pro vojenskou dopravu a další vojenské zakázky by mohly zachránit tisíce míst například v továrně v Osnabrücku, která kvůli úsporným opatřením přestane vyrábět auta už od příštího roku.
List Financial Times v březnu uvedl, že VW jedná s izraelskou Rafael Advanced Defence Systems o výrobě dílů do protiraketového systému Iron Dome. V Osnabrücku by rovněž mohly vznikat nákladní automobily pro přepravu raket, odpalovací zařízení a generátory energie. Podobných příkladů je mnohem více – Renault zase navázal spolupráci na vývoji dronů se skupinou Turgis Gaillard, Mercedes-Benz se zase dohodl s Tytan Technologies na spolupráci při výrobě mobilních systémů určených k boji proti dronům.
„Zhruba 3,25 bilionu korun je výše podpory, kterou plánuje uvolnit Evropská komise v rozpočtu na roky 2028 až 2034 do tohoto sektoru (obrana, bezpečnost a vesmír, pozn. red.). Na tyto peníze si může sáhnout každá firma, která půjde do zakázek dvojího užití (produktů využitelných vojensky i civilně). To je obrovská změna paradigmatu, příležitost pro dodavatele a nezměrný inovační potenciál pro český průmysl,“ domnívá se konzultant z Defence Consulting Jan Homola, který pomáhá firmám z civilního sektoru pronikat i do obranného průmyslu.
Z Toyoty k výrobci tanků ve Strnadově CSG
Růst zbrojařů dokumentují statistiky ministerstva průmyslu a obchodu. Zatímco v roce 2021 se z Česka vyvezl vojenský materiál za více než patnáct miliard korun, předloni to bylo 94 miliard. Letos Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu odhaduje nárůst na až 120 miliard. Ve srovnání s objemem zakázek, které generuje český autoland, to jsou ale stále drobné. Jen firmy ze Sdružení automobilového průmyslu předloni utržily 1,57 bilionu korun, z toho šlo na export 1,3 bilionu. Za loňský rok zatím sdružení tržby nezveřejnilo.
Dynamika v byznysu s auty a zbraněmi však jde zcela opačným směrem. Proniknout do defense sektoru ovšem není vůbec snadné, jde o dva rozdílné světy. „Náš nejlehčí pancéřovaný výrobek váží asi třináct tun, osobní vůz se vejde do dvou. Automobil potřebuje facelift po pár letech, armádní vozidlo po více než deseti. U auta řešíte komfort posádky, v obraně hlavně balistickou odolnost a ochranu. U aut pracujeme s tenkou ocelí, hliníkem a plasty, vojenská technika vyžaduje vysoce pevnou balistickou ocel,“ vysvětluje Pavel Hortlík.
Ten dnes působí ve skupině CSG Michala Strnada jako provozní ředitel přeloučské divize Excalibur Army, což je výrobce tanků a vojenských vozidel. Dříve působil téměř dvě dekády jako generální manažer kolínského závodu Toyota.
Obrovský rozdíl vidí také v objemech zakázek. „Automobilka, ze které nevyjede alespoň deset tisíc aut ročně, je hodně malá. Když se v naší firmě bavíme o šarži sto kusů vozidel ročně, jsme na vrchní hranici možností,“ dodává Hortlík s tím, že se společnost snaží o provázání i s Tatrou, která rovněž patří do CSG.
„Koncovým zákazníkem je stát, to je nejdůležitější. A stát je hrozný zákazník. Má pomalé rozhodovací procesy, mění preference. NATO ho limituje a ovlivňuje v tom, co by měl nakupovat, EU zase v tom, jakým způsobem nakupuje,“ naráží na pravidla výběrových řízení a na vliv dotací i fondů Kristýna Helm, viceprezidentka Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu.
Přesun z automotive ke zbraním podle ní ztěžuje i fakt, že ačkoliv státy navyšují výdaje na obranu, pro dodavatele to i tak znamená několikaleté čekání na podpis kontraktů. Ty se navíc v mnoha případech týkají specifických produktů objednávaných v nižších počtech. „Nejen čeští výrobci munice stále čekají na výraznější zakázky. Mají rámcové kontrakty, ale ty pouze určují maximální výši zakázky, kterou možná do deseti let nějaká armáda realizuje. Výrobce přitom po dané období musí držet výrobní kapacitu, garanci zakázky ale nemá,“ dodává Helm.
Obranný průmysl podle ní nezachrání dodavatele z automotive v krátkodobém horizontu, ovšem v tom dlouhodobém se může stát nejsilnějším a nejziskovějším pilířem jejich podnikání. Jedním z důvodů je i životní cyklus vojenských technologií, který je často mnohonásobně delší než ve světě automobilů. Získá-li dodavatel zakázku, těžit z ní může desítky let.
V cizině je hej
Jak se k ní dostat? Nejrychlejší cesta paradoxně nevede přes námluvy s tuzemskými zbrojovkami, ale s těmi evropskými. Nakupuje-li Česko vojenskou techniku, obvykle vyžaduje zapojení tuzemských podniků do subdodavatelského řetězce. Stejnou podmínku musí splňovat české zbrojovky, které se ucházejí o zakázky evropských armád. Přirozeně tak sáhnou po dodavatelích ze států, o jejichž tendry se ucházejí, naznačuje Helm.
Zahraniční evropské zbrojovky jsou pro tuzemské dodavatele často zajímavější i proto, že vyrábějí ve větších objemech a disponují vyššími rozpočty. „Dobrý produkt vás pouze kvalifikuje do tendru. Rozhodujícím faktorem k získání zakázky však ve finále může být servis, zajištění náhradních dílů,“ dodává obchodní ředitel Tatra Export Vladimír Sokolovský.
„V nové realitě nebude rozhodovat jen to, kdo umí vyrábět kvalitně, ale kdo se dokáže rychle přizpůsobit, inovovat a dodávat spolehlivě i v nejistotě. Bezpečnost a připravenost nejsou tématem pouze pro obranný průmysl – týkají se celé průmyslové základny, od infrastruktury a logistiky přes IT až po moderní technologie,“ konstatuje Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR.
