Čeští herci bývají líní, ale Oskar Hes by rostl po boku kteréhokoliv agenta, říkají dámy z branže

Selma Ročková (vlevo), Lenka Daňková (vpravo)

Selma Ročková (vlevo), Lenka Daňková (vpravo) Zdroj: Ivy E. Morwen

O profesi hereckého agenta panuje mnoho pověr a iluzí. Například ta, že agent dokáže herci ze dne na den vyčarovat džob snů. Ve skutečnosti je zastupování herců práce, která vyžaduje výjimečné nasazení a jejíž efekt je závislý na bezvadné spolupráci obou zúčastněných stran – agentů i zastupovaných klientů.

Zjistit, jaký je ve skutečnosti ten navenek tolik atraktivní svět hereckých agentů, se vydávám do sídla přední české agentury ArtAgent. V domě poblíž „malého pražského Montmartru“ na rozhraní Vinohrad a Vršovic mě očekávají zakladatelky Asociace hereckých agentů Lenka Daňková a Selma Ročková.

Vystudovaná germanistka a muzikoložka Lenka Daňková zastupuje herce od roku 2011 pod křídly své agentury ArtAgent. Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka Selma Ročková je hereckou agentkou od roku 2014 a počínaje rokem 2020 se této profesi věnuje pod značkou Selma for Actors.

Jan Šťastný, Kristýna Leichtová, Marek Adamczyk nebo Beáta Kaňoková – to jsou herci, o které se stará Lenka Daňková. Mezi nejzajímavější jména v hereckém portfoliu Selmy Ročkové zase patří Šárka Krausová, Daniel Kadlec, Nela Boudová či Lucie Štěpánková. Co všechno jim mohou Lenka a Selma nabídnout – a co naopak od „svých“ herců očekávají? To je první téma, které probíráme v podkrovním bytě s výhledem do jednoho z typických vršovických vnitrobloků.

Uč se a pracuj na sobě

„Starám se o třiatřicet herců, které zastupuji exkluzivně,“ říká Lenka Daňková. „To znamená, že jim poskytuji permanentní celoroční servis – hlídám jim termíny natáčení, starám se o jejich smlouvy, dohaduji honorář, o který si herci často neumějí říct. Jsem částečně i jejich mentorem. Snažím se je vést k tomu, aby vystupovali ze své komfortní zóny a neustále na sobě pracovali, učili se jazyky, ale třeba si i udělali řidičský průkaz – protože pokud herec nemá řidičák, prodražuje film. Stejně tak herce nutím, aby navštěvovali různé workshopy, sportovali anebo si udělali střelecký kurz a osvojili si základní postoj a držení zbraně, což se jim taky může hodit. Čím víc toho totiž umějí, tím rostou jejich šance na uplatnění.“

„Já zastupuji třiadvacet herců, ale s většinou jsem se už před časem dohodla na neexkluzivním zastupování,“ bere si slovo Selma Ročková. V čem je rozdíl? „Když se herec v neexkluzivním zastupování rozhodne dělat něco beze mě, neporušuje žádnou smlouvu nebo dohodu. Jinak ale svým i neexkluzivně zastupovaným hercům poskytuji stejný servis jako v exkluzivním zastoupení, takže se jim starám o castingy, smlouvy, honoráře, řeším případné termínové kolize. Neexkluzivní zastupování se však vztahuje jen na konkrétní projekty, nikoli na celou kariéru některého ze mnou zastupovaných lidí.“

Malý český trh, malé honoráře

V prostředí prestižní agentury zastupující herce se odehrává francouzský seriál Chci mluvit se svým agentem!, v němž ztvárnila sebe sama plejáda hvězd včetně Christophera Lamberta, Isabelle Adjani, Juliette Binoche, Jeana Rena nebo Charlotte Gainsbourg. Vzpomínka na tuto kultovní netflixovskou sérii mě vede k otázce, jak moc se liší práce hereckých agentů u nás a v zahraničí.

„Základní rozdíl mezi agenty na Západě a v Čechách je ten, že na Západě agent herce zaměstnává,“ vysvětluje Selma Ročková. „Uzavřou spolu smlouvu a agent pak herci zavolá, že zítra točí, pro začátek třeba reklamu. Herec druhý den přijde na plac, kde ho oblečou do kostýmu mrkve, v němž není ani vidět, ale tu práci udělat musí. A postupně, jak herec roste, se dostává k lepším rolím. Západní agent má prostě úplně jiné postavení. Třeba v Americe neexistují castingové agentury s vlastní databází, takže když castingovky chtějí herce, rovnou se obrátí na agenta, pošlou mu scénář a agent pak z lidí, o které se stará, vybere ty, kteří by se o roli mohli ucházet. Takhle my dnes spolupracujeme s castingovkami v případě reklam. Tím castingovým agenturám zásadně šetříme čas.“

Není žádným tajemstvím, že rozdíl mezi českým a zahraničním filmovým byznysem je také ve výši honorářů. Lenka Daňková přisvědčuje: „Český trh je malý a honoráře tomu odpovídají. S výjimkou herců v kategorii top 10 jsou často dost nízké.“ Selma Ročková odlišnost ve výši odměn pro herce u nás a v zahraničí přibližuje právě na příkladu práce hereckých agentů. „V Americe, ale i v Anglii, Francii nebo v Německu má herec, který to se svou kariérou myslí vážně, k ruce tři lidi: agenta, manažera a člověka na PR. Agent mu shání práci, manažer má na starosti hercův kalendář a píárista pracuje na mediálním obrazu herce, hlídá mu headshoty, showreely, rozhovory. V Česku všechny ty práce zastává jediný člověk – agent. A zatímco zahraniční herec ze svých honorářů zaplatí všechny tři své spolupracovníky a ještě si docela dobře žije, český herec je rád, že mu honoráře stačí aspoň na toho agenta. A to nemluvíme o hvězdách, které si na Západě platí ještě osobní asistenty, kteří jim pomáhají třeba i s nákupy nebo s vyzvedáváním dětí ze školky. To my tady v Čechách vůbec nevedeme.“

Když už je řeč o financích, zajímá mě, jaká je obvyklá odměna pro českého hereckého agenta. „Bereme si deset procent z hercova honoráře,“ odpovídá Lenka Daňková a doplňuje: „To je částka běžná v audiovizi. Jinak je tomu u reklamní tvorby. Tam nám připadne dvacet procent, ale to už nejde z hercova honoráře, dvacet procent je agenturní provize, kterou nám platí produkce. Obě ty částky jsou obvyklý světový standard, ale jak už řekla Selma, deset nebo dvacet procent ze zahraničních honorářů, to je úplně jiná částka než deset nebo dvacet procent z honorářů českých.“

„Herec na Západě na sobě dře“

Srovnávat český a západní filmový trh po finanční stránce se může zdát složité i ošidné, Lenka a Selma ale mohou kompetentně porovnávat zvyklosti a pracovitost českých a zahraničních herců – čas od času jim totiž přistanou v e-mailu i žádosti o české zastupování francouzských nebo španělských herců. Jsou za nimi čeští kolegové a kolegyně v něčem pozadu? Tahle otázka zjevně ťala do živého.

„Řeknu to na plná ústa – čeští herci jsou líní. Myslí si, že vystudují hereckou školu a tím to pro ně hasne. Jenže všude v zahraničí to hereckou školou teprve začíná,“ nebere si servítky Lenka Daňková. „U nás se každý domnívá, že skončí školu a bude rovnou národní umělec. Když se podívám na úroveň prezentace zahraničních herců, kteří chtějí zastupovat, tak je jasné, že jsme pořád ještě daleko za nimi. Ze zahraničí mi vždycky přijde nabídka jakoby zabalená v celofánu a opentlená mašličkou. A nejde jen o to, jak se tamní herci umějí odprezentovat, kolikrát žasnu třeba jen nad tím, kolik ovládají jazyků a na jak vysoké úrovni, to je tak extrémní rozdíl! Herec na Západě dře každý den – a na vlastní náklady, protože tím vlastně investuje do sebe. Je taky ochotný cestovat za castingem. Každý týden dostávám e-maily od herců z různých evropských zemí, kteří chtějí do Čech přijet na kamerové zkoušky. Kdežto v Česku mají herci problém s tím, přijet na kamerovky do Prahy. Nebo dojet z Prahy do Brna.“

 

Slovníček pojmů

Casting organizují filmové produkce či režiséři za účelem výběru herců pro natáčení filmů, seriálů, reklam nebo videoklipů. Kritérii bývají pohlaví, věk, etnický vzhled, barva a typ vlasů, barva očí, výška, váha, míry i předchozí zkušenosti s natáčením.

Self-tape je forma castingu spočívající v tom, že herec ucházející se o roli natočí vlastní video, v němž zpracuje požadované herecké zadání, případně ztvární libovolný filmový monolog – ideálně ne moc známý, aby se vyhnul případnému srovnávání s věhlasnými kolegy.

Showreel je krátké video složené z ukázek z těch nejzajímavějších rolí, které herec ztvárnil. Mělo by dokumentovat šíři jeho hereckého rejstříku a obsahovat i kontaktní informace včetně spojení na agenta, který daného herce zastupuje.

Headshots je série profesionálních fotografií dokumentující aktuální vzhled herce, vystihující jeho přirozený „typ“ a zachycující jeho tvář v co možná nejširší škále gest a výrazů.

 

„Já s Lenkou souhlasím,“ říká Selma Ročková, „ale přece jen bych se českých herců zastala. Myslím si, že lenost je problém celé české společnosti. Jde to mnohem hlouběji. Lidé tu obecně nemají ve zvyku na sobě pracovat, posouvat se někam dál, neplatí to jen o hercích. Navíc si myslím, že část mladé herecké generace je už v něčem jiná, lidi mezi dvaceti a třiceti už chápou, že o sobě musejí dávat vědět a mají i chuť se vzdělávat.“

Lenka Daňková doplňuje, že se snaží v tomto smyslu herce cepovat. „A někdy to prostě ode mě dostanou i befelem. Mám třeba herečku s docela vysportovanou postavou, která dostala nabídku na roli, v níž může tu postavu uplatnit. Rovnou jsem jí řekla, ať se nespokojí s tím, jak vypadá, ale ať si zaplatí trenéra a dál na sobě maká. Jiný herec měl zase v nějakém seriálu hrát bubeníka. Produkce mu byla ochotná zaplatit učitele na bicí, ale jen asi dvě vyučovací hodiny, což je pochopitelně málo. Takže jsem tomu herci doporučila, ať si sežene bubny a ve volném čase trénuje. Protože ve finále to bude on, kdo bude na plátně, a pokud nebude jako muzikant hodnověrný, budou se mu pak smát všichni bubeníci v republice. Herec je zkrátka vždycky tím, kdo jde se svou kůží na trh, a měl by si toho být vědom.“

Kauza Weinstein aneb pryč je doba režisérského kočičkování 

Světem filmového showbyznysu pořád ještě hýbe kauza Harvey Weinstein, v níž vyšlo najevo, že světoznámý producent sexuálně napadl desítky hereček. Setkaly se Lenka nebo Selma s něčím podobným i v české filmové branži?

„Některým mým herečkám se při natáčení stalo, že se jim jeden režisér opakovaně dobýval na pokoj,“ říká Lenka Daňková. „Řešila jsem i to, že si režisér herečku posadil na klín a ona z toho pak byla totálně v háji. Lidi z filmové produkce nad tím většinou jen mávnou rukou, případně herečce řeknou, ať nedělá zagorku. Když se ostře ozve, je za hysterku. To je samozřejmě špatně a jako Asociace hereckých agentů v takových případech tvrdě zasahujeme. Myslím si ale, že to je generační záležitost. U mladých filmových produkcí, kde jsou lidi kolem třicítky, si už nikdo žádné plácání po zadku nedovolí.“

„Nechci to samozřejmě zlehčovat, ale když se šedesátiletý režisér ochomýtá kolem pětadvacetileté herečky a říká jí kočičko, tak je to pro naši generaci už nepřijatelné, ale ten režisér to tak třeba vůbec nemyslí,“ myslí si Selma Ročková. „V době, kdy ti šedesátníci zažívali období své největší slávy, to tak prostě fungovalo, oni na tom nic špatného nevidí. Na druhou stranu je pravda, že ještě i pětatřicetiletá herečka se mě při konzultaci zeptala , jestli by jí jistá povolnost nebo sexuální vstřícnost pomohla v kariéře. Pravda, stane se to třeba při jedné z osmdesáti konzultací, ale už jsem tu otázku dostala a ne jednou. Podle mě si každý musí nastavit hranice sám. Jít na kafe s režisérem nebo producentem je normální udržování pracovně-přátelských vztahů a je to samozřejmě něco úplně jiného, než když se vám někdo dobývá do pokoje.“

Lenka Daňková je v této věci optimistka. „Myslím, že to brzy úplně odezní. Pro současnou mladou generaci už není to režisérské kočičkování v pořádku,“ věří Lenka Daňková. „A taky jsou dnešní mladí mnohem sebevědomější v nastavování hranic, za které už by starší režiséři a producenti v žádném případě neměli jít.“

Pracovitá Petra Bučková, vždy připravený Daniel Kadlec

Lence i Selmě už broukají mobilní telefony a na jejich displejích se objevují zvučná jména volajících – neklamná známka toho, že čas hereckých agentek je drahý a že jejich svěřenci už nutně potřebují péči. Než vypnu diktafon, ptám se ještě na konkrétní jména herců a hereček, kterým Lenka a Selma pomohly nahoru a na jejichž kariéru jsou třeba i pyšné.

„Svým hercům ráda dávám za vzor Petru Bučkovou, na které se mi nejlíp demonstruje fungující spolupráce mezi herečkou a agentkou,“ říká Lenka Daňková. „Léta jsem klepala na dveře producentů a režisérů a říkala jim, jak je ta Petra skvělá. Chvíli trvalo, než ji vůbec začali zvát na castingy. Pak jsme se dostali do fáze, kdy na castinzích končila druhá nebo třetí. No a teď je vyhrává. Všichni už vědí, že je dobrá herečka, na kterou je spolehnutí, která se vzdělává a rozvíjí. Ještě před pár lety brala i epizodní roličky v seriálech, aby se uživila a dávala o sobě vědět. A dneska už je obsazována do velkých rolí, a může si dokonce dovolit vybírat.“

Selma Ročková dává za příklad Daniela Kadlece, který už v šestnácti zazářil ve filmu Olma Omerza Rodinný film a je nepřehlédnutelný i v sérii Iveta. „Dan je talentovaný herec, který přijde na každé natáčení perfektně připravený, a navíc je to příjemný kluk, s nímž je lidem na place dobře. Vedle hraní začal studovat i režii, sportuje, pracuje na sobě, jeho záběr je široký. Myslím, že půjde pořád nahoru. Jsem s ním od jeho začátků, už od školy se o mě mohl opřít a myslím, že jsem mu pomohla hlavně v tom, aby se ve filmové branži cítil pevně a bezpečně.“

Oskar Hes na premiéře v New Yorku

„Takhle to mám s Oskarem Hesem,“ navazuje Lenka Daňková. „Převzala jsem ho od jeho maminky v době, kdy měl za sebou seriál Pustina, to mu bylo sedmnáct. Celou jeho kariéru jdeme ruku v ruce, úplně bezproblémově, a Oskar pořád stoupá. Mimochodem, před pár dny se vrátil z New Yorku, kam byl pozván na premiéru filmu Avenue of the Giants, kde má jednu z hlavních rolí – myslím, že za posledních dvacet let se nestalo, aby byl český herec pozván na americkou premiéru svého filmu… Oskar je ale tak skvělý, že by nejspíš rostl po boku kteréhokoli agenta. Já jsem vlastně jen tím korytem řeky, která by tekla tak jako tak.“

Odhaduji, že péče o tak mladé herce se asi neobejde bez řekněme psychologického minima. Jsou v práci hereckého agenta i okamžiky, kdy nejde ani tak o práci jako o duši? „A to jsme vám ještě neřekly, že jsme tak trochu psychoterapeutky, že to je dost podstatná stránka naší profese?“ odpovídá s úsměvem Selma Ročková. „Každý herec je někdy v situaci, kdy toho má opravdu moc a je těsně před vyhořením. V tu chvíli jde o to, maximálně ho podpořit a třeba mu i vyjednat pár dnů volna, aby se dostal do lepšího rozpoložení.“

„Nemáme za herce jen pracovní zodpovědnost, staráme se o ně komplexně,“ vysvětluje Lenka Daňková. „Když mají slabou chvilku a chtějí se vším seknout, musíme s nimi těmi těžkými dny projít a podpořit je. Za ta léta, kdy spolupracujeme, víme o svých hercích úplně všechno. Zažili jsme s nimi všechny jejich propady, krize, rozvody, rozchody… Vlastně mi připadá, že o nich často víme víc než jejich manželé a manželky.“

Lenka Daňková

Studovala hudební vědu a germanistiku. Hereckou agentkou je třináct let. Nejprve zastupovala jen své přátele a blízké včetně své mladší sestry herečky Evy Josefíkové. Později založila agenturu ArtAgent, v níž se stará o více než třicítku herců. Spoluzakládala Asociaci hereckých agentů a je její předsedkyní. Pochází z Uherského Hradiště a je pravidelnou návštěvnicí Letní filmové školy. Za nejlepší český film posledních let považuje snímek Okupace.

Lenka Daňková Lenka Daňková | Ivy E. Morwen

Selma Ročková

Vystudovala obor Audiovizuální tvorba na FAMO v Písku a na Graduate Center v New Yorku získala titul Master of Art se zaměřením na filmovou vědu. Zastupování herců se naplno věnuje od roku 2016. Spolu s Lenkou Daňkovou iniciovala vznik Asociace hereckých agentů a dále spolu založily Hereckou kancelář zaměřenou na pomoc hercům a jejich vzdělávání. K jejím nejoblíbenějším původním seriálům z poslední doby patří Matematika zločinu a Iveta.

Selma Ročková Selma Ročková | Ivy E. Morwen