Při mistrovství světa v hokejbale do šestnácti a osmnácti let se v předvečer šampionátu utkaly mladší naděje České republiky a Slovenska. Děti do čtrnácti let. V nominaci českého výběru nechyběl David Mátl z Jindřichova Hradce.
Každému se nepoštěstí zahrát si za českou reprezentaci. Jak vnímáš obě utkání?
Normálně. Ale bylo to těžší, oproti jiným zápasům to byl velký rozdíl. V rychlosti, důrazu a nasazení.
Ještě čtyři minuty před koncem jste vedli 3:1. Co se pak stalo, že jste zachraňovali remízu až šest vteřin před koncem?
Mysleli jsme si, že už dokážeme vyhrát a vypnuli jsme. Možná se na nás už podepsala náročná třídenní příprava, kdy jsme měli dvou až třífázové tréninky.
Byl jsi spokojený se svým výkonem a předvedenou hrou?
Tak napůl. Vyhráli jsme jenom jednou. Mohl jsem zlepšit všechno, hlavně se mi nedařily přihrávky.
Když už jsi okusil reprezentační dres, změní se něco v tvé kariéře?
Budu se snažit v tréninku víc přidat, abych byl ještě lepší.
Jak a kdy ses se k hokejbalu dostal? Začínal jsem ve třech letech. Jsme totiž hokejbalová rodina. Táta hraje za béčko Olympu, kde chytá i starší bratr Marek. Navíc strejda Michal trénuje áčko mužů.
Pamatuješ si na své začátky? Jaké byly?
Občas jsem si spletl branku. Místo do soupeřovy jsem střílel do vlastní. Ale tam naštěstí pracoval brácha, tak všechno pochytal.
Máš nějaký vzor, komu by ses chtěl jednou vyrovnat?
Tátu! Dříve dával hodně branek. Ale teď už mu to tolik nestřílí a ani už není zrovna nejrychlejší.
To ti asi všichni doma záviděli, když jsi byl nominovaný.
Když se to táta dozvěděl, byl šťastný. A bráchovi? Tomu to bylo jedno.
Doma mluvíte jen o hokejbalu?
S tátou se dost vzájemně hecujeme. Ale nejvíc to prožívá babička.
Jakou další motivaci v hokejbalu máš?
Vyhrávat. A jednou být mistrem světa.
