Je to jako beatlemánie, jen s jedním podstatným rozdílem. Zatímco liverpoolská hudební legenda ovlivňovala především životy milionů teenagerů, karetní hra poker je fenomén, který oslovuje lidi bez rozdílu věku. Svět, kde rozhoduje štěstí i umění, zná i jednačtyřicetiletý Broněk Hromada z Břeclavi a o osmnáct let mladší Petra Machálková z Valtic. Oběma poker naplňuje volný čas.
Dokáže poker člověka ovlivnit i v běžném životě?
Hromada: Je dost dobře možné, že se dokáže člověk v krizových situacích zklidnit. V pokeru se do nich totiž dostává hodně často. Pak se to může hodit třeba, když jde někdo na konkurz. Je pod tlakem, ve stresu, zkušenosti z pokeru mohou mít na zvládání těchto vypjatých situací blahodárný vliv.
Machálková: Jsem přesvědčená, že ano. Určitě se v lidech nějakým způsobem rozvíjí schopnost číst v ostatních. Je to právě tím, že dobrý pokerový hráč to zkrátka musí umět, aby byl alespoň trochu úspěšný. Taky by měl hráč u stolu zvládat své emoce, i to může mít pozitivní vliv na nějaké situace v životě, které se nedotýkají přímo pokeru.
Mají hráči nějaký společný rys?
Hromada: Těžko říct. Samozřejmě některé věci mají společné, například hodně hráčů nosí sluneční brýle, jiní poslouchají při hraní hudbu ze sluchátek, aby se lépe soustředili. Podle mě je ale hraní pokeru životní styl. Pokerová scéna, to je otevřená, ale zároveň uzavřená společnost. Kdo nechápe hru, nemůže chápat lidi, co ji hrají.
Machálková: Díky pokeru potkáváte zajímavé lidi, nové přátele.
Hromada: Je to takový zvláštní svět sám pro sebe. Mezi hráči, kde se pohybuji, jsou díky hře všichni na jedné vlně. Dokážou se dlouhou dobu bavit třeba o akci World Series of Poker 2010, což je vlastně takové mistrovství světa v pokeru. Rozebírají zajímavé situace z turnaje a vášnivě diskutují.
Jak vnímá váš koníček rodina? Má pro to pochopení?
Machálková: Já třeba nemám žádné závazky, zatím mám nedostudovanou vysokou školu. Takže s tím, že po večerech hraju poker, nemá nikdo problém.
Hromada: Záleží, jak je rodina tolerantní. U nás doma je taky důležité, jestli část případné výhry vložím do rodinného rozpočtu. Manželka si ale nestěžuje. Za peníze z pokeru jsem zrekonstruoval celý byt. Rodina pak snáz chápe, proč poker hraji.
Muži mají na pokerové scéně převahu. Vyrovnají se jim někdy ženy co do počtu?
Machálková: Myslím, že hráček bude přibývat, ale nikdy jejich zastoupení nebude vyrovnané s muži. Ženy, hlavně pokud jsou už starší, tak mají jiné starosti. Musí se starat hlavně o rodinu a děti.
Dá se říct, co je na pokeru to nejzajímavější?
Hromada: Myslím, že je to adrenalin. A ten je v tom, že hráč musí dokonale přečíst protivníka. Výhra je pak třešničkou na dortu za to, že měl člověk dobrý odhad. Ale vůbec nejde o karty. Nejdůležitější je, aby soupeř měl pocit, že jeho kombinace je slabší.
Machálková: Adrenalinu se naopak bojím. Snažím se mu při hře tak nějak instinktivně vyhýbat. Myslím, že ženy k pokeru obecně přistupují jinak, s chladnou hlavou. Muži mají snahu něco si dokazovat, hodně riskují. Ale to neplatí jen u pokeru.
Najdou se nějaká negativa spojená s pokerem?
Machálková: Člověk se může stát na hře závislým, ale to riziko je zase úplně všude. U počítačových her i u televize.
Hromada: Znám hráče, kteří hrají poker dvanáct hodin denně, ale i víc. Hrají převážně po nocích na internetu, mají už převrácený styl života, protože u toho sedí třeba do osmi do rána. Ale těžko hodnotit, jestli to jejich život může nějak negativně ovlivnit.
Machálková: Hraní přes internet vůbec neuznávám, je pro mě hluché, němé. Potřebuji hráče vidět, jde mi o vizuální kontakt, mimiku tváře, řeč těla. Ve finále ani moc nevěřím, že na internetu jsou reální hráči.
Řada lidí tvrdí, že hráči pokeru jsou gambleři. Co si o tom myslíte?
Hromada: Řekl bych, že drtivá většina z nás gamblery není. Je to hra vysoce náročná na přemýšlení. Je v ní dost psychologie. Ale například na internetu jde část kouzla pokeru pryč. Hráče nevidíte, nejde odhadnout z jejich pohybů nebo gest, co si myslí. To je problém. Preferuji živý poker.
Machálková: Docela dlouhou dobu jsem se snažila pokeru odolávat. Karty jsem považovala za hazard, při pokeru jsem ale poznala, že to není jen náhoda. Hráč musí mít určitý cit, využívat řeč těla, číst z obličejů druhých. Je to umění.
Jen málokdy je vidět u pokerových stolů alkohol. Škodí při hře?
Hromada: Většinou platí, že pokud jsou nějaké významnější turnaje, tak tam alkohol pije hodně málo hráčů. Ale najdou se takoví, kteří si skleničku dají. Je to ale spíš na kuráž, aby se jim zvedlo sebevědomí. Pak pochopitelně jsou pokerové kluby, kde se hraje o malé peníze. A tam se ho vypije o mnoho více.
