Dj Lucca: Syn je moje absolutní láska
Stala se asi nejzářivějším lákadlem, které měli možnost lidé vidět a slyšet v noci na sobotu 23. dubna v Břeclavi. Dvaatřicetiletá Lucie Kvasnicová alias Dj Lucca přijela do klubu Bellugga, aby technem bavila dav tanečníků. Než však nastoupila za mixážní pult, vyprávěla o své závislosti na spánku či brzkém návratu po těhotenství.
Co odpovíte, když řeknu, že Břeclav navštívila nejlepší česká dýdžejka?
Takhle to neberu. Není to sport. Spíš bych řekla nejoblíbenější, než nejlepší. Někomu se líbí moje hudba, někomu styl zase jiného dýdžeje. Samozřejmě mě těší, že se líbím hodně lidem.
Patříte ke špičce. Jak trnitá k ní byla cesta?
Cesta je cíl, takže stále není nic u konce. Když se teď ohlédnu a v hlavě se mi promítnou nejvýraznější okamžiky v mé kariéře, přijde mně to vše přirozené. Určitě ale nic nepřišlo zadarmo. První tři roky jsem trávila každý den čtyři hodiny trénováním mixování. Potom už jsem se spíše soustředila na výběr skladeb a vlastní produkci. Stala jsem se čtyřikrát po sobě dýdžejem roku České republiky, a zjistila jsem, že moje práce má smysl.
Přesto, nastala někdy chvíle, kdy jste si řekla: Kašlu na to, najdu si normální práci?
Běžnou práci jsem dělala dřív, asi dva tři roky. Takové chvíle nastaly, když jsem hrála třeba ve Španělsku a nastupovala ve čtyři hodiny ráno. Šla jsem si lehnout a vstávala o půl třetí v době nejtvrdšího spánku. Pro mě to bylo hrozně těžké, protože mám moc ráda spánek.
Vždyť pracujete hlavně po nocích.
Právě. A když mi spánek chybí, je to pro mě těžké. Jsem na něm závislá. Teď ale vím, že předtím, než jsem se stala mámou, měla jsem spánku nadbytek. Malý Míša je hodně čilý.
Zmiňujete syna, jak moc vám narušilo kariéru rodičovství?
Neřekla bych, že razantně. Udělala jsem si jen krátkou pauzu. Hraní jsem přerušila ve čtvrtém měsíci. Pak už jsem měla docela velké břicho a nechtěla jsem pobývat v klubech, kde je zakouřené prostředí. Původně jsem se chtěla vrátit půl roku po porodu, ale udělala jsem to dřív, protože jsem po dvou měsících dostala nabídku hrát s Davidem Guettou.
Nechodí se sluchátky i syn?
Přiznám se, že v těhotenství jsem nosila speciální pás s reproduktory na břicho a pouštěla mu hudbu. Byla to ale spíš klasika, než techno. Ale párkrát jsem mu pustila i elektronické sety.
Životnost sportovců končí někdy kolem čtyřicátého roku. Jak jsou na tom dýdžejové?
Větší životnost mají muži, protože nerodí a většina žen má dítě. Takže buď kariéru skončí, nebo přeruší. Záleží ovšem na každém, jak se cítí. Nedávno jsem ve zprávách viděla asi šedesátiletou paní, jak hraje v klubu. Bylo to myslím v Anglii. A lidi ji docela žrali.
Takhle se vidíte za čtyřicet let?
To asi ne, ale člověk nikdy neví. To je rarita a vysílali to jako kuriozitu. Tak bych dopadnout nechtěla.
Jak se tedy cítíte vy?
Na šedesát ještě ne. Hraní si užívám a baví mě to. Navíc po těhotenské pauze jsem ještě více natěšená na každé vystoupení. Moje práce mě naplňuje a vážím si toho, co mám.
A co pak?
Zatím ještě nevím. Nápadů je hodně. Ale zatím nic konkrétního. Až bude ta správná doba a čas, tak to budu vědět. Asi nejsem ten typ, co by se věnoval jen rodině a dětem. Určitě se budu chtít zase v něčem seberealizovat. Možná mít vlastní bookingovou agenturu, zastupovat a pomáhat nějakým mladým talentovaným dýdžejům. To je jedna z mých budoucích vizí, ale uvidíme, co přinese čas.
Třeba vlastní klub?
To je krásná představa a samozřejmě sen. Ale s tím je opravdu hodně práce. A já bych chtěla ještě jedno dítě a s klubem bych na děti neměla čas, což nechci.
Jste z Brna, jak se vám líbilo v dalším městě jižní Moravy, v Břeclavi?
Určitě moc. V tomto klubu už jsem jednou hrála, bylo to 25. prosince 2009. Byla to super akce.
Přestože jste z Moravy, momentálně žijete v Praze. Čili: pivo, nebo víno? Jak kdy. Když mám k jídlu něco mastného, ráda si dám pivo. Víno si také dopřeju. Ovšem ne žádné těžké, ze kterého bolí hlava. Spíš šampaňské, na chuť.
Fanoušci už na vás čekají, jsou natěšení. Upřímně, nevidíte se však už zase zpátky u syna?
Musím přiznat, že se mi stýská. Se synem jsem denně a je to absolutní láska, takže se těším, až ho zase uvidím. Ale práce je pro mě zábava a je to fajn změna od mého programu přes týden, kdy se věnuji převážně synovi.
