Dluh Olympu

Na Olympu bylo veselo. Nektar tekl proudem a diskuze se točila kolem Héřiny celulitidy. Áres, věčně našňupnutý bůh války, měl na zádech cedulku Make love, not war, kterou mu tam připíchla Afrodita. Všichni se tomu chechtali.
„Nechte těch kravin,“ zařval náhle Zeus, až Afroditě popraskala plešová maska. „Copak nečtete noviny?“ Všichni ztichli, vypadalo to, že Zeus zas prudí, protože se chytli s Hérou. „Řecko je na huntě a vy se tady válíte, chlastáte nektar a přežíráte se ambrosií.“ „Jsme bohové, ne?“ krknul Apollón. „Tak se vobčas mrkněte dolů! Z kolíbky evropský kultury je teď kolíbka pěknýho průseru. A já se tomu nedivím, když se tady rozhlídnu. Helios si jezdí zlatým vozem po obloze, Afrodita každej den jiný hadry a až tady Poseidonovi přijde účet za vodný a stočný, tak se mu orosí trojzubec.“ Všichni na Dia koukali jako by spadl z Olympu. Zeus mrskl novinama. „Athéno, ty seš furt strašně chytrá, schválně, kdo myslíš, že platí všechny ty hostiny a večírky tady?“ „No přece Evropská unie,“ řekla bohyně. „No, jenže s tím je konec! Zlatý časy skončily. Řecko musí máknout na produktivitě práce! A nebude to lehký. Podívejte se třeba na Sisyfa v Tartaru. Už tisíce let maká na tom, že dovalí jeden blbej šutr na vrchol kopce. A víte co? Ještě to nemá hotový! To je typický.“ „Můžeš říct, co po nás vlastně chceš?“ zeptal se Apollón.
„Musíme Řekům ukázat, že to de,“ řekl Zeus. „Budem muset trochu máknout.“ „Cože?“ řekli bohové. Afrodita omdlela. „Dlužíme to celý Evropě. Ze začátku to bude třeba jen na půlúvazek nebo tak. Afrodita by si mohla otevřít kosmetickej salon, Dionýsos vinotéku, Áres třeba Army shop a Apollón může doučovat děcka na kytaru. No a já budu klidně provázet německý turisty po Olympu.“