Scéna Jaroslava Milfajta je účelná a jednoduchá. Vpravo a vlevo ze dřeva stvořená vyvýšená malá jeviště obrostlá popínavými zelenými rostlinami. Odtud a tudy postavy přicházejí a odcházejí. Uprostřed otevřený prázdný prostor, kde se dění z valné části odehrává. A vzadu u kamenné zdi dva praporce, za kterými se v příhodné chvíli některé postavy schovávají. Ani kostýmy Sylvy Zimulové Hanákové nevykazují přílišné ambice po nějakém výkladu či posunu k soudobosti. V zásadě se snaží evokovat dobu, v níž se komedie odehrává, a neupozorňovat na sebe. Výjimkou je pouze chvíle bálu, která Hanákové umožní proměnit jej v taneční rej zlatých masek, jež mají herci na hlavách.
Vše je tedy připraveno pro herce a záleží na nich, jak s danými situacemi, charaktery a příběhem naloží. Režisér Menzel obsadil do rolí messinské mládeže, kde se příběh odehrává, nedávné absolventy DAMU. Ani ostatní herci – snad kromě Petra Čtvrtníčka – nepatří k českým hereckým hvězdám. Jako by tentokrát produkce LSS vsadila na outsidery. Výsledek je však přinejlepším rozpačitý.
Žádný z herců hlavních postav nepředvádí o moc víc než rozkládání rukama, pobíhání po scéně a rozšafné postoje. A přitom každý chrlí vztahově poměrně složitý text, který diváky zahlcuje. Mluví, mluví a mluví. Bez charizmatu, herecké osobitosti, bez výraznějšího rozlišení jednotlivých charakterů. Dámy na tom jsou o něco lépe. Především Petra Horváthová se v roli výřečné Beatrice snaží rozdmýchávat doutnající jiskérky komediálnosti. Chybí jí však protihráči.
A tak se hlavní divácká pozornost upne na postavu v podstatě okrajovou – Petra Čtvrtníčka v roli velitele strážníků Puškvorce, který svou důkladnou a zatvrzelou pitomostí odhalí podvod Dona Johna (Jan Révai) a dopomůže k jeho usvědčení. Paroduje vše pitomé, co mu na um přijde, od lidské hlouposti po politická klišé panovníků všech dob, zvláště té současné. Právě těmito aktualizacemi získává otevřený potlesk a probírá v tu dobu již trochu zaražené publikum.
V tomto kontextu je třeba upozornit na nedávnou inscenaci téže komedie v pražském Divadle v Dlouhé. Právě tamní herci s režisérkou Hanou Burešovou dokazují, jak s textem zacházet. Rozehrávají každou situaci často až do absurdních konců, hýří nápady, užívají si herectví i skvěle napsaných dialogů a tím diváky i sami sebe nesmírně baví.
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic
Letní shakespearovské slavnosti 2014
Režie: Jiří Menzel Hrají: Miloš Vávra, Václav Jílek, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Petra Horváthová
