Bez oceli není suverenita. Česko nesmí nechat své hutě padnout
- Ocelářství není relikt minulosti, ale základ železnic, energetiky, dopravy i obrany.
- Třinecké železárny dnes drží většinu domácí produkce a tím i část průmyslové soběstačnosti Česka.
- Dekarbonizace bude stát desítky miliard. Bez férové podpory může zelená transformace český průmysl oslabit.
Ocelářství bývá někdy vnímáno jako dědictví minulosti. Jako těžký průmysl, který patří do učebnic hospodářských dějin, ale ne do moderní ekonomiky. Je to omyl. Bez oceli nevznikne moderní železnice, energetická infrastruktura, mosty, průmyslové stavby, obnovitelné zdroje ani řada komponentů pro dopravu a obranu. Kdo nemá přístup k vlastní kvalitní oceli, ztrácí část své průmyslové suverenity.
Jedinou hutí v zemi s uzavřeným výrobním cyklem jsou dnes Třinecké železárny. V roce 2024 vyrobily bezmála 2,5 milionu tun oceli a jejich podíl na domácí produkci přesáhl 90 procent. To není údaj důležitý jen pro Třinec nebo Moravskoslezský kraj. To je údaj důležitý pro celou ekonomiku. Jestliže stát považuje za strategické oblasti energetiku, obranu nebo dopravní infrastrukturu, nemůže přehlížet materiál, bez něhož se tato odvětví neobejdou.
Závislost na dovozu může být v dobrých časech pohodlná. V době geopolitických konfliktů, napjatých dodavatelských řetězců a rostoucího protekcionismu se ale rychle mění v riziko. Proto musí vláda jednat a včas vypsat dotační programy z evropských prostředků, které velkým průmyslovým podnikům umožní financovat vynucené dekarbonizační investice.
Férová pravidla pro zelenou ocel
České ocelářství dnes stojí před technologickou proměnou celého výrobního modelu. Dekarbonizace v tomto odvětví znamená investice v objemu desítek miliard korun: od elektrických obloukových pecí přes nízkoemisní zpracování surovin až po zásadní změny v energetice včetně přípravy na vodík a větší využití obnovitelných zdrojů.
To nejsou kosmetické úpravy provozu, ale projekty, které rozhodují o tom, zda vůbec bude možné v Česku ocel dlouhodobě vyrábět. A vzhledem k ekonomické návratnosti těchto investic je třeba si férově říct, že jen dobrá vůle jednotlivých firem tady stačit nebude.
Mnohé evropské průmyslové podniky už dostatečnou podporu dostávají. Proto by bylo fajn srovnat podmínky v EU tak, aby i české firmy mohly realizovat potřebné investice.
Zelená transformace nemusí a nemá znamenat konec českého průmyslu. Má umožnit jeho modernizaci. A pokud to myslíme vážně s energetickou bezpečností, dopravní infrastrukturou i s průmyslovou soběstačností, musíme zajistit i budoucnost české oceli. Je jen na rozhodnutí vlády, zda umožní, aby se v Česku ocel dál vyráběla, navíc čistěji a moderněji.
