Kontrast lesa a člověka. V Jevanech září nová červená vila ukrytá před světem
- Rodinný dům ve středočeských Jevanech září do okolí červenou barvou, dovnitř naopak vtahuje okolní přírodu.
- Obyvatelé ji v interiéru vnímají jako všudypřítomnou.
- Architekt jim namísto vstupu do domu nabídl sestup, a to s výhledem přes veliké okno, za nímž se s každým krokem zvětšují vzrostlé stromy, šumí, hýbou se a mění svůj odstín.
Podobné parcely jsou v okolí hlavního města vzácnost. Něco jako drahé kameny. V Jevanech se ale nachází poměrně solidní naleziště. Ve středočeské obci jsou hojně zastoupené původně lesní pozemky, jež se táhnou mezi dvěma cestami. Jedna vede nahoře a druhá podél rybníka dole. David Kraus z ateliéru Architektura o tom ví své, navrhoval tady už dva domy. Nejnověji ho reprezentuje sytě červená stavba, která září jen a jen do svého lesa.
Kraus v Jevanech v roce 2011 dokončil přízemní dům. Ukrývají ho stromy, k nimž se otáčí prosklenou fasádou. Tvořený je z přírodního kamene a pohledového betonu. Právě tenhle dům upoutal majitele pozemku, který se nachází o něco dál, a architekta proto kontaktovali se žádostí o druhý jevanský projekt. Oběma domům Kraus vtiskl několik společných rysů, přesto je každý docela jiný.
Podruhé stavěl Kraus společně s kolegou Miroslavem Stykem na pozemku, který zůstává při pohledu zdola zcela skrytý, schovávají ho stromy. Shora sem lze vidět jen z málo frekventované příjezdové cesty. Z pozemku se otevírá výhled na jeden z jevanských rybníků, jež tvoří kaskádu v jižní části obce. Rybník pod červeným domem má plochu kolem šesti tisíc metrů čtverečních. Dřív tu dům stával, architekti ale už přišli k pozemku, kde byla obrovská jáma s převýšením 3,6 metru od hranice cesty a také obří kameny. Obojí studio při tvorbě novostavby využilo.
Zjevnost versus tajemství
Studio Architektura navrhlo dům do svahu. Stavba kráčí dolů spolu s pozemkem, díky čemuž z horní ulice působí komorně. „Chtěli jsme, aby byl dům shora od cesty malý, nenápadný, neviditelný. Jeho velikost je určená pouze pro jeho majitele. Bylo navíc přirozené, že využijeme rozdíl úrovní pozemku, jde o model, který bývá k vidění v zahraničí, kde se vstupuje do ložnicové části a sestupuje o patro níž do té obývací. Výhoda je, že dům o sobě kolemjdoucím neřekne vše. Nešlo tedy o to ukázat, jak úžasný a velký dům klient má,“ popisuje Kraus.
Zářivě červená stavba přesto přitahuje pozornost, a to nejen kvůli barvě. Zvláštností je například i parkování, které ateliér umístil na zpevněnou střechu. Vozy stojí v podstatě na střešní terase, z níž vyčnívá pilové zastřešení. Kromě tří parkovacích míst, z nichž každé má svůj zub pily, je tady místo také pro jízdní kola a kontejnery na odpad. Pod čtvrtý zub pilové střechy architekt situoval vchod do domu.
„Vstup je nahoře, lidé pak sestupují dolů, do domu, na hranici lesní plochy, která jim poskytuje soukromí a je krytá stromy. Je to přirozené řešení, protože parkování je prvním aktem, který člověk po příjezdu domů dělá,“ líčí Kraus s tím, že v Česku je podobné řešení netradiční.
Sestup do nižších pater červeného domu je díky tomu uměleckým zážitkem. První pohled, jenž se po příchodu naskytne, směřuje přes veliké okno na vzrostlé stromy. Když člověk sestupuje po schodišti dolů, stromy se mu zvětšují, vnímá, jak šumí, hýbou se a mění barvu. Je to uhrančivý pohled.
Červená versus zelená
Skutečnost, že se dům nachází v podstatě v lese, obklopují ho vzrostlé, někdy i 30 metrů vysoké stromy, byla zároveň důvodem, proč mu architekti vtiskli štukovou hladkou omítku právě v červené barvě. „Jde o záměrný kontrast, něco výtvarného v jinak ryze přírodním prostředí,“ líčí Kraus, který se řídil také úvahou, že červená je barevně komplementární k zelené.
„Na barevném kruhu stojí tyto barvy naproti sobě, což vytváří nejsilnější možný kontrast, dynamiku a zářivý vizuální efekt. Tato kombinace je hojně využívaná v designu, módě či ve fotografii pro zvýraznění obou barev,“ doplňuje Miroslav Styk.
Velikost pozemku umožnila, aby na něm koexistovalo obojí – vzrostlé stromy, stejně jako stavba, v níž bydlí denní světlo. Les domu nijak nestíní.
Energie versus klid
Interiér studio Architektura rozdělilo na západní a východní křídlo. Na západě se nachází obytná zóna, na východě klidová. „Chtěli jsme jasně oddělit spaní a žití, tedy klidovou a aktivní zónu, jak to na našich domech děláme skoro vždy. Je to praktické, protože se nemísí energie či hluk, jde ale i o jakýsi rituální princip. Východní křídlo dostane jako první východní slunce, západní je poslední část, kam slunce zasvítí, než zajde,“ říká Kraus.
V aktivní části se nachází kuchyně, jídelna a rovněž obývací pokoj se zavěšeným krbem. Všechno to, co je živé. V noční části jsou ložnice, koupelny a šatny, vše, co je tiché. V horní úrovni je kromě vstupního zázemí ještě pracovna a také místnost pro hosty, která se však časem může stát posilovnou nebo kanceláří.
Stavba versus příroda
Interiér si vzal na starosti designér Jan Waltr. Vnitřek s červenou spolupracuje, hlavně kontrastně, v zásadě ho spojuje bílá barva s černými prvky, spolu se světlými dřevěnými podlahami. Doplňují je lité podlahy v koupelnách. Nachází se tu ale také hodně světel, svítí dokonce i schodišťové madlo.
Interiér je ve znamení čistoty a jednoduchosti, ale zároveň výtvarnosti. Velkou roli tady hraje rovněž prosklená fasáda orientovaná směrem do zahrady.
„Výhledy jsou tu úžasné, nejen do těch stromových bytostí, někdy je vidět i hladina rybníka dole, občas tudy projde srnka, liška, možná i divočáci a žije tu také hodně ptáků. Příroda na pozemku dole je monumentální, syrová, velkého měřítka, vydává své zvuky, stárne, mění se, a může být i nebezpečná. Kontrolovat bude potřeba vysoké stromy,“ popisuje David Kraus.
Do zahrady architekti prakticky nezasahovali, ta je svým vlastním návrhem. Jen v horní části pozemku u domu vznikla terasa a autoři sem také položili velké kameny, které se našly v jámě po původním domě. Po obou stranách stavby vedou nahoru velké červené schody, jež dotvářejí hmotu domu.
Architekt Kraus popisuje, že k návrhu červeného domu studio přistoupilo se záměrem položit do drsného prostředí něco opečovávaného, lidského, klidně i trochu uměleckého. Nad rybníkem v Jevanech díky tomu červeně září kontrast lesa a člověka.
