Pětadvacetiletý sportovec získal čtyřikrát titul českého šampiona. Mnohé úspěchy zaznamenal také na mezinárodní scéně.
Operace a pak tři chemoterapie. Zpráva o rakovině nejlepšího českého badmintonisty Petra Koukala z Hořovic byla překvapením. Olympionika diagnóza nádoru varlat nezlomila a zákeřné nemoci se postavil tak, jako svým soupeřům na hřišti. A vyhrál. Dnes se již opět naplno věnuje sportovní kariéře a vrací se ještě silnější, jak sám říká, především psychicky. Zeptali jsme se Petra Koukala, jak se mu změnil po léčbě život a jaké má nyní plány.
Procházíte těžkým obdobím. Jak se nyní cítíte?
Nyní už je vše lepší a veselejší. Z nejhoršího jsem venku a užívám si, že můžu znovu trénovat a užívat si život naplno.
O vašem boji s nemocí se toho už napsalo hodně. Čím jste si už při léčbě prošel a co vás ještě čeká?
Hned druhý den po diagnóze jsem absolvoval operaci, při které mi byl nádor odstraněn. Čtyři týdny trvala rekonvalescence po operaci a 20. října loňského roku jsem začal první ze tří cyklů chemoterapie. Každý cyklus trval pět dní, při kterých jsem strávil šest hodin denně na kapačkách. Pak následovalo šestnáct dní odpočinku. Celkem moje léčba trvala tedy devět týdnů, poslední chemoterapie skončila 3. prosince. Výsledky jsou uspokojivé a podle lékařů jsem zdravý. Nyní mě čekají snad už jen pravidelné kontroly a sledování, ze začátku každý měsíc, následně se budou prodlevy prodlužovat.
Na kurty jste se vrátil relativně rychle a hned jste opět začal válcovat soupeře. Jak se vám nyní hraje?
Chybí mi kondice, především rychlost a vytrvalost. Z toho pramení mnoho nevynucených chyb a malá herní jistota. Věřím ale, že zlepšení je jen otázka času.
Cítíte se slabší nebo silnější? Psychicky vás musely poslední měsíce zocelit.
Psychicky rozhodně silnější. Nejen na kurtu, ale i v běžném životě. I přesto, že mi to všechno, čím jsem si musel projít, asi ještě úplně nedochází. Fyzicky jsem podstatně slabší, ale o to větší mám chuť do tréninku a do hry.
Člověk si při pohledu na vás nemůže nevšimnout změny v image. Jak na ni reaguje okolí?
Už si snad všichni zvykli. I já. Ze začátku to nebylo jednoduché, ale na druhou stranu v kontextu s tak zákeřnou nemocí jsou tyto, dalo by se říci, estetické detaily maličkostí a člověk se s nimi snadno smíří.
Za poslední tři měsíce jste se objevil snad ve všech novinách, ještě nedávno vás znali jen příznivci badmintonu, dnes už o vašem příběhu slyšel téměř každý. Poznávají vás nyní lidé častěji?
Stává se mi to. Občas mě poznají třeba lidé v restauraci nebo na ulici a prohodí se mnou pár slov. Nijak mě to neobtěžuje a většinou je to příjemné a milé.
Který okamžik byl v poslední době nejtěžší?
Únava po prvním tréninkovém týdnu.
Nosíte náramek Livestrong, inspiruje vás příběh Lance Armstronga?
Nosil jsem ho již dříve, teď pro mě získal jen hlubší význam a rozměr. Příběh Lance Armstronga jsem samozřejmě četl a i pro mě je obrovsky motivující. Snažím se dostat s ním do kontaktu a získat jeho tvář pro moji kampaň, kterou připravuji.
Armstrong se po zotavení vrátil a vyhrál Tour de France, co budete dělat vy?
Pokusím se vrátit do světové badmintonové špičky a znovu se kvalifikovat na olympijské hry, které se konají příští rok v létě v Londýně.
Změnil jste nějak po léčbě životosprávu?
Ne nijak zásadně. Snad jen to, že piji každý den minimálně pět litrů čisté vody.
Píše se o vás hodně. Co vy, budete také psát? Určitě by mohli vaše zkušenosti a přístup jiným.
Snažím se rozjet osvětovou kampaň, která by dala jasný vzkaz, že rakovina varlat se může týkat kteréhokoliv mladého muže a že je potřeba v případě jakéhokoliv podezření ihned vyhledat urologa. Včasná diagnóza může zachránit život nebo přinejmenším velmi zkrátit dobu léčení. Zároveň točím dokumentární film, který se bude připravovat až do olympijských her v Londýně 2012.
