Letos pětaosmdesátiletý Ladislav Helge působí v české kinematografii již od 40. let. Začínal jako asistent režie u Jiřího Krejčíka. Jeho samostatné filmy z druhé poloviny 50. let Škola otců a Velká samota vnesly do tehdejší kinematografie nové postupy, nastolily kritičtější reflexi společnosti a předznamenaly celkové uvolnění let šedesátých.
V nich natočil Helge svůj vrcholný snímek Stud, vystihující politickou atmosféru Pražského jara. Podstatné je i Helgeho angažmá v profesních organizacích: Filmovém ústavu, Studiu dětského filmu a zejména filmovém a televizním svazu FITES. Po roce 1989 se podílel na rozvoji FAMU, nejprve jako pedagog a poté jako člen její Umělecké rady.
Jan Špáta (1932 až 2006) patřil k předním dokumentaristům. Jeho filmy spojují vysokou estetickou kvalitu se silným humanistickým akcentem. Pro jeho režijní směřování měla zásadní význam spolupráce s Evaldem Schormem, na jehož několika snímcích se podílel kameramansky i autorsky. Od roku 1964 natáčel vlastní filmy, které získaly značný ohlas doma i v zahraničí. Obsáhl v nich různé formy dokumentarismu: sociologický esej (Největší přání), cestopis (Země sv. Patricka) nebo umělecký portrét (Variace na téma Gustava Mahlera). Jako pedagog FAMU ovlivnil další generace dokumentaristů. Své úvahy shrnul i do několika knih.
Cena se uděluje u příležitosti Světového dne audiovizuálního dědictví (27. října), jejími nositeli jsou osobnosti, které svou tvorbou významně přispívají k rozvoji filmu či pohyblivého obrazu. Cena se k dalším státním cenám v oblasti kultury přidala v roce 2009. Laureáty ceny se dosud stali Jiří Krejčík, Břetislav Pojar a Jan Němec a in memoriam byla udělena Karlu Kachyňovi a Zdeňku Liškovi.
V prvních dvou letech se konal pro filmové ceny samostatný ceremoniál, loni bylo jejich udílení spojené s dalšími státními cenami v kultuře. Letos se ministerstvo v době úspor rozhodlo pořádat ceremoniál opět samostatně. Letošní nositelé státní ceny za literaturu a překlad ministerstva kultury budou oznámeni v úterý.
