Ačkoli je nutno galerii pochválit za snahu představit alespoň něco z díla legendárního průkopníka moderního umění, nedotažený koncept její smysl a kvalitu sráží.
Výstava poprvé v historii propojuje Hrabalovy texty s dílem Francise Bacona. Obě osobnosti však jsou ve značně nevyrovnaném vztahu. Hrabal patří mezi nezpochybnitelné ikony, ale především českého prostoru, naopak Bacon se posmrtně stal mezinárodní superstar současného umění. V tom se odráží i marketing, jenž láká především na Bacona. A také kritika se soustředí spíše na efekt, jejž vyvolávají právě jeho kresby, v Česku doposud neuvedené.
Expozice předkládá 35 velkoformátových kreseb a několik obrazů, které jsou ovlivněny neustále se vracejícím motivem ve všech životních etapách, portrétem papeže Innocenta X. od Diega Velázqueze. I tento obraz v reprodukované podobě je součástí expozice.
Vystavované dílo pochází ze sbírky Cristiana Lovatelliho Ravarina, italského Baconova společníka z posledních let života. Nejen jeho sbírku však zpochybňuje italský soud řešící pravost těchto děl. Sám Bacon o sobě tvrdil, že se kresbě nikdy nevěnoval a vždy maloval rovnou na plátno. Vše je však třeba brát s jistou rezervou, kontroverze a zvýšený zájem kritiků umění a galeristů však jen nahrávají aukčním síním, které ženou ceny Baconova díla nahoru.
I kvůli tomu všemu se vytrácí souvislost mezi Baconovými kresbami a Hrabalovými texty, jež by měla být stěžejní. Oba muži kromě stejných emocí, které se ale během života tolik měnily, nemají nic společného. A snad i proto texty nijak nesouvisí s konkrétními vystavovanými kresbami. Ty však jsou působivé a naznačují Baconova génia. Proto si pozornost zaslouží.
Autorka je spolupracovnicí redakce
