Vždyť právě systémy komplexní, chaotické, vyvíjející se a nepředvídatelné, jaké v přírodě nacházíme, mohou být tou největší výzvou k tvůrčímu dialogu. A tak se současní umělci vypravují i do biologických laboratoří, uzavírají spolupráce s genetiky a botaniky a využívají aparát vědy k pokládání nových otázek.
Klíčovou otázkou expozice Biopolis je hranice mezi umělým a přírodním. Digitální technologie mohou do značné míry přírodu napodobovat a modelovat. Ve zjednodušeném modelu jsou některé vztahy názornější, ale je možné vytvářet i modely dosud neexistující, paradoxní. K nim patří třeba pokus nizozemské umělkyně Jalily Essaidi získat laboratorními prostředky neprůstřelnou lidskou kůži. Pokus de facto vědecký pro umělce představuje základnu pro nové pohledy na situaci člověka ve světě.
Citlivá role člověka mezi přírodou a technikou
Člověk je samozřejmě oním citlivým jazýčkem na vahách mezi přírodou a technikou. Fascinující jsou pokusy umělců o vytvoření systémů, kdy dochází k vytvoření druhé přírody nebo jejího náznaku technickými prostředky. Pareidoloop je například program, který z náhodných geometrických polygonů vytváří shluky podobné lidským tvářím.
Jiné instalace, jako třeba Pulse, vizualizují nezachytitelné tendence v kyberprostoru, aktivity na určitých webových stránkách a podobně. Instalace Plíce od skupiny českých tvůrců zase nabízí prostředí, které reaguje na lidský dech. Nebude chybět dokonce ani workshop o tom, jak si vytetovat na tělo strojem čitelný QR kód.
Část výstavy s prezentacemi tří desítek tvůrců z celého světa bude deinstalována již v sobotu, zbytek bude k vidění do 12. dubna. Festival Enter pořádá ve spolupráci s Národní technickou knihovnou sdružení CIANT.
O autorovi| Ivan Adamovič, Autor je spolupracovníkem redakce
