Mám kolem sebe rád veselé lidi

O radostech ve svém životě vypráví v posledním díle seriálu Sedmičky liberecký podnikatel Miloš Vajner.

Umí si užívat života a má z něj radost. Liberecký podnikatel, majitel Centra Babylon Miloš Vajner, o svých radostech mluví s nadšením a zapálením pro věc.

1. Cestování po Česku

Za svůj život jsem viděl spoustu zemí, procestoval jsem jich čtyřicet nebo padesát. Ale nikde mě to nebavilo tak jako v České republice. Všude je jen písek, horko. Lidé hodně jezdí za mořem a do populárních končin, ale já nejraději trávím dovolenou v naší zemi. Mám rád zeleň a navíc členitou krajinu s kopci. Jednoduše, v mém případě platí všude dobře, doma nejlépe.

2. Práce

Jako člověk potřebuji tvořit a být k něčemu potřebný. Doba, kdy byla pro mě práce povinností a nutností k obživě, dávno pominula. Práci neberu jako nutné zlo, ale jako prostředek ke kontaktu s lidmi a možnost zdokonalovat se. Mám radost z toho, když je za mou prací vidět nějaký výsledek. V životě jsem dělal snad úplně všechno a nevadí mi ani manuální práce. Jsem kluk z vesnice a už jako mladý jsem se naučil zedničinu, truhlařinu, umím nahodit zeď a takové věci. Prostě co je potřeba. Jako student jsem se manuální prací živil, a když jsem žil v cizině, tak zpočátku taky. Práce se nebojím, co jsem se naučil, se mi hodí celý život. Myslím, že každá práce je potřebná.

3. Tvůrčí činnost

Jsem vynalézavý typ. Bavilo mě třeba dělat exponáty do našeho IQparku v Centru Babylon. Baví mě věci zdokonalovat, tak abych pak viděl konkrétní výsledek. Mám výtvarné vlohy a i vzdělání. Vystudoval jsem keramickou školu v Karlových Varech a pak jsem chtěl jít na UMPRUM, ale tam mě nevzali. Vystudoval jsem tedy netkané textilie na liberecké Technické univerzitě. Můžu tak kombinovat jak své výtvarné, tak i technické dovednosti.

4. Vlastenectví

Vnitřně jsem vlastenec. Naučil jsem se tomu v emigraci, v cizině. Lidé kolem vás jako emigranta donutí. A tak vlastně každý, kdo je venku, pak nedá na svou rodnou zemi dopustit. Potom, když jsem zakořenil v Liberci, jsem se stal patriotem Libereckého kraje. Náš kraj je téměř dokonalým v tom, co nabízí v oblasti cestovního ruchu. Proto se snažím stmelit lidi v branži, aby měl zdejší cestovní ruch tah na branku.

5. Radost jiným

Mám rád, když jsou lidé optimističtí. Smyslem života je mít radost a já mám rád kolem sebe veselé lidi. Jsem životní optimista, i když ten svět kolem zase až tak růžový není. Lidi mají mít radost ze života. I proto buduju Babylon, je to pro mě radost. Odměnou mi jsou spokojení návštěvníci, kteří mají z návštěvy radost. Je fajn koukat na děti, jak blbnou na atrakcích, a potěší mě, když se do Babylonu chtějí vracet. Také proto vymýšlím další a další věci, které nabídnout, a udělat tak všem větší radost.

6. Víno, ženy, zpěv

Všeho s mírou. Pil jsem, historicky jsem už taky viděl spoustu bab a i zpěvu jsem si hodně užil. Jak jsem říkal, jsem kluk z vesnice, a tak nostalgicky vzpomínám na staročeské písničky, které jsem si odzpíval v hospodách, i když teda trochu falešně. Ale všeho je třeba užívat přiměřeně. Nejhorší v životě je, když si něco odpíráte jen proto, že se to podle všeobecného mínění nemá, ale vy to chcete. Pak když takhle na konci života takový člověk leží někde v nemocnici a kouká do zdi, pak lituje, že si ten život neužil.

7. Děti

Mám radost ze svých dětí. Děti se vyvedly, všichni čtyři synové. Miloš žije v Jablonci a je takový bohém po mně. Dan je hloubavý a akorátní, tak trochu sedlák. Žije v Praze. Kuba je momentálně v Austrálii. Od mala je hrozně chytrý, už v pěti letech četl Švejka. Stále studuje. Nejmladší Matěj žije v Liberci, právě dodělal hotelovku a teď se stará o golfové hřiště.