Na hasiče nesyčej
V ťukání do počítače mě přerušil tlukot na dveře. Za nimi se z dýmu jako z kopce sulce vynořil mladík v zákleku s hadicí, kterou zoufale stříkal do protějšího bytu.
Můj muž vytočil sto padesát, pak jsme sbíhali vodou a popelem do přízemí. To už se řítilo červené auto. Z něj vyskákali bezejmenní muži, kteří během chvíle napravili chaos. Nikdo nepolemizoval, všichni jim věřili. A byli to oni, kdo tomu mladíkovi, jenž se vymotal z paneláku a zapálil si cigaretu, prohlédli ruce, zda se nepopálil. Což nenapadlo nikoho. Srocený dav po pohledu na ty dlaně jen uznale pokývl. Ani tehdy, ani když odjeli, přitom o požárnících nepadl žádný vtip. Existují vlastně? Těžko. Hasičům lidé věří. Na hasiče nesyčej.
