Nehodlám dělat slepého mládence

Říká, že umění není o demokracii, ale o vkusu těch, kteří je platí. Stanislav Hanzík představuje svoje sochy v litvínovské galerii.

Busta Josefa Bicana nebo socha nazvaná Svářeč, která získala cenu na světovém Biennale de la jeunesse Paris v roce 1961. To je jen malá ochutnávka z děl téměř osmdesátiletého rodáka z Mostu Stanislava Hanzíka. Průřez dílem je do 15. června k vidění v litvínovské galerii Radniční sklípek. „Já jsem původně vystavovat nechtěl. Ale nakonec jsem se rozhodl, že toho využiju, protože už mám určitý bilanční věk, a udělám přehled své tvorby,“ tvrdí akademický sochař, jehož tvorba je v řadě českých měst, ale také v New Yorku.
Hanzík, žák profesora Laudy, tam představuje díla od svých začátků až po tvorbu poslední doby, jako je například socha Ivana Hlinky, pomník fotbalisty Bicana, pomník písničkáře Karla Hašlera nebo kontroverzní socha královéhradeckého starosty Ulricha.
„Ta se stala předmětem určitých dohadů, ale mě osobně to moc nezajímá, protože umění není o demokracii,“ říká sochař s tím, že podle něj je hlavně o vkusu těch, kteří je platí. „To je vždycky vizitka toho, kdo drží ten měšec s penězi v ruce. S tím já nic neudělám, že se socha v Hradci Králové někomu nelíbí,“ říká k tématu, které v poslední době hýbalo východočeskou metropolí. Hanzíkovy tvorby si vysoce cení také jeho kolegové. „Jeho modelace je bomba, protože v době, kdy svá stěžejní díla tvořil, se nosil socialistický realismus a on dělal takovouto modernu. Dnešní mladí před ním musí smeknout,“ říká o Hanzíkovi sochař Karel Meloun z Klášterce nad Ohří, známý pořádáním mezinárodního setkání uměleckých kovářů Eurokov.

Chystá konec kariéry

Hanzík, který je zakládajícím profesorem katedry výtvarné tvorby s multimediálním programem na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, tvoří od roku 1963 ve svém ateliéru v horské obci Křížatky u Litvínova, kde hodlá dožít. Tam se přestěhoval po návratu ze stipendijního pobytu v Paříži. Věnuje se hlavně volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře. Chystá se bilancovat. „Pomalu budu s velkou tvorbou končit, nehodlám nikomu dělat, jak se říká slepého mládence,“ uzavírá Stanislav Hanzík.