Nizozemští vědci chtějí stvořit karbanátek "in vitro"

„Mohli bychom tak získat ohromné množství zdrojů,“ řekl na vědecké konferenci v Kanadě profesor Mark Post, jehož skupina z univerzity v Maastrichtu za objevem stojí.

Vlákninu se podařilo vyrobit s pomocí kmenových buněk. Základem procesu je odebrání svalových buněk - myoblastů - ze živého zvířete. Ty jsou pak umístěny do výživné kultury, v níž se dále v laboratoři vyvíjí. Kromě toho je jim třeba poskytnout určitou podpůrnou kostru, aby mohla vzniknout trojrozměrná svalová vlákna schopná smršťovat se a natahovat.

Miniaturní kousky umělého, šedivého a chuťově neutrálního masa se už podařilo vyvinout i v jiných laboratořích. Klíčem k syntetickému masu je však právě dopracovat se ke komplexní svalovině podobné té, jako mají živá zvířata. Kromě svalových vláken musí obsahovat i tukové buňky, které dodají chuť, a krevní řečiště, jež bude zdrojem barvy a železa. Všechny tyto součásti mají být vypěstovány odděleně a teprve potom spojeny dohromady.

Naděje pro světovou výživu

První výsledek Nizozemců je několik laboratorně vzniklých pásků bělavé masové vlákniny dlouhých asi dva centimetry, širokých centimetr a tlustých zhruba milimetr. Tato vlákna budou spojena s uměle získaným tukem a krví. Laboratorní „výroba“ přijde na 200 tisíc liber (šest milionů korun), ale profesor Post tvrdí, že jakmile bude princip předveden a výrobní technologie vylepšena, cena klesne. „Chceme ukázat, že jsme toho schopni. Pak bude třeba ještě hodně práce i peněz, abychom se dostali k účinné výrobě a cenové výhodnosti,“ řekl.

Proč se vynakládají takové sumy na vývoj nových metod výroby masa, když ty tradiční fungovaly tisíce let? Protože odborníci na výživu jsou přesvědčeni o tom, že tyto metody jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Podle odhadů bude třeba vzhledem k růstu obyvatel v příštích 50 letech produkci potravin zdvojnásobit. Ztěžovat to bude nová urbanizace krajiny, klimatické změny i nedostatek vody.