Odvážný Danielův svět boří předsudky o pedofilech

Danielův svět

Danielův svět Zdroj: artcam

Iva Přivřelová
Zatímco hrané české filmy zatím naznačují jen další průměrný rok, tuzemské dokumenty, které se v zimě dostaly z festivalů do kin, se jeví mimořádně silně. Po portrétu faráře Opři žebřík o nebe, který ukázal, kolik toho můžeme mít společného s lidmi z okraje společnosti, přichází Danielův svět, v němž řada diváků překvapivě objeví, kolik může mít společného s pedofilem.

Právě s touto démonizovanou sexuální orientací se narodil Daniel, ve filmu 25letý student literatury. A jako řada dalších takových se rozhodl smířit se s vyhlídkou na život bez sexu a bez partnera – jedna z mnoha zajímavých informací filmu zní, že většinu zločinů na dětech nepáchají pedofilové. Daniel není typický pedofil v tom, že se odvážil na kameru vystoupit se svým jménem i tváří, a snímek je tak i příběhem jednoho coming outu, tedy přiznání si vlastní sexuální orientace, a nalezení vlastní identity. Jeho okolí je až neuvěřitelně chápavé a tato upřímná a otevřená ukázka žánru humanistického dokumentu dokáže vysvětlit proč. Daniel veskrze působí jako běžný pražský mladý intelektuál. Nechce nikoho zneužívat, zároveň nechce lhát a celý život se stydět, protože většinová společnost má o pedofilech mylnou představu (jak ironicky ukazuje píseň dívčí skupiny LuŠtěLa).

Přístup Veroniky Liškové je neskandální, jemný a k tomu ještě i filmově zajímavý. Nechává Daniela mluvit za sebe. Ač si na jeho mírně přepjatý mluvený projev asi bude muset obecenstvo chvíli zvykat, jako vzdělaný člověk umí přiblížit své vnitřní pochody včetně depresivních stavů, které popisuje se smutnou sebeironií. Režisérka sama se k jeho cestě vyjadřuje hlavně pomocí obrazu a vybraných lokalit, mezi nejvýmluvnější scény filmu patří závěrečný obraz na kluzišti nebo „terapeutická“ debata pedofilů v maskách čertů, andělů a Mikulášů, doprovázená načerněním a pak smýváním Danielova obličeje. Lišková je chápavá, ne však alibistická nebo jednostranná.

Danielův svět tak představuje ojedinělý počin spojující sílu filmového výrazu se silou příběhu osudu svého protagonisty a s významnou společenskou rolí. Ve své citlivé podobě může výrazně přispět k novému náhledu na zatím tabuizované a tím v podstatě neznámé téma. Jeho tempo není při pouhých 75 minutách úplně vyrovnané a ne všechny scény jsou tak zajímavé jako návštěva sexuologa nebo opatrná snaha Daniela a jeho pár přátel zúčastnit se pochodu za práva sexuálních menšin. Obraz pedofilů tu ovšem vypadá dost plasticky a přesvědčivě, a Danielův svět tak svým příkladem dokládá, jak důležité i přínosné je vnímat druhé bez předsudků.

Danielův svět
(dokument, Česká republika, 75 minut)
Režie: Veronika Lišková
Hodnocení: 90 %