Pochybnosti, pochybnosti...

Náměstkyně pro kulturu Laubová a nový ředitel Vikor popřeli, že by nižší rozpočet byl důvodem k propouštění. Momentálně. To je dobrá zpráva, slovo „symfonický“ v názvu jednoho z nejstarších těles v Evropě zůstane.
K osekání ovšem může dojít později. Precedens už tu máme, když politici „vymazali“ z historie stálý soubor divadla. Přestože tehdy primátor Roubínek přímo na jevišti hercům tvrdil, že soubor zachová. Na špinavou práci bylo jen nutné najmout někoho, kdo nemá problém s její realizací. Tehdy to byla náměstkyně Makkiehová. Kde je nyní záruka, že Vikor nemá podobné zadání? Formulace „po zvážení všech okolností se stal ředitelem“ vyvolává pochyby, co to bylo za okolnosti. A byla jeho koncepce opravdu nejlepší mezi devíti uchazeči?
Podle Laubové má být ředitel orchestru dobrý ekonom a manažer. Z Vikorových slov plyne, že ekonom není a za největší manažerský předpoklad považuje své třiadvacetileté působení v orchestru, o němž prý za tu dobu ví vše. Je ale člověk, s nímž má problém vyjít více než polovina orchestru OE tyto obavy dodali hráči písemně k rukám radních OE zárukou klidu?
V novodobé historii orchestr pocítil dopady politických rozhodnutí už nejméně dvakrát (ředitelé Pololánik a Formáček) a dodnes se z toho úplně nevzpamatoval. První orchestr rozvrátil a po roce zmizel, druhému se nepodařilo nic napravit, a magistrát se tak musel obrátit na Aloise Ježka, zda by trosky stmelil.
Největším problémem ale zůstává vztah karlovarských politiků ke kultuře. Léta chybí koncepce, na postu odpovědného náměstka je každou chvíli někdo jiný. Finanční podpora kultury je žalostná, což se určitě nezmění, pokud rozhodují politici, kteří přepočítávají, na kolik koncertů KSO musí být plno, aby se to vyrovnalo návštěvnosti jednoho hokejového zápasu v hale.
S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému se politici nemohou divit pochybám. Ale oni se asi nediví. Myslím, že je jim to všechno úplně jedno.