Potkat kominíka a nechytit se za knoflík? Zkuste to
Zatímco se po sluncem zalitém Masarykově náměstí v centru Ostravy procházejí lidé v letním oblečení, na střechách okolních domů pracují dva muži v černých montérkách a bílé čepici − ostravští kominíci Ivan Kerlík a Antonín Papík. Centrum Ostravy přitom kominíci přiliš v lásce nemají. „Jsou tady špatné lávky, šikmé střechy,“ zdůvodňuje Kerlík. Ani přístupy na střechy nejsou podle kominíků dobré. Na půdách jsou často žebříky, které pamatují snad první republiku. Strach ani závratě ale nemají. „To bychom tuto práci nemohli dělat,“ říká druhý z kominíků Papík. Do ulic mají ze střechy krásný výhled, na lidi dolů se ale nedívají. „Ani mě to už nenapadne. A navíc na to nemám ani čas,“ usmívá se Papík. Když lidé vidí kominíka, spíše než s lezením po střechách si ho okamžitě spojí se štěstím. Chtějí si na „mužíčka v černém“ sáhnout nebo se alespoň dotknou svého knoflíku. Odkud se vzal tento zvyk, kominíci nevědí. „Prostě se to tak traduje od nepaměti,“ říká Kerlík.
Zkuste se nechytit za knoflík
Na osahávání si zvykl. „K našemu povolání to prostě patří. Pokud to někomu přinese štěstí, tak ať si klidně sáhne,“ dodává Kerlík. Původ pověry vznikl zřejmě před dávnou dobou, kdy ve vesnicích vznikaly požáry především kvůli ucpaným komínům. Příchod kominíka do vsi byl proto štěstím. V některých částech Velké Británie je pro nevěstu štěstí vidět kominíka ve svatební den. Mnoho kominíků této pověry využívá a čistí komíny v rodinách, kde je svatba, zrovna v tento den.
Ostravští kominíci denně zkontrolují nebo vyčistí až deset komínů. Ve starých domech bez výtahu při tom vystoupají několik desítek schodů. Už je raději ani nepočítáme,“ říkají společně.
Čištění komínů má svá pravidla. Už spoustu let. Do komína spouští kominík nejdříve kouli na velké usazeniny, pak štětku, kterou čistí stěny komína. Moderní technika dorazila ale i sem. „Když kontrolujeme komín přímo z bytu, přes dvířka, tak si bereme kameru a notebook,“ nastiňuje Kerlík.
Stejně tak občas využívají kominíci vysílačky. „Když je jeden z nás v bytě a druhý na střeše, tak na sebe nemusíme hulákat přes okno. Ale někdy mluvíme i přes komín, to je výborný zvukovod,“ vysvětluje Papík.
Jinak čistí komín na plynový kotel a jinak ten, kde se topí dřevem nebo uhlím. „V plynových nejsou saze, takže kontrolujeme z bytu, jestli dobře těsní,“ vysvětluje Papík. Narozdíl od nájemníků nejsou kominíci nadšení z moderních plastových oken. „Dům nebo byt kvůli nim nevětrá. Může tak vzniknout podtlak, který nažene zplodiny zpět do bytu,“ upozorňuje Papík.
Kominické řemeslo si vybral i jeho syn. „Dělá to už deset let. Sice teď v jiné firmě, kterých je v Ostravě asi dvacet, ale bude se ke mně vracet,“ říká Papík.
Kominící štěstí nejen nosí ostatním, občas ho sami potřebují. „Kontrolovali jsme konstrukci stodvacetimetrového komína ve vítkovických železárnách. Už vylézt nahoru byla pořádná fuška. Jak začal foukat vítr, tak to s námi začalo házet až osm metrů od komína. Museli jsme zkrátit lano, ale i tak to s námi pořád házelo,“ popisuje Papík. Nahoře pak hrubou silou za pomoci speciálních nástrojů odstranili usazeniny.
Od začátku roku platí vyhláška, která nařizuje majitelům domů pravidelně čistit komíny. Ostravským kominíkům práce ale nepřibylo. „Je to zhruba stejné. Ona totiž ta povinnost byla i předtím, ale spíše se o tom tak nemluvilo. Akorát teď musíme po nocích vyplňovat protokoly, to dříve nebývalo,“ říká pětapadesátiletý Papík.
