Výtečný hlavičkář a v minulém ročníku ČFL také poměrně produktivní střelec. To je stručná charakteristika šestadvacetiletého Romana Pivoňky, který se umí velmi dobře pohybovat ve svém i v soupeřově pokutovém území. O jeho nepostradatelnosti svědčí rovněž fakt, že v minulé sezoně svému mužstvu chyběl jen v pěti utkáních.
Jaká byla z vašeho pohledu minulá sezona?
Mně i celému mužstvu se velice vydařila. Měli jsme výborné mužstvo, fungovalo nám to i v kabině, což se promítlo i ve výsledcích. Trenér nám dodává dobrou náladu, a na hřišti je to vidět.
V posledním ročníku ČFL jste ve 29 utkáních nastřílel 9 branek. To je na obránce poměrně slušná bilance, viďte?
Nezlobil bych se, kdybych to letos zopakoval. (úsměv) Samozřejmě trénujeme standardní situace a mým úkolem je do nich chodit. Občas se mi při některé povede vstřelit gól. Pro mě je ale hlavně důležité, abychom branky nedostávali.
Jak jste se spoluhráči prožíval nedávno skončenou letní přípravu?
Příprava nebyla příliš dlouhá a celou jsme ji absolvovali v Písku, v její hlavní fázi jsme trénovali dvakrát denně. Ze začátku jsme dost běhali, ale mně to ani moc nevadilo. V přípravných utkáních jsem většinou odehrál jeden poločas, protože trenér zkoušel různé varianty složení mužstva.
V prvním kole nové sezony jste však proti rezervě pražské Slavie (2:1) odehrál celé utkání.
Zápas se nám povedl, a to i herně. Moc jsme se na něj těšili a také jsme se dobře připravili. V prvním poločase jsem trefil po standardní situaci břevno. Škoda, mohlo to být už 2:0 pro nás. I tak jsme ten zápas měli ve svých rukou.
Nakolik silné je současné mužstvo Písku?
Myslím, že se to ukáže až později, v průběhu sezony. Teprve poté se uvidí, na co máme. Naše mužstvo je dobře poskládané a, jak už jsem říkal, funguje i kabina. Je to dáno i tím, že se nám daří. Nehádáme se a víme, co od nás vedení klubu očekává. Se spoluhráči jsme si docela povahově blízcí a nejsou mezi námi vysoké věkové rozdíly.
Prošel jste prvoligovým klubem a nyní hrajete v třetiligovém. Jaké jsou mezi nimi pro fotbalistu rozdíly?
V Dynamu jsme trénovali dopoledne a často i dvoufázově. V Písku se trénuje jednou denně a odpoledne, protože někteří hráči mají kromě fotbalu i jiné zaměstnání. Rozdíly jsou také v přípravě před zápasem. S Dynamem jsme často odjížděli už den před zápasem a spali v místě utkání. I před domácím zápasem se jelo například na Hlubokou. Líbila se mi ta první varianta, ale i teď jsem spokojený. V Písku jsou velmi dobré podmínky – prostředí, areál, rehabilitace.
Jaká je z vašeho pohledu Česká fotbalová liga, v níž Písek nastupuje?
Je to náročná soutěž. Už jen proto, že ji hraje velké množství B mužstev, která jsou často posílená o hráče z „áček“. Není to jednoduché. V téhle soutěži totiž nastupují jak mladí, běhaví hráči, tak i ti starší a zkušenější. Vzhledem k počtu utkání je to navíc nejdelší soutěž u nás. Náročné je také cestování, protože musíme jezdit po celých Čechách.
Jak zvládáte pravidelné přesuny mezi Českými Budějovicemi, kde bydlíte, a Pískem?
Je to padesát kilometrů, takže se ta trasa dá zvládnout. Do Písku jezdíme s budějovickými spoluhráči čtyřikrát týdně, jeden den v týdnu máme volno. Sejdeme se už v Budějovicích a po cestě si aspoň můžeme popovídat v autě.
Čemu se nejraději věnujete ve volném čase?
Mám čerstvě narozeného syna, kterému je šest a půl
měsíce. Snažím se mu maximálně věnovat. Například ve volné neděli jej vezmeme na výlet. S přítelkyní si občas zajdeme do kina a potěší mě také dobrá večeře. Odpočívám aktivně: s přáteli si rád zajdu na tenis, do posilovny nebo na plovárnu. U knížek neležím, ale mám rád dobré filmy. Naposledy jsem viděl Dobu ledovou v 3D a líbil se mi i Milionář z chatrče.
Jaké máte ambice do budoucna?
Hlavně chci podávat co nejlepší výkony tady v Písku, kde jsem spokojený. Týmovým cílem je dostat se v tabulce co nejvýše. A já osobně bych si rád ještě někdy vyzkoušel vyšší soutěž. Tím se netajím.
