Děly se ale na té plzeňské právnické fakultě věci!
Člověku je někdy až absolventů líto, když slyší všechny vtipy. Když se ale člověk podívá na rigorózní práce zblízka, zjistí, že skutečnost mnohdy vtípky bohatě přebíjí. Sourozenci si bratrsky vyměňuj í práce a jediné, co na ni ch změní, jsou křestní jména. K titulu JUDr. to u komise s mystifikátorem Kindlem bohatě stačí.
Student i ale prostě jen využíval i možností, jak doj í t k c í l i cestou nejmenšího odporu. To není možná správné, rozhodně však pochopitelné. Méně pochopitelný j e přístup rektora Průši, který je stále pouze ve vleku událostí a vlastně jen opakuje: „Já nic, já muzikant.“ On ale není přece jen pouhý přihlížející – je rektor, šéf Západočeské univerzity.
