Nebojuje o nejvyšší příčky ve Světovém poháru jako Lukáš Bauer, neporáží Auklanda či Northuga jako Stanislav Řezáč. Ale letos vyhrál tolik závodů, jako málokterý český lyžař. Novoměstský závodník Jiří Ročárek dokázal triumfovat na věhlasných podnicích, vyhrávat závody v Německu i Rakousku a nakonec si přivezl medaili i z mistrovství republiky.
Úspěchy sbíral především na dlouhých tratích, takzvaných laufech. Jednou dokonce nakoukl i do prestižní série FIS Marathon cup, kde působí řada es známých ze Světového poháru. Na Dolomittenlaufu dojel ve světové konkurenci na patnáctém místě. „Byl to dobrý závod a jsem rád, že jsem si dokázal, že se i se slavnými jmény dá závodit,“ říká Ročárek.
Velká vítězství
Připsal si i několik cenných vavřínů na prestižních závodech. Ovládl například slavný König Ludwig Lauf v Německu. Hlavní závod se jel klasicky, Ročárek triumfoval o den dřív na padesátikilometrové trati bruslení, která byla součástí seriálu Euroloppet. „Ve skejtu jsem lepší než v klasice, takže mě Fischer většinou posílal na ně. Není to samozřejmě tak prestižní jako hlavní závody, ale to neznamená, že je to lehké. I tady se najdou silní soupeři,“ podotýká Ročárek.
Dvakrát se mu dokonce podařilo vyhrát na Jizerské padesátce. Ale opět ne v hlavním závodě, ten v konkurenci velkých jmen patřil Stanislavu Řezáčovi. Ročárek vyhrál oba přidružené závody: na třicet kilometrů klasicky i dvacet?kilometrů volně.
Ovládl i rakouský Koasalauf, který byl prvním dílem mistrovství Evropy v dálkových bězích. Na padesáti kilometrech volně nedal soupeřům šanci. Ve druhém dílu evropského šampionátu, Šumavském maratonu, dojel na třiačtyřicetikilometrové trati v klasice šestý. Celkově se tak mohl radovat ze třetího místa.
Dařilo se mu i v německém seriálu dálkových běhů, ovládl Skitrail i Skadiloppet. Tam opanoval klasickou pětadvacítku, ale na volné třicítce skončil druhý. Paradoxně za českým reprezentantem Dušanem Kožíškem, který vyniká spíše ve sprintech. „Dojeli jsme spolu do cíle a pak už rozhodoval spurt. V tom jsem neměl šanci,“ říká Ročárek. Druhý dojel i v Polsku na Biegu Piastow, který byl součástí seriálu Worldloppet.
Nejlepší sezona
Letošní zima sportovci z Vlachovic vyšla. „Musím říct, že tahle sezona byla asi nejlepší, co jsem kdy měl. Snad mi to pomůže před tou další,“ přiznává Ročárek.
Před pěti lety chtěl přitom lyžování pověsit na hřebík. „Když jsem chtěl skončit, dal se tady v Česku dohromady nový tým Botasu, který mě oslovil. Rok jsem za něj jezdil, a i když se pak tenhle tým rozpadl, díky dobrým výsledkům si mě všimli u Fischera. Nabídli mi, abych jezdil za ně, a tak jsem u lyžování zůstal,“ směje se Ročárek, který má v rakouském týmu i jednoho novoměstského parťáka Jana Kršku.
I když se mu daří, na živobytí to nestačí. „Můj tým mě podporuje materiálně, taky mě přihlašuje na závody. Ale jinak musím sezonu pokrýt sám, včetně tréninků a soustředění. Takže to není jednoduché. V zimě lyžuju, přes léto pracuju u známého ve firmě. Ale lyžování mě pořád baví, tak snad to takhle ještě chvíli půjde dělat,“ podotýká osmadvacetiletý lyžař.
Na závěr sezony se dočkal i medailového úspěchu na mistrovství republiky. Jako člen novoměstské štafety bral bronz. Čtvrtý byl ve sprintu dvojic a na desítce volně obsadil sedmé místo. „Přede mnou byli reprezentanti, Jakš, Magál a podobně. Asi to dopadlo podle předpokladů. Ti lepší byli přede mnou a ti horší za mnou,“ ohlíží se za republikovým šampionátem.
Teď už se těší na zasloužený odpočinek. „Mám toho za celou zimu plné zuby. Teď nebudu měsíc ani trénovat, tělo si musí odpočinout. Pak začnu zvolna s přípravou na další sezonu, v létě mě čekají i nějaké závody v triatlonu,“ plánuje Ročárek.
Od lyžování si možná odpočine, ale od sportu ne. Hraje totiž fotbal za Vlachovice, které působí ve čtvrté okresní třídě na Žďársku. „A teď mě dokonce zvolili předsedou klubu, takže budu dělat asi úplně všechno,“ uzavírá Jiří Ročárek.
