Do Slavie se dostal náhodou. V roce 1994 dohrál v cizině a mateřský Litvínov na něj neměl peníze. Proto přijal nabídku z Prahy a pomohl klubu do extraligy.
Během šestnácti let se vztah Vladimíra Růžičky a hokejové „Slávky“ vyvinul tak, že jeden bez druhého by byl jako gólman bez branky.
Slavii trénujete už skoro deset let. Oslavíte to?
Nic neplánuju. Ještě bych tu chtěl nějaký ten rok vydržet.
Proč jste právě teď prodloužil smlouvu zrovna o sedm let?
Takhle jsme se domluvili s Tomášem Rosenem (šéf klubu – pozn. aut.). Chtěl jsem dlouhodobou smlouvu, abychom za pár let zase neřešili možnost odchodu do ciziny (Růžička v minulosti velmi váhal nad nabídkami klubů z Ruska – pozn. aut.).
Takhle trvalá spolupráce je v Česku raritou.
To je i moje pozice. Jsem trenér, manažer, šéftrenér mládeže a akcionář. To jinde u nás není.
Máte v klubu spolu s panem Rosenem největší vliv?
Určitě. Jedna z mých podmínek pro setrvání ve Slavii byla, aby se prezidentem stal právě Tomáš Rosen. To velkou měrou spolurozhodlo o tom, že jsem tady zůstal.
Jaký vliv máte na to, jestli se Slavia nastálo vrátí z libeňské O₂ areny do Edenu?
To je věc Prahy 10, která chce ve Vršovicích stavět multifunkční stadion. Uvidíme. Já se o to moc nezajímám. Po triumfu na mistrovství světa jsem byl s manželkou týden v Alpách. Pak jsem se zapojil do suché přípravy týmu, která potrvá do začátku července. Pak je dovolená a já tady mám na ledě hokejovou školu. Takže je to pro mě ve starých kolejích.
Novinkou by už za dva roky mohla být evropská liga, kterou by hrála i Slavia. Co o tom víte?
Moc ne. Trochu jsem o tom mluvil s Petrem Břízou (generální manažer Sparty – pozn. aut.), který je v tom zapojený. Uvidíme. Zatím to neřeším. Už byla nastartovaná Liga mistrů, exkluzivní soutěž, která by podle mě hokeji prospěla, a padlo to. Nevím, co si mám myslet o dalším pokusu.
Přemýšlíte i vzhledem k délce smlouvy dál dopředu než jen na nejbližší sezonu?
Vždycky chcete dělat nějakou koncepci. My se snažíme ji založit na mládeži. Za posledních pět let jsme vychovali hodně hráčů do extraligy, Vláďa Sobotka, který k nám přišel z Třebíče po deváté třídě, je v NHL, Roman Červenka v Rusku, Jakub Klepiš taky. Chci, abychom mladým dál dávali šanci.
Co vás napadne, když vidíte, jak se tihle borci prosazují ve světě?
Že je to dobré. Vzpomínám třeba i na to, jak měl Roman Červenka obrovskou smůlu. Extraliga se mu oddálila proto, že zrovna byla výluka v NHL a do ligy přišla řada hvězd. Jinak tady mladí dostávají dost šancí a to je jedině dobře.
Slavii se pod vaším vedením daří i výsledkově, ale kaňkou na jejím působení v extralize jsou slabé návštěvy v O₂ areně. Souhlasíte?
Já to beru jinak. Slavia je skoro nejstarší klub v Evropě, ale extraligu hraje až od roku 1994. Není tak jednoduché rychle získat tolik fanoušků, jako má třeba Sparta. Jsme rádi, že máme nějaké čtyři tisíce stálých příznivců a snažíme se dělat maximum pro to, abychom získali další. Chceme si je vychovat. Je to dlouhodobá práce, není to na rok na dva.
Nebojíte se, že jich po odchodu tahouna týmu Romana Červenky do sibiřského Omsku ubude?
Ne. V minulé sezoně jich chodilo docela dost, i když nám to nešlo. Až mě to překvapilo.
Před rokem jste mi říkal, že Jaroslava Bednáře nahradíte jenom těžko. Je Červenkův odchod ještě citelnější ztrátou?
Asi jo. Byl to nejlepší hráč extraligy. Poslední dva roky podával úžasné výkony. Potvrzoval to i v nároďáku. Musíme ho nahradit obrovskou bojovností, prosazovat se týmově.
Loni jste si dal za cíl play-off a o semifinále jste mluvil jako o přání. Jste letos optimističtější?
Pořád říkám, že dostat se mezi poslední čtyři mužstva je skvělé. Extraliga je vyrovnaná. My jsme skončili třetí, ale v předposledním kole základní části jsme bojovali o předkolo. Skoro na poslední chvíli jsme se vyhnuli play-out a bojům o záchranu. Na druhou stranu chci, abychom měli co nejvyšší cíle a byli pod tlakem. Tak říkám, že chceme do finále.
Končí angažováním Miroslava Kopřivy slávistické potíže s gólmany?
Snad jo. Já bych chtěl říct jednu věc. Problémy s brankáři trošku řeší celá extraliga. My jsme je v posledních dvou sezonách měli taky, ale jednou jsme došli do finále a podruhé jsme byli třetí. I přesto, že nám každý říkal, že nemáme brankáře. Já bych to tak neviděl. Hodně jsme dávali šanci mladým klukům. A já pořád věřím, že Dominik Furch ještě neřekl poslední slovo, že dokáže, jak dobrý je to brankář.
