S idolem v šatně aneb Když se místo respektu hodí pevná bránice

Zlatá léta českého hokeje si každý z nich pamatuje do detailu. Když Češi dobývali zlato na světových šampionátech, seděli před televizí a prožívali každý souboj u mantinelu. Jako malí si pak hráli na Jágry, Straky nebo Dopity. Teď už jsou dospělí. A se světoznámými hvězdami si tykají. Hokejisté a zároveň rodáci z Hodonína se stali jejich kamarády a spoluhráči.

Pro Sedmičku promluvili o tom, jaké to je přátelit se a nastupovat vedle sedmi současných i bývalých reprezentantů.

Ondřej Šmach o Jaromíru Jágrovi, Pavlu Paterovi a Františku Kaberlem

S doslova hvězdnou družinou trénuje vždy v létě čtyřiadvacetiletý obránce Ondřej Šmach. Do Kladna se o prázdninách sjíždí hokejová smetánka, v týmu navíc stabilně hráli nebo stále hrají další významní hráči české historie. Třeba před třemi lety se Šmach na ledě potkal s Jaromírem Jágrem. Když legendární osmašedesátka bojovala na olympiádě v Naganu, bylo Šmachovi jedenáct let a vypjatá utkání sledoval ve škole s celou třídou. „Setkání s Jágrem pro mě mělo zvláštní nádech, ale nervózní jsem z něj nebyl,“ ujišťuje bronzový medailista z juniorského šampionátu v roce 2005.

O Jágrovi mluví s velkým respektem. Odkoukat od něj herní fígly však může jen stěží. „Je totiž o dvě hlavy vyšší než já. Navíc je dobrý bruslař a pro hokej má parádní postavu,“ doplňuje zadák, který jistotu na bruslích získával na hodonínském zimním stadionu.

Jágr hraje v ruském Omsku, Kladno však vede další člen zlaté generace. Pavel Patera si zahrál NHL, zářil v reprezentaci a i teď patří mezi tahouny mužstva. „Pavel je duše klubu a velký srdcař. Je spíše tichý kapitán, ale když je třeba, nebojí se zařvat a klukům poradit,“ poznamenává Šmach. Na Paterovi oceňuje zejména úspěchy při vhazování. „Dokonce bych řekl, že vyhraje devadesát procent buly. Navíc má super přihrávku. Umí nám dát puk až před prázdnou bránu,“ libuje si kladenský obránce.

Ještě loni Šmach seděl v kabině s bekem Františkem Kaberlem, který zářil v NHL i reprezentaci. „Franta je pohodový kluk se skvělou rozehrávkou. To je podle mě jeho nejlepší vlastnost na ledě,“ vypráví hodonínský rodák.

Kaberle odehrál v zámoří stovky zápasů, hájil barvy Atlanty nebo Caroliny. Přesto se na žádného z mladších zadáků nikdy nepovyšoval. „Pokud jsme za ním nezašli sami, nepoučoval nás. Já jsem se s ním několikrát radil na střídačce,“ vypráví Šmach. Starší z bratrské dvojice Kaberlů je podle něj spíše tichý. V kabině moc slyšet nebyl, o to víc však po odchodu do Pardubic chybí na ledě.

„V létě s námi trénuje i Tomáš Kaberle, Tomáš Plekanec a Marek Židlický. Vážím si toho. Jako malý jsem je totiž znal jen z televize a toužil se jim herně přiblížit. Teď mám možnost si s nimi alespoň zatrénovat,“ dodává Šmach.

Michal Kempný o Jiřím Dopitovi

Když přišel bývalý český reprezentant Jiří Dopita před více než rokem poprvé do kabiny brněnské Komety, mezi hráči seděl mladíček Michal Kempný. Byl nervózní. Najednou před ním stál hokejista, kterého jako malý chlapec sledoval v televizi. „Nevěděl jsem, jestli mu mám tykat nebo vykat,“ vzpomíná Kempný. Rozpaky utnul jednoduše. „Prostě jsem mu řekl čau,“ vypráví se smíchem mládežnický reprezentant.

O Dopitovi mluví s úctou. Dobře ví, čeho všeho tento zkušený borec dosáhl. „V kariéře posbíral mnoho úspěchů. Má velké slovo a přitom si na nic nehraje. Při různých akcích jsme se bavili naprosto uvolněně. Jirka je zkrátka fajn,“ pokračuje Kempný ve vyprávění o trojnásobném mistrovi světa a olympijském vítězi.

Dopitovi je teď jednačtyřicet let, stále však doslova oddře nejen zápasy, ale i každý trénink. A každý sprint. „Je opravdový profesionál. Pořád je v posilovně, nic neošidí. Za to ho obdivuju,“ podotýká Kempný.

Petr Obdržálek o Martinu Strakovi

Bylo léto 2010 a Petr Obdržálek vyrazil do Plzně, aby se porval o místo na soupisce tamních hokejových Indiánů. V minulé sezoně patřil k tahounům prvoligové Třebíče a o prázdninách uspěl i na západě Čech. Díky vlastní píli se z něj rázem stal spoluhráč Martina Straky.

„Ze začátku jsem měl trochu obavu s ním mluvit jako s běžným hráčem. Přece jen je to majitel klubu. Tápal jsem,“ vypráví čtyřiadvacetiletý Obdržálek, který se Strakou odehrál jeden přípravný zápas. Tvrdí, že lepšího spoluhráče vedle sebe v životě neměl.

„Snažil jsem se, abych nezkazil žádnou přihrávku. Když jsem mohl, raději jsem mu místo střely nahrál. Měl jsem respekt,“ vzpomíná rodák z Hodonína na výjimečné utkání.

Straka má podle něj na ledě naprostý přehled. Už při střídání ví o každém spoluhráči i soupeři. „To je až neskutečné,“ podotýká mladý útočník. Uchvátil ho i Strakův raketový start za pukem. „Závody jsme si nedávali, takže nevím, jestli bych mu stačil. V každém případě je obrovská zkušenost být s ním v mužstvu,“ říká Obdržálek.

Stanislav Balán o Jaroslavu Balaštíkovi a Martinu Hamrlíkovi

Do kádru extraligového Zlína nakoukl čtyřiadvacetiletý Stanislav Balán v sezoně 2003/2004, kdy se mužstvo v modrožlutých dresech radovalo z mistrovského titulu. Tehdy se poprvé setkal s hvězdami týmu Jaroslavem Balaštíkem a Martinem Hamrlíkem.

„Jako junior jsem na ně pohlížel daleko uctivěji než teď, když jsem zapadl do kádru. Jsou to prostě lidé, které vidím každý den,“ vysvětluje Balán.

Balaštík vede Zlín jako kapitán a jeho hlas je hodně slyšet v kabině i na ledě. I on ale občas sklopí uši. Fandí fotbalistům Slovácka, a když prohrají, Balán a spol. si na něm rádi smlsnou. „Já navíc fandím Slavii, takže se máme o čem bavit. Nedávno Slovácko prohrálo vysoko s Brnem. Jarda si to pak s námi užil,“ říká se smíchem mladý útočník.

Balaštíka sledoval i v době, kdy válel v NHL za Columbus. Oceňuje u něj hlavně střeleckou pohotovost. „Stačí mu nahrát a on dostane puk do brány,“ podotýká centr třetího zlínského útoku. Dobře zná rovněž zadáka Martina Hamrlíka, který se v kabině stará o pohodovou atmosféru. „Záleží, jak se Martin vyspí. Taková je pak u nás nálada,“ říká Balán.

Sedět s Hamrlíkem třeba u piva chce podle něj pevnou bránici. Statný obránce ze sebe sype jednu historku za druhou a v oblibě má zejména příhody z dětství. Rád mluví o klukovinách, které dělali s bratrem Romanem. Ten hraje v Kanadě za Montreal. „Pokaždé se u příhod z Hamrlíkovy rodiny skvěle pobavíme,“ ujišťuje Balán.