Sedm mužů s městem na krku. Plzeňští primátoři | E15.cz

Sedm mužů s městem na krku. Plzeňští primátoři

Polistopadoví primátoři prozrazují Sedmičce, co se jim povedlo i co čeká sedmého v pořadí, Martina Baxu.

Čtrnáctičlánkový primátorský řetěz starý bezmála sto let navlékl minulý čtvrtek už sedmý porevoluční primátor – Martin Baxa. Jeho šest předchůdců stálo v čele radnice už dvě desítky let. Jejich rozhodnutí ovlivnila směřování a životy sto sedmdesáti tisíců obyvatel Plzně. Měli a mají prostě na krku kromě primátorského řetězu i celé město, i když druhý polistopadový primátor, Zdeněk Mraček, sílu prvních mužů relativizuje.

„To byla vlastně moje první zkušenost s polistopadovou politikou. Zjistil jsem velmi brzy, že hlas primátora má stejnou váhu, jako každého jiného zastupitele. Pravomoci jsou dost malé, spousta lidí to nechápe,“ svěřuje se neurochirurg, který obsadil primátorský post v roce 1990, po prvních svobodných volbách. Sedmička oslovila všechny polistopadové primátory, kromě zesnulého Stanislava Loukoty, aby se jich zeptala, jak ovlivnilo primátorství jejich životy, kterých kolegů si nejvíc váží a také které kroky považují za šťastné či méně zdařilé. Neurochirurg rozhoduje „Na neurochirurgii jsem opravdu vládnul, rozhodoval o operaci, nemusel dlouze diskutovat. Na radnici to bylo úplně jiné, o všem se dlouho jednalo. A dohodnuté záležitosti pak najednou přestaly platit. Musel jsem si rychle zvyknout,“ vzpomíná na velký předěl v životě Zdeněk Mraček. Jeho nástupce Zdeněk Prosek si s působením v primátorském křesle spojuje hlavně příjemné zážitky. „Poznal jsem řadu skvělých lidí, ve výjimečné době jsem se mohl podílet na výjimečných projektech a přitom mě snad primátorování zanechalo v podstatě pořád stejným,“ věří poslanec, který stál v čele radnice v letech 1994 až 1998. A jak ovlivnilo primátorství odcházejícího Pavla Rödla? „Zdravotně hodně a určitě ne v dobrém,“ posteskne si Rödl. Loukota zaslouží obdiv Miroslav Kalous, který vládl na plzeňské radnici jen dva roky, v letech 2004 až 2006, se nemusel příliš rozhodovat, když měl zmínit kolegu, kterého si váží nejvíc. „Vážím si práce každého, ale primátor Loukota byl prvním porevolučním primátorem Plzně a myslím, že zaslouží obdiv a poděkování za odvahu, s jakou vstoupil do veřejného života ve „svobodné době“, o níž nikdo z nás nevěděl, co si má představit,“ připomíná zásluhy zesnulého Stanislava Loukoty. Jasno měl i Zdeněk Prosek. „Já zmíním pana profesora Mračka. Prožil jsem po jeho boku úžasné čtyři roky. Je to člověk, kterého si velice vážím pro jeho moudrost, svéprávnost a konzervatismus,“ hodnotí svého dřívějšího šéfa. Prosek byl Mračkovi technickým náměstkem. A šéf Mraček lichotku vrací nazpátek.

„Zdeněk Prosek byl asi nejaktivnějším primátorem. Nápady, které vznikaly za mého působení, dokázal dotáhnout do konce. Asi nejviditelnějším krokem bylo rozjetí průmyslové zóny Borská pole,“ vypočítává bývalý vynikající neurochirurg. To Pavel Rödl jako správný politik se z jednoznačné odpovědi vykroutil. „Vážím si všech, každého pro něco jiného. Nechtějte, abych popisoval jejich přednosti a vady,“ říká muž, který v závěru primátorského působení odešel od občanských demokratů a stal se lídrem nově vzniklé strany Občané.cz. K městu kultury Všichni muži na radnici (žádná žena si zatím primátorský řetěz nenavlékla) měli před sebou různé výzvy, kterých se zhostili s větším či menším úspěchem. Při posuzování těch lepších zmiňuje zajímavý případ Zdeněk Mraček. „Za nás se začaly zajímat o pozemky supermarkety a my jsme je blokovali, brzdili. Považuji to za velmi dobrý krok. Po malé privatizaci dostávali krámky malí obchodníci, chtěli jsme je nechat nadechnout. Věděli jsme, že takový stav můžeme udržet jen pár let, ale povedlo se nám aspoň na chvíli dravce zadržet,“ vysvětluje Zdeněk Mraček rozhodnutí vedení na začátku devadesátých let. Miroslav Kalous si cení zesvých kroků toho údajně menšího, zato hodně viditelného. „Podařilo se mnoho věcí, ale asi nejvíc mne těší vydlážděné náměstí. Byť v názoru na kašny se můžeme lišit,“ dodává politik, který v současnosti pracuje jako náměstek ministra pro místní rozvoj. Když Kalous posuzuje práci kolegů, nezapomene na nikoho.

„Stanislav Loukota byl první porevoluční primátor se vším, co k tomu patří. Za Zdeňka Mračka vznikl jeden z nejlépe fungujících úřadů v republice. Za Zdeňka Proska byla založena Borská pole a zahájeny významné infrastrukturní akce, jejichž přínos je dnes neoddiskutovatelný. V době působení Jiřího Šnebergera bylo zase rozhodnuto o dálničním obchvatu. A za Pavla Rödla Plzeň získala titul Evropské hlavní město kultury 2015,“ rozděluje Miroslav Kalous rovnoměrně zásluhy na všechny strany. Mercedes nedojel Ale ne všechno se v Plzni povedlo, a toho jsou si kromě obyčejných občanů vědomi i primátoři. „Dosud chybí například severojižní průtah, o jehož potřebě jsme – bohužel pouze – diskutovali už v devadesátých letech,“ připomíná selhání Zdeněk Prosek. A problém propojení Lochotína s Bory zmiňuje i Miroslav Kalous.

„Považuji rozhodnutí o odložení přeložky Klatovské třídy na hranice Škodovky za chybu. Mohli jsme významně rozšířit centrum města a přispět ke zklidnění dopravy v centru. Třeba se k tomu projektu ještě někdo vrátí. Alternativní napojení Severního předměstí také zatím není,” zmiňuje Kalous. „Městské lázně.. To je problém, který trvá dodnes,” přidává svůj díl Jiří Šneberger. Neobyčejně kritický je odcházející Pavel Rödl. „Nepovedla se většina volebního programu. Téměř nic nebylo dotaženo do zdárného konce,“ hodnotí poslední roky Rödl. A zajímavou historku přidává ještě Zdeněk Mraček. „Trochu mě mrzí, že se tehdy nepovedlo dotáhnout jednání s Mercedesem. Jejich zástupci uvažovali o továrně vyrábějící v Plzni malá auta. Několik týdnů se vyjednávalo, pak vše zhatili němečtí odboráři, kteří udělali brajgl a zástupci Mercedesu se stáhli,“ vypráví polistopadový příběh Mraček. Dojdou peníze A jaká je tedy budoucnost města a jeho nového lídra? „Finančně vidím příštích pět let dost problematicky. Dojdou peníze z EU, zavázali jsme se k dost velkým výdajům, budou se splácet půjčky a jak to dopadne s rozpočtovým určením daní, ví bůh. Navíc se mi nelíbí spojení dvou velkých stran. Volte koho chcete, my se pak stejně spojíme. Myslím si, že pro město to není dobře. Stávající manýry, kvůli kterým jsem se s ODS rozešel, budou pokračovat,“ tvrdí Pavel Rödl. Spojení občanských a sociálních demokratů se nelíbí ani Zdeňku Proskovi. „Politicky vzato mě absolutně netěší současná velká koalice.

Jako občan Plzně, když zrovna nestojím v dopravní zácpě a nerozčiluje mě nepořádek a nečistota, jsem ale vcelku spokojený,“ dodává plzeňský poslanec. Radit nechtějí Do plzeňského primátorského křesla tedy nyní usedl Martin Baxa, v pětatřiceti letech v době nástupu do funkce rozhodně nejmladší ze všech. Do rady nováčkovi se ale nikomu nechce. „To by byly rady k ničemu, jako třeba vládnout moudře a spravedlivě. Když bude mít město rád, bude naslouchat kvalitním lidem a ubrání se všemožným osobním a skupinovým zájmům, nebude potřebovat kdovíjak sofistikované rady,“ myslí si Zdeněk Prosek.

Ani politický soupeř Pavel Rödl žádné recepty na vládnutí nedává. „Nemyslím, že by mělo cenu se o to pokoušet. Nový primátor se dívá na svět jinýma očima a mnohé naše názory na věci okolo nás nejsou moc kompatibilní. Je to dáno rozdílem věku, vzděláním, prostředím, ve kterém se každý pohybujeme. Budu-li na názor tázán, pak ho jistě řeknu. A také ho projevím na zastupitelstvu, a to i bez dotazu,“ poznamenává muž, který seděl v primátorské pracovně poslední čtyři roky. A také osmdesátiletý Zdeněk Mraček se střeží mravoučných hesel. „Opravdu nechci radit. Možná ale zdůrazním, že nový primátor zdědí všechny problémy, o kterých se mluvilo, hodně věcí se odložilo. To všechno na něj spadne a navíc přibydou nové, které v rychle se měnícím světě ani nedokážeme odhadnout. Nezávidím mu,“ uzavírá povídání Zdeněk Mraček.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!