Michael Kluch má kořeny ve Střelských Hošticích. Je kopií legendárního Freddieho Mercuryho. Ve stejném kostýmu, se stejným knírem i hlasovým rozsahem čtyř oktáv.
Po dědovi máte chalupu ve Střelských Hošticích. Jaký máte jako Pražák vztah k venkovu?
V Hošticích jsem býval jako dítě každý druhý víkend. Znám tam lesy i celé okolí. Jsou součástí mého života. Do Motorestu si také zajdu, chtěl bych tam s kamarády udělat nějakou party.
Jste v Česku jediná Queen revivalová kapela?
Nejsme první ani jediní. Další kapely jsou u nás i ve světě, ale snažíme se být mezi těmi top.
Kolik vám bylo, když jste poprvé slyšel něco od Queenů?
Pamatuji se, že mi bylo pět, když Freddie zemřel. Tehdy jsem ho vnímal jen jako známou osobnost. Ve třinácti přinesl můj spolužák výběrové cédéčko Queenů a já zjistil, že všechny songy, co znám z rádia a líbí se mi, jsou od jedné kapely.
Začal jste tak, že jste si někdy v pubertě prostudoval Mercuryho životopis?
Všechno o Queenech jsem začal hltat někdy v patnácti. Přečetl jsem o nich, co šlo. Chodil jsem na diskusní fóra na internetu. Mám je rád, pořád je žeru, ale fanouškovské období mě přešlo. Hrát jsme je začali před pěti lety, kdy nám bylo devatenáct nebo dvacet.
S kapelou si jdete svou cestou nebo kopírujete všechny detaily skupiny?
Pravých fanoušků, kteří je mají nastudované, zas tolik není. Takže všechny pohyby a gesta nejsou jako přes kopírák. Leccos je jen iluze, divadlo. Ale snažím se být spontánní, jako byl Freddie. Nechci být ve škatulce na úkor mé vlastní svobody. Chci zpívat tak, jak mě to baví.
Ale fanouškové chtějí Freddieho, ne Michaela?
Samozřejmě. Proto máme stejné kostýmy, originální repliky různých nástrojů. Vytváříme jim tím jen iluzi, protože všichni vědí, že zemřel a nikdo ho nenahradí. Ani původní kapela Queen. Skončila jedna etapa světové hudby a já jsem rád, když za mnou někdo přijde a řekne, že když zavřel oči, ocitl se na koncertě Queen.
Možná, že do vás při zpěvu vstupuje.
Já nejsem nakloněný takovým teoriím, ale o hercích se říká, že se napojují na vesmírnou energii. Možná, že i já se na tyto informace napojuji a posílám je dál lidem.
Máte stejný typ hlasu i jeho rozsah?
Je spekulativní jestli měl Freddie baryton nebo tenor. Drsnější hlas měl možná, jak říkal, od kouření. Ale jeho pěvecké polohy jsou jasně tenorové. Já jsem také tenor a vyzpívám téměř čtyři oktávy jako on. Myslím, že jsme jedineční v tom, že si nic neulehčujeme. Rozsahově zpívám ve stejných podtóninách jako Freddie. Jeho písně většinou nikdo originálně nezazpívá.
Jeho hlas údajně ovlivňoval i předkus, který měl.
To je pravda, zuby jsou poslední rezonátor u hlasu. Měl dokonce o čtyři víc. I to definovalo jeho hlas.
Mercury zpíval i s operními zpěvačkami. Jak to řešíte vy?
Barcelonu zpívám s přední operní zpěvačkou Markétou Mátlovou, ale nejde to hrát všude, kvůli jejím i našim termínům.
Hrajete jen Queeny, nebo i nějakou vlastní tvorbu?
My jsme revivalová skupina. Lidé vědí, na co jdou, a repertoár je složený čistě ze songů Queenů.
Přemýšlíte, co přijde za dva, za pět let?
Tak dalece zatím ne. Teď jsme tady, a tak to funguje, baví nás to, můžeme objevovat nové možnosti. Je otázka, kam nás vývoj dostane.
Chtěli bychom do zahraničí. Uvidíme, jestli nás to v kolotoči revivalu nechá dalších několik let. Ale zestárnout v tom nechci.
Když jsme začínali, viděli jsme v tom možnost, jak se dostat k hudbě a hrát koncerty. Značka Queen byla hotová. Pokud by revival fungoval, proč se ho zbavovat. Uvidíme.
Největší show pro vás asi byla na soutěži Československo hledá talent?
To byla úžasná zkušenost pro nás všechny. Potvrzení, že to děláme dobře a pojďme to dělat dál a líp. Lidé nás poznávají na ulici. Zažili jsme to, co by chtěl zažít asi každý hudebník. Bylo to euforické a soutěž nás posunula dál.
Na Strakonicko se vracíte podruhé, 11. června do Blatné. Co Písek, tam jste ještě nebyli?
Ve Strakonicích to bylo loni úžasné. Den nato jsme dělali casting na Česko Slovensko má talent. Řekl bych, že celé jižní Čechy mají nejspontánnější publikum. Kdo chce, může si nás objednat, a v Písku se také chceme objevit.
