Mají dresy i šály. Obvykle od každého více kusů. Nechybí na žádném zápase svého oblíbeného mužstva. Fandění je pro ně životním stylem.
Někdo v nich může vidět blázny. Jiný zase obdivuje, co jsou pro sportovní zážitek ochotní udělat. Skalní fanoušci. Jací jsou v Budějovicích?
David Janoušek
Všichni ho znají pod přezdívkou Davča. Šestadvacetiletý David Janoušek fandí budějovickému Dynamu od čtyř let. „Když ale vezmu fandění opravdu až na krev, tak poslední čtyři roky,“ dodává s úsměvem.
Na krev má u něj široký význam. Zahrnuje organizaci kotle, bubnování, povzbuzování při zápasech i funkci klubového maskota. Pruhovaná hvězdička, která se při zápase prohání po tribunách a o přestávkách po trávníku. To je právě David Janoušek. „Já říkám, že to mám za odměnu. Jiní zase, že za trest,“ vypráví. Každopádně on to dělá dobrovolně a hlavně rád.
Když je domácí utkání od tří hodin odpoledne, je na stadionu třeba už od dvanácti. Připravuje kotel, rozvěšuje vlajky. Dynamo je jeho srdeční klub. Přesto, že sám je z Českého Krumlova.
„Kolikrát se setkám s názorem, proč chodím na fotbalovou ligu, když je nás tu pět a půl a výsledky nestojí za nic,“ říká. Hned si ale dokáže odpovědět. V této soutěži hledá to krásné. Nesrovnává ji s anglickou ligou. Ta je mu ukradená. „Můj tým je prostě Dynamo a tomu budu fandit třeba v pralese,“ vysvětluje. Poslední důkaz? Znak budějovického klubu má vytetovaný na zádech.
Jako číšník pracuje na směny. Na domácích utkáních prakticky nechybí, ale venkovní tolik nestíhá. V minulosti fotbal také hrával.
Ke sportovním fanouškům patří suvenýry. Také David Janoušek nechá každý měsíc ve fanshopu hodně peněz. Má asi osm dresů. Od každého typu dva. Co kdyby se s jedním něco stalo? V jeho výbavě nechybí ani šály jiných klubů. Ty nekupuje, ale mění s jejich fanoušky.
Petr Klíma
Když člověk přijel na zápas Dynama do Písku, potkal tam Petra Klímu. Stejně tak na přátelském utkání ve Vídni. A není těžké uhodnout, na koho mohl narazit na liverpoolském Anfield road během zápasu Sparty Praha v Evropské lize.
Čtyřiadvacetiletý Petr Klíma z Českých Budějovic je typický fanoušek turista. „Jsem hlavně budějovický a sparťanský fanda, ale není problém se sebrat a vyrazit kamkoliv jinam,“ říká mladý muž známý pod přezdívkou Zahrádka.
Za posledních pět let navštívil zápasy v Liepaje v Lotyšsku, v Záhřebu v Chorvatsku, hokej v ruské Ufě. Byl i v Eindhovenu, několikrát v Anglii a nechyběl ani v Cardiffu, když se se svou reprezentační kariérou loučil legendární Velšan Ryan Giggs.
„Fandění už je pro mě součást života. Koníček, který ale občas požírá dost peněz,“ usmívá se mladík, který pracuje v rodinné firmě.
Nic neorganizuje. Nikoho fandit nenutí a jezdí hlavně sám. Vybírá si třeba destinace, které moc fandů nelákají. Baví ho objevovat nové stadiony a získávat nové zážitky. O podpisech slavných hráčů nemluvě. Doma má dvanáct tlustých bloků s podpisy týmů. „Cením si Tottenhamu nebo Fenerbahce Istanbul. Dokonce jsem vyfocený, jak se mi podepisuje Roberto Carlos,“ upozorňuje na další slavné jméno ve svých denících. Vedle toho si kupuje suvenýry a šály. Naposledy si přivezl dvě z Liverpoolu.
Když vybírá, kam vyrazí, rozlišuje hru a fandění. „Říká se, že do Srbska lidé jezdí na kvalitu fandění. Do Anglie na předváděnou hru,“ dodává.
Byl i na zápasech bělehradské Crvené Zvezdy, která má dvacet tisíc registrovaných fanoušků v tvrdém jádru, takzvaných hooligans. Do žádné potyčky se však ještě nikdy nedostal a nebezpečné to podle něj není.
Fotbal, hokej, volejbal a basketbal. Rád chodí na všechny sporty na různých úrovních. Nové stadiony se chystá objevovat dál. Své kolečko po Evropě si už udělal, a proto jezdí i tam, kde by ho nikdo nečekal. Na jaře na něj mohou narazit diváci třeba v Ovčárech v ČFL, kam pojede budějovické béčko. Prostě sport z tribuny miluje a je mu jedno, jestli je dřevěná pro dvě stovky nebo moderní pro dvacet tisíc.
