Stalin a Lenin čekají na vzkříšení

Sousoší z padesátých let čeká, až jej vystaví ve Středoevropském foru.

Sousoší Lenina a Stalina znal každý Olomoučan. Kamenné oči komunistických vůdců shlížely na generace pionýrů, které před nimi skládaly svůj slib na tehdejším náměstí Velké říjnové socialistické revoluce. Teď čekají na své vzkříšení.
„Počítáme s tím, že se pomník stane součástí nádvoří budoucího Středoevropského fora. Jeho sbírky budou mapovat poválečnou kulturu ve střední Evropě, kam podobná díla jako připomínka bohužel patří. Sousoší Stalina a Lenina je dokladem jedné, byť pro žijící pamětníky často nepřijatelné, etapy v dějinách a vývoji umění,“ uvedl mluvčí Muzea umění Petr Bielesz.

Vedení muzea se rozhodlo přestěhovat sousoší raději do areálu, který hlídá bezpečnostní služba. „Stejně jako u jiných artefaktů se obáváme, že na volně přístupném místě by jej mohli poškodit vandalové. Sochu nebudeme rekonstruovat, jen ji zakonzervujeme,“ vysvětlil Bielesz. Bezmála šest metrů vysoký pomník V. I. Lenina a J. V. Stalina stál na místě po nacisty vypálené synagoze od roku 1955. V prosinci 1989 za sametové revoluce uspořádali studenti Univerzity Palackého happening s mottem „Odleťte do teplých krajin“, při němž sousoší zahalili do stovek nafukovacích balonků. Počátkem roku 1990 kameníci sousoší rozebrali. Právě tehdy upadl Stalinovi nos. Torzo olomouckého pomníku tvořilo v té době také součást vídeňské výstavy totalitních umění. Pak skončilo v proluce v Denisově ulici na pozemku vedle Muzea umění, které jej oficiálně dostalo darem od města v roce 2007. A nakonec na místě, které muzeum kvůli vandalům raději tají.

Na původním prostranství, kde skládali za socialismu svůj slib pionýři, je dnes soukromé placené parkoviště a náměstí se jmenuje Palachovo. „Dodnes tomu lidé říkají, že parkují u Stalina, přestože je tady mnohem dominantnější Terezská brána. Občas se mě na pomník někdo i zeptá, co s ním je,“ řekl hlídač Patrik Platil.

Místo, kde pomník sovětských vůdců stál, je na parkovišti dodnes zřetelné. Autorem sousoší byl Rudolf Doležal mladší, vytesal jej Vojtěch Hořínek. „Byl to můj dědeček. Radost z toho neměl, ale byla to práce. Dobovou zakázku mu lidé vytýkali, ale on s tím dokázal žít. Každou neděli chodil do kostela a dělal třeba i kopii svatého Vojtěcha na Karlův most,“ uvedl sochař a kameník Tomáš Hořínek. On i jeho otec dodnes pracují v dílně, která kvůli pomníku vznikla. „Byly to obrovské kvádry, nedalo se to dělat někde venku, a tak kvůli tomu vznikla speciální dílna,“ komentoval vnuk tvůrce pomníku, který v dílně spolu s otcem stále pracuje. „Děda se ještě dožil toho, jak sousoší po revoluci rozebrali,“ dodal Hořínek. Sochařský rod Hořínků se proslavil v Olomouci už o generaci dříve. Otec Vojtěcha Hořínka Karel je autorem soch dvou lvů před budovou soudu. Model svého pradědečka má Tomáš Hořínek dodnes ve své dílně.