V písecké speciální škole a dětském domově, v denním a týdenním stacionáři pro děti Duha i v Domově pro seniory Světlo v Drhovli – tam všude pomáhá canisterapie. Léčebná metoda, která využívá příznivého působení psa na zdraví člověka.
V Písku jsou čtyři canisterapeutické týmy. Zájem o jejich služby je velký.
Psovi svěřila své bolesti
Zuzana Staffová, členka Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, má dva psy. Tříletou fenu zlatého retrívra jménem Flamy a malého teriéra Čendu. Každý z nich je vhodný k jinému typu klientů. „Flamy úspěšně praktikuje canisterapii u dětí, Čendovi vyhovují spíše staří lidé,“ říká terapeutka.
Jedno mají tito cvičení psi společné. Po několika návštěvách se s lidmi spřátelí a pokaždé se na ně těší. „Například u pacientů s Alzheimerovou nemocí může canisterapie klientovi pomoci, aby se rozpovídal, zapojil do ostatních činností a byl se psem prostě šťastný,“ vypráví Zuzana Staffová.
Něco podobného zažila i bývalá pečovatelka domova důchodců Jana Korcová. „Byla tam stará paní, rozmluvila se pokaždé jen s labradorem, který přicházel s terapeutem. Vyprávěla mu, co ji bolí. Stáli jsme u ní s tužkou v ruce a zapisovali to. S lidmi totiž nepromluvila,“ vzpomíná.
Výcvik trvá půl roku
Zuzana Staffová vodí fenu retrívra pravidelně jednou týdně i do Dětského domova v Písku. „Mazlení se psem, trénink poslušnosti, psí hry a soutěže jsou pro děti velmi přínosné. Učí se nové věci, získají pocit odpovědnosti,“ vysvětluje Staffová.
Dobrovolníka při canisterapii může dělat téměř každý. Výcvik zvířete ale není nic lehkého. Učí se při něm mimo jiné chůzi u invalidního vozíku či jízdu výtahem.
Po minimálně půlroční spolupráci skládá pes i psovod canisterapeutického týmu zkoušky a každé dva roky je tým znovu přezkoušen. Na rase psa tolik nezáleží. Rozhoduje jeho povaha. Musí být klidný, velmi přátelský, nedominantní.
