V loňské sezoně se Štefan Žigárdy v brance Mory trápil, letos se mu naopak velmi daří, což dokázalo i čisté konto po zápasech s Havlíčkovým Brodem a Kadaní. Opora olomouckého prvoligového týmu tvrdí, že pohled na svět a na hokej mu úplně změnilo narození syna.
Patříte k hráčům, kteří si hlídají statistiky? Víte například, kdy jste naposledy vychytal čisté konto? Určitě nepatřím k těm, kteří to pečlivě sledují každý den, ale samozřejmě, že každá nula potěší. Ta první v sezoně udělá největší radost, je speciální. Ale spíš je pro mě důležité, že máme z takového zápasu tři body, že jsme vyhráli, než to, že jsem nedostal gól. Potřebujeme nasbírat hodně bodů, abychom se v tabulce trochu trhli. Tím neříkám, že se budeme honit s Chomutovem a Ústím nad Labem, spíš by to chtělo odstup od mančaftů, které jsou teď šesté sedmé. Prostě musíme hrát tak, abychom se na konci základní části dostali mezi první čtyři.
Jak hodnotíte přínos brněnských posil v obraně Mikela a Lhotského? Před sezonou jsem říkal, že máme obranu slabší než útok, ale přípravná utkání dokázala, že naše obrana bude letos dost silná. Saša Lhotský s Honzou Mikelem jsou zkušení beci a dokážou si usměrnit hráče, které mají vedle sebe. To se ukázalo u Kuby Bartoně i Jirky Ondruška, kteří vedle nich povyrostli a momentálně hrají skvělý hokej.
Vloni vás provázela krize, vyhledal jste dokonce pomoc psychologa. Přispěly jeho rady k vaší dosavadní pohodě? Sezení s psychologem mi rozhodně pomohla, ale ještě víc mi dalo narození syna. Trochu jsem si přeházel priority, zjistil jsem, že hokej opravdu není nejdůležitější věc na světě. Úžasné na tom hlavně je, že když přijdu domů, nečeká mě prázdný byt, ale je tam malý Štefan, který se na mě směje a vždycky mi zvedne náladu.
Měl jste hned od začátku jasno v tom, že se syn bude jmenovat po tátovi? Přítelkyně mi dávala na výběr z pěti variant, druhý den jsem jí řekl, že to bude Štefan. Jenom sklopila hlavu a dodala: „Hmm, já jsem si to myslela.“
Jak zvládáte zápasový a tréninkový zápřah skloubit s otcovskými povinnostmi? Štefan se naštěstí narodil na konci února, po sezoně, takže jsem měl na něj čas. Nejhorších bylo prvních šest týdnů, kdy si miminko zvykalo na okolní svět a my zase na něj. Mám to za sebou a upřímně říkám, že kdyby se dítě narodilo teď během sezony, bylo by všechno mnohem náročnější. V noci nás Štefan nebudí, v tomhle je zlatý. A ráno vstává víceméně ve stejný čas jako já.
