Premiér vycítil potřebu promluvit k národu a ukázat mu cestu ven z nové koronavirové krize. Takže tak učinil, což by asi k hodnocení jeho pondělního večerního proslovu stačilo.
Ne, že by nezaznělo to, co se od předsedy vlády či jiného vrcholného politika v současné situaci očekává. Výzva k odpovědnému chování, solidaritě se starší generací, semknutí a překonání odporu k nepříjemným, ale holt nutným rouškám.
Jen těžko se ale šlo ubránit dojmu, že projev označený dramaticky „mimořádný“ a přenášený v hlavním vysílacím čase byl prázdný. Nezaznělo v něm nic, co by se nevědělo. Včetně toho, že Andrej Babiš odmítá přiznat alespoň částečnou odpovědnost za propuknutí další koronavirové vlny v takovém měřítku.
Tedy samozřejmě s jedinou výjimkou: „I já jsem se nechal unést.“ Neboli podlehl tlaku na uvolňování restrikcí. Což trošku připomíná ono cimrmanovské: Kdo způsobil, že i sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy…
Premiérův projev také působil velmi neosobně, což zvlášť u něj nebývá zvykem. Až příliš bylo vidět, že odříkává předem připravený text. Velký důraz také kladl na seniory, což jen opět potvrdilo, že pro současnou vládní garnituru jsou důležitou voličskou skupinou.
Celé to tak spíš vypadalo jako chatrný pokus se připomenout, což se samozřejmě zvlášť před volbami hodí. Ale tak to určitě premiér nezamýšlel…
